Motolské Centrum zrakových vad

Centrum zrakových vad Fakultní nemocnice Motol, které se nachází v pavilonu 16, je jediným zdravotnickým zařízením v ČR, specializovaným na komplexní péči o zrakově postižené všech věkových kategorií. Již šedesát let se pracoviště stará o pacienty se zrakovými vadami a v současné době v něm pracuje tým zkušených odborníků v oborech oftalmologie, lékařské genetiky, klinické psychologie, zrakového výcviku, speciální pedagogiky, sociálního a profesního poradenství. Od roku 2001 vede Centrum zrakových vad MUDr. Jitka Řehořová. V lednu 2002 se stalo Centrum zrakových vad součástí Oční kliniky děti a dospělých 2.LF UK.

Zjistím, že špatně vidím. Obvykle navštívím obvodního lékaře, ten mě pošle za očním lékařem. Jak se dostanu až k vám?
K nám už posílají ostatní oční lékaři své pacienty ani ne tak za účelem vyšetření, ale zkompenzování jejich funkčních ztrát zraku. A my se snažíme najít pro ně nějakou speciální optickou, nebo elektronickou pomůcku, která by jim usnadnila fungování. Ročně nás navštíví 700 až 800 pacientů. Každý oční lékař, ke kterému člověk chodí už třeba několik let, musí pacienta vyšetřit, zhodnotit jeho ztráty zraku, určit diagnózu i prognózu. Co nejlépe pacientovi poradit, co do budoucna a odkázat ho na příslušná pracoviště, aby se dostal do rukou odborníků a byla mu poskytnuta pomoc.

Kolik je takových odborných pracovišť, jako je vaše, v České republice?
My jsme jediné takovéto pracoviště, poskytující komplexní péči, protože máme u nás sociálního pracovníka, psychologa, zrakové terapeutky – což jsou speciální pedagožky, lékaře i zdravotní sestřičky.

Pak působí pod záštitou České oftalmologické společnosti po celé republice v každém krajském městě jeden specializovaný oftalmolog , který byl většinou u nás na zácviku. Naučili jsme ho předepisovat speciální optické pomůcky a on ve svém regionu v tomto smyslu působí. Tito specializovaní oftalmologové toto nedělají jako svou hlavní pracovní náplň, spíše mají v určité dny v týdnu na to vyhrazené ordinační hodiny. Jako hlavní pracovní náplň to děláme my.

Co s pacienty, kteří za vámi přijdou, vlastně děláte? S jakými postiženími k vám přichází? Hovořím o větším stupni zrakového postižení, které nevyřeší brýle. U malých dětí se jedná většinou o nějakou vrozenou záležitost. Zde je důležité přijít na postižení co nejdříve, aby mohla nastoupit léčba, rehabilitace, eventuelně nějaký léčebný zákrok. U středního věku u dospělých jde o pokračování záležitostí vrozených z dětství, nebo záležitostí, které se projevily později. A u věku nad šedesát let to mohou být věkem podmíněné makulární degenerace (progresivní onemocnění, jež postihuje centrální část sítnice; způsobuje postupnou ztrátu centrálního vidění), které v tomto věku naprosto dominují, a s tím, jak se prodlužuje věk, jich stále přibývá.

Pamatuji si, že dříve jsme se moc nesetkali s konečnými stádii makulární degenerace, ale s prodlužujícím se věkem jejich výskyt narůstá téměř lavinovitě.

Jaké jsou základní možnosti léčby?
U vrozených záležitostí se snažíme sledovat, usnadnit a umožnit co nejkvalitnější život. U vrozených záležitostí, které vyžadují operativu, odoperovat třeba vrozenou kataraktu (šedý zákal) co nejdříve, u vrozených glaukomů (zelený zákal) také co nejdříve odoperovat a sledovat vývoj, i když se špatným výsledkem.

V dospělém věku, odoperovat senilní kataraktu, ale myslet i na věkem podmíněnou makulární degeneraci, která se někdy po odoperování katarakty zhorší a v konečném výsledku vidí pacient hůř. A u věkem podmíněné makulární degenerace se musí odlišit forma prostá, která tolik neohrožuje zrak, protože postupuje pomalu, a forma nebezpečnější, jež má rychlý průběh. Ta by se měla odhalit a pokusit se ji zastavit co nejdříve. Žádná léčba tam ale ještě není suverénní.

Dá se říct, že při operativní léčbě mají děti větší šanci než dospělí, že se jim zrak částečně vrátí?
To ne, řekla bych, že je tomu spíš naopak. A záleží také od druhu operace. Když se odoperuje katarakta – překážka ve vidění – tak čím dřív se odoperuje, tím dříve dostane pacient náhradu. Buď se voperuje čočka dovnitř, nebo se nasazují kontaktní čočky, nebo se použijí brýle. A čím dříve dostane pacient náhradu, tím je šance na navrácení zraku větší. Čím by se toto operovalo později, tím je větší riziko, že dojde k tupozrakosti, která se už vylepšuje hůř.

Dnes už se nemluví o tom, že by nebylo možné rozkoukat oko v jakémkoli věku, protože se zjistilo, že když je cílená stimulace, tak i v dospělém věku, je možné tupozraké oko rozcvičit. Ale nikdy to není plnohodnotná funkce. A už vůbec ne binokulární a hloubková. Jenom hovořím o tom, že oko kouká o pár řádek výš. Zaostří na větší vzdálenost, vidí drobnější text. A i to je výhra.