TISKOVÁ ZPRÁVA: Sculpture Grande letos již počtvrté změní tvář Prahy

22 velkorozměrových děl současného vizuálního umění vytvořených umělci z celého světa nabízí Pražanům i návštěvníkům města již čtvrtý ročník mezinárodní přehlídky sochařské tvorby pod širým nebem: Sculpture Grande. Festival, jehož pořadatelem je již tradičně Gallery Art Factory, potrvá od 19. července do 30. září. Dnešní open air vernisáž s podtitulem „sochy mluví s městem“ zahájí vpodvečer pražský primátor Pavel Bém, pod jehož záštitou se přehlídka koná.

O tom, že současné umění patří do veřejného prostoru, bude letos již počtvrté přesvědčovat Pražany a návštěvníky Prahy Gallery Art Factory, která pořádá na Václavském náměstí mezinárodní festival velkorozměrových soch Sculpture Grande 06. Primátor Prahy Pavel Bém v této souvislosti říká: „Gigantická výtvarná díla sebevědomě vstupují do každodenní reality naší metropole a pouštějí se do boje o pozornost na nejživějším a největším českém bulváru, kde mají velkou konkurenci v podobě architektonických skvostů a svodů velkoměsta. V minulých ročnících ale výstava obstála velmi dobře. Originalita až provokativnost soch málokoho z kolemjdoucích nechává lhostejným. Díla vyvolávají celou škálu emocí – inspirují, udivují, uchvacují i šokují. Na rozdíl od uzavřených galerií můžeme na ulici své pocity bezprostředně vyjádřit: dotýkat se soch, fotografovat se s nimi, obdivovat je, vyjadřovat svůj údiv, své pohoršení či se jim smát. Svými emocemi vdechujeme uměleckým dílům život. Jsem přesvědčen, že i letošní ročník opět vzbudí zaslouženou pozornost a ohlas.“

Tento projekt chce dokázat, že je to správná cesta, jak přiblížit současné umění lidem. „Praha je tak magické město, že si zaslouží něco velmi moderního a extravagantního, čeho si lidé všimnou. Současné umění nás vlastně učí vysoké toleranci k věcem, které nechápeme," myslí si kurátorka festivalu Olga Dvořáková. „Jsem velmi ráda, že představitelé města projekt „galerie pod širým nebem“ mimořádně podporují a svým osvíceným postojem dostávají Prahu na mapu elitních kulturních metropolí, které hostí hvězdy světového výtvarného nebe, jako například letos Denise Oppenheima,“ dodává Dvořáková.

Letošní festival velkorozměrových soch na Václavském náměstí Sculpture Grande 06 má několik „nej“.

• Největší hvězdou a speciálním hostem festivalu je Dennis Oppenheim (USA), který měl jako jeden z mála žijících autorů výstavu v nejprestižnějších světových muzeích (mezi jiným všechny „MOMA“ - Museum of Modern Art NY i San Francisco, Manco-Geneva, Kunsthalle-Basel, Whitney Museum - New York, Centre Pompidou - Paris atd.). Jeho skulptury Krystalů a kostelů postavených na špici kupují radnice světových velkoměst za miliony dolarů a Oppenheim je vnímám jako jeden z nejvlivnějších současných světových umělců. Jeho soubor pěti soch „Aerial Water Closets“ bude po New Yorku a Los Angeles k vidění poprvé v Evropě právě v Praze na Sculpture Grande.
• Největší sochou bude samotná budova Národního muzea díky instalaci německého autora Herberta Hamaka. Tímto bude mít „socha“ velikost půdorysu cca 8 000 m². Autor svými instalacemi podtrhuje krásu nejvýznamnějších historických budov ve světových metropolích (známá je např. jeho instalace s modrými kostkami na katedrále v Miláně). Budova Národního muzea bude symbolicky zahajovat přesnou kurátorskou „linii soch“ vedenou od Muzea po Můstek.
• Nejprestižnějším zúčastněným mladým autorem bude Mark Titchner (UK). Je jedním ze čtyř současných nominovaných na TURNER PRICE 2006, což je cena pro nejlepšího žijícího současného umělce. Pokud by ji Mark Titchner na podzim získal, stal by se oficiálně nejlepším autorem výtvarného umění na světě pro rok 2006. V Praze představí projekt podobný tomu, který již uvedl  na Times Square v New Yorku.
• Nejvyšší sochou bude jedenáctimetrová katedrála Lubomíra Mikleho (SK), novodobé pojetí sakrální a meditativní stavby. Autor opět pracuje na principu reinkarnace lidmi vyřazených strojů  – tentokrát se třemi autobusy Karosa.
• Nejvíce autorů (15) pracovalo na soše „12 písmen“ – je to dílo prof. Milana Knižáka a jeho multimediálního ateliéru. Velkorozměrová betonová písmena vytvářejí kontroverzní nápis, ale sloužit mohou také jako pohodlné lavičky uprostřed Václavského náměstí. 
• Nejpietnější socha – Kaddish (motlitba za zemřelé) od Aleše Veselého (CZ) bude stát jenom několik metrů pod pomníčkem Jana Palacha.
• Nejsymboličtější socha bude mít čestné postavení uprostřed Václavského náměstí – kubánský autor Kcho žijící dnes v New Yorku představí z bronzu odlité dva čluny, na kterých Kubánci vyplouvají k pobřeží Ameriky i za cenu riskování vlastního života. Dva čluny spojené dohromady symbolicky představují také k motlitbě sepnuté ruce…
• Nejviditelnější socha bude 24 hodinový projekt „Tsunami“ autora Richarda Senesiho (SK) – autor svojí hodnověrnou instalací představí chodcům iluzi valící se vody tak, jak to asi cítili postižení v prosinci roku 2004 na Srí Lance a v Thajsku. Připomenout si oběti a uvědomit si sílu přírody – to všechno budeme cítit při Tsunami Na Příkopech.
• Nejvíce komunikativní sochou bude sedmidenní performance autorky Dariny Alsterové. Ta bude žit několik hodin na náměstí v bílé kostce a komunikovat pomocí mobilu s lidmi procházejícími Václavským náměstím. Bude to něco jako art reality show, umělkyně bude vydaná v šanc sto tisícům lidí, kteří procházejí náměstím.
• Nejvíce soch jedné provenience bude ze Španělska. Sešlo se celkem šest autorů a jejich děl. Jedna z kurátorek festivalu - Dr. Pilar Ribal – je rovněž ze Španělska.

Sochy
	Multimediální ateliér Milana Křižáka - AVU (ČR) – 12 písmen Projekt je výsledkem práce několika umělců pod vedením prof. Milana Knižáka. Je to rafinované poselství pro ty, kteří chtějí rozumět, nebo sofistikovaná forma laviček pro druhé. Z nadhledu písmena tvoří slogan „Umění je nanic".
	Darya von Berner (Španělsko) – Sen Rudolfa II (A Dream Of Rudolph II) Ačkoli byl Rudolf II. pro naši zemi důležitým panovníkem a zanechal v ní mnoho svých stop, na Václavském náměstí jeho odkaz chybí. Autorce výtvoru Darye von Berner to zřejmě připadalo nespravedlivé, a tak světově proslulou sochu sv. Václava doplnila o zlaté otisky podkov koně nesoucího Rudolfa II. na hřbetu při jízdě náměstím.
	Aleš Veselý (ČR) – Kaddish Socha se jménem Kadish – židovská modlitba za zemřelé - obrovská rozervaná, kov z ní přímo exploduje. V jeho vypjaté, rozpadající se hmotě a přeschlé pichlavě textuře je mučivá úzkost. Na Sculpture Grande symbolicky umístěná pod pomníčkem Jana Palacha. V roce 1969 jí mezinárodní porota na výstavě Socha a město v Liberci udělila cenu 1. stupně – cenu Matyáše Brauna.
	Santiago Picatoste (Španělsko) – Okolí (Sorrounding) Dílo vytvořené přímo pro výstavu Sculpture Grande představuje květinu snažící se přežít uprostřed městského chaosu. Na vizuálně přeplněném Václavském náměstí strhává tato obří modrá ocelová květina svojí svůdností pozornost kolemjdoucích.
	Amador (Španělsko)– Hlídač (Watchman) Hlídková věž představuje vizuální a koncepční spojení s Pražským hradem. Postava člověka dívajícího se do dálky z vrcholu věže nám připomíná nejen minulost, kdy se města potřebovala bránit před nepřáteli, ale obecně i anonymní individuum, kterým je každý z nás.
	Lubo Mikle (SR) – Katedrala Nejvyšší sochou Sculpture Grande bude jedenáctimetrová „katedrála“ Lubomíra Mikleho, novodobé pojetí sakrální a meditativní stavby. Autor opět pracuje na principu reinkarnace lidmi vyřazených strojů  – tentokrát se třemi autobusy Karosa. Sochu je dle autora možné vnímat také jako „zamyšlení nad globálním terorizmem jako lacinou nadnárodní politikou kamuflovanou povrchním fanatizmem komerčních náboženství“.
	Kcho (Kuba) – Autoportrét (Selfportrait) Základem tohoto poetického objektu je myšlenka karibské duše, bezstarostně žijící bez jakýchkoli potřeb. Loď je v tomto kontextu symbolem denního života, zrovna tak, jako symbolem exilu - ústředním pojmem mnoha lidí této malé a krásné země.
	Vojtěch Míča, Jiří Petrbok (ČR) – Něžné prefabrikáty Kurátor: Petr Vaňous Projekt dvou renomovaných umělců je komponován z několika instalací, objektů a kreseb, které jsou záměrně nesourodě rozmístěny po ploše Václavského náměstí. Je to hravá a konfrontující vize toho, kde končí realita a začíná fantazie.
	Denis Oppenheim (USA) – Vzdušné klozety (Aerial Water Closets) Dennis Oppenheim je jedním z nejpřednějších současných newyorských umělců, zastoupený a vystavující v nejprestižnějších světových muzeích a galeriích. Ve své tvorbě používá a spojuje několik výrazových stylů a překračuje zavedené hranice mezi jednotlivými uměleckými směry. Jeho tvorba je charakteristická nadsázkou, humorem a ironií. Socha, která bude poprvé vystavena v Evropě, je typická pro svého autora, který velice citlivě vnímá využívání a na druhou stranu i zneužívání přírody člověkem. Jak ukazují jeho díla, přírodu může dnes umělec ztvárnit i ryze „industriální“ konstrukcí – tak jako „stromy“, které vyrostly v centru jednoho z nejkrásnějších měst Evropy, Praze. Tyto stromy, jejichž větve, listí a květy jsou vyrobeny z tak podivných objektů, jako jsou umyvadla a záchodové mísy, jsou humorným a ironickým vzkazem světu: respektujte naše životní prostředí.
	Pavel Karous (ČR) - T-6 (realita – abstrakce) Na první pohled abstraktní minimalistický objekt připomíná plastiku 60.let nebo zvětšený model vztahů chemických sloučenin. Socha má tvar přední části tramvaje, na kterou se pomocí fotobuňky obraz skutečného vozidla, které bude sochu v daném okamžiku míjet.
	Mark Titchner (VB) – Všichni jsme nesmrtelní (We Are All Immortal) Abstraktní pozadí, které vzniklo digitálním zpracováním obrazu, a úderná věta „Všichni jsme nesmrtelní“ tvoří plakát britského umělce, který si ve svých dílech inspirovaných billboardy klade otázky o lidském vnímání obrazů a jejich významu. Autor byl nominován na Turner Price 2006 v Londýně, světově nejprestižnější cenu pro žijící výtvarníky. Pokud je v prosinci 2006 získá, stane se oficiálně nejlepším žijícím umělcem na světě.
	Ateliér prof. Beránka (ČR) – První patro V kontrastu k městskému ruchu a množství lákadel Václavského náměstí vyvstává kostra dřevěné stavby – sochy jako útočiště několika příběhů. Základní koncepce projektu vychází z tvaru ležícího krystalu. Má svoji vnější a vnitřní podobu. která se zde objevila jako odkaz  paměti místa, které prochází neustálou proměnou v čase  a navazuje na minulost - Václavské náměstí byl původně koňský trh. Koncepce celku je převážně dílem Prof. J. Beránka. Zbývající tři autoři (Monika Havlíčková, Jan Morávek a Štěpán Tesař) vstupují se svou prací do navrženého prostoru tak, aby doplnili jeho archaickou strukturu o další významy.
	Štěpán Tesař (ČR) – Střed středu Objekt je určen ke kontemplaci, kostka se spirálou DNA , která se nikdy nepřestane točit. Osa kosmu, která nemůže vést jinudy než středem středu, Václavským náměstím. Místnost, kde jsme v osamění. Sklouzáváme po spirále vlastního nitra, která nás může osvobozovat a vynášet myšlenky, emoce a duše věcí nahoru za světlem.
	Darina Alsterová (ČR) – White Cubic (živá performance – 19. -23.7.2006) Projekt je jakousi Art reality show, kdy umělkyně bude žít v bílé kostce o rozměru 3 x 3 x 3 metry za sklem přímo na Václavském náměstí a dá se svým uměním v šanc desetitisícům procházejícím Václavským náměstím. Ti s ní budou moci  komunikovat prostřednictvím mobilního telefonu - zavolat nebo poslat SMS.
	Teresa Matas (Španělsko) – Jitřenka (Estrella del Mati / Morning Star) Hrníčky, kusy nábytku, pokrývky sešité z různých starých materiálů, staré oblečení, prostěradla, matrace a další předměty každodenní potřeby jsou autorkou používány jako metafora na první pohled neviditelné a většinou přehlížené práce žen vykonávané v domácnosti. Díla představují utrpení a na druhou stranu i nadějeplná očekávání mnoha žen na celém světě. Jitřenka, krásná kovová konstrukce připomínající výšivku, je věnována památce autorčina prvního syna.
	Manolo Paz (Španělsko) – Bolboreta (Bolboreta) Bolboreta je název skvostného obřího kusu vyrobeného z několika částí tvořících celek, jenž vypadá jako rozkvetlá květina s žulovými okvětními lístky.
	Richard Keťko, Radko Mačuha, Vladimír Janák, Peter Brunovský (SR) -  „Kontrolle macht frei!“ Nápis „Arbeit macht frei!“, který vítal vězně koncentračních táborů, nám silně evokuje sarkasmus a ironií současnosti, která se chválí vítězstvím demokracie a svobody nad totalitním systémem. Nosní pilíř demokracie - svoboda existence - je pomalým a systematickým způsobem spoutávána pomocí nových konceptů monitorování a kontrolování pohybu, myšlení a projevu pod hrozbou útoků zfanatizovaných jedinců a malých skupin. Tito jsou výbornou záminkou k upevňování moci pod rouškou šíření všudypřítomného strachu a hrozby z útoků. Proto název „Kontrolle macht frei!“- „Kontrola osvobozuje“. K projektu se sešli 4 slovenští umělci, kteří vytvořili prostor ohraničený třemi military-pointy umístěnými na Příkopech, které budou kontrolovat daný prostor.
	Rafael Mahdavi (Mexiko) – Vzdušná brána (The Gate Of The Wind) Vzdušná brána je jedna z autorových zvláštních figurativních, surrealisticky syrových soch. Dvojznačný vzhled této bronzové konstrukce je příkladem jeho trvalého přání přeměnit realitu pomocí imaginace. Malé záhyby sochy, která se otevírá do prostoru, také připomínají schematismus tradičních maleb a abstraktních obrazů starých kultur, ze kterých autor sám pochází.

Výstava se tradičně koná pod záštitou primátora hl. m. Prahy Pavla Béma a pod záštitou starosty Prahy 1 Vladimíra Vihana.

V Praze 19. 7. 2006

___________________________________________________________________________

MUDr. Pavel Bém – primátor hlavního města Prahy
do funkce zvolen 28. 11. 2002, dříve působil jako starosta městské části Praha 6, působnost v oblasti zahraniční politiky, koordinace přípravy Strategického plánu hl.m. Prahy, oblast vztahů a spolupráce se Svazem měst a obcí ČR a Asociací krajů ČR, problematika čestných poct a čestného občanství hl.m. Prahy, problematika udílení znaků a praporů městských částí, užití znaku hl.m. Prahy, organizace protidrogové a protialkoholní prevence, koordinace vztahů hl.m. Prahy k městským částem