Naučná stezka Oborou Hvězda, informační tab. č..5 - Zastávka letohrádek

Information board No.5 - The Pleasure House

V roce 1547 se stává místodržícím v českém království Ferdinand Tyrolský, druhorozený syn Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. V roce 1548 získává od libockého záduší další pozemky v údolí Litovického potoka, které připojuje k oboře a zřizuje na nich louku a rybník. Základní kámen ke stavbě letohrádku byl položen 28. června 1555. Tehdy šestadvacetiletý český místodržící arcivévoda Ferdinand Tyrolský (1529-1595) položil nejen základní kámen, ale stavbu stavěnou vlašskými architekty a později dokončenou dvorskými staviteli sám navrhl. V rakouské státní knihovně ve Vídni se dochovala jeho kresba půdorysu přízemí letohrádku. Na listině s vyobrazením půdorysu letohrádku se dochovaly tyto nápisy (v italštině):

„Dům do nového parku, postavený na objednávku Ferdinanda, mého nejlaskavějšího knížete a pána, do základů bylo dáno hodně medailí mnoha druhů i moderní mince různých druhů, všechny ve zlatě a stříbře, které měly velkou hodnotu. Veličenstvo je dal vložit vlastníma rukama pod první kámen základů. A já jsem tam byl přítomen v den 28. června 1555 s psaním epitafu“.

(překlad dalšího textu z latiny):

„Když viděl čas třistajedenácti věků od zrození Ježíše naší spásy vlastní ruka Ferdinanda arciknížete založila (za přispění) rukou bohyně Minervy. Mne jak vidíš upevnila a založila svatá pravice Ferdinanda, syna Krále římského a mocné kotvy vzdělanosti. F.F.F. Ferdinand, syn Ferdinanda r. 1555.“

Ferdinand Tyrolský se zřejmě inspiroval podobnými stavbami v Itálii. Zároveň se stavbou letohrádku se pod ním ve svažité části buduje v letech 1555–1556 okrasná zahrada, která nebyla nikdy úplně dobudována a ve které byla zřízena míčovna na způsob arkádami otevřené sally tereny, v jihozápadním nároží dole pak studna. Poblíž letohrádku byla osazena voliéra a v bývalém lomu u letohrádku je vybudována kuchyně a budovy pro služebnictvo. Prostor před letohrádkem měl sloužit k pořádání slavností, rytířských turnajů a loveckých přehlídek.

Ideovému návrhu Ferdinanda Tyrolského počal dávat jasnou podobu zpočátku Juan Maria del Pambio, který se jako zednický mistr podílel kromě letohrádku také na dalších stavbách v budované Královské zahradě i na opravě Hradu po požáru Malé Strany a Hradčan 2. června 1541. Stavbu v poměrně krátké době dokončili stavebník Pražského hradu Hans Tirol, se kterým po svém příchodu do Prahy od roku 1554 spolupracoval a po jeho smrti r. 1556 se stavebních podniků ujal nově jmenovaný hradní architekt Bonifác Wohlmut. Vlastní práce na stavbě pak řídil Giovanni Lucchese. Na podzim 1556 byla stavba téměř dokončena.

Řadu dalších podrobností o vlastní výstavbě letohrádku podává hradní archivář J. Morávek, který uvádí, že „na 20-30 dělníků vykopalo do konce října (1556) na 11 250 pařezů v místech, která v okolí letohrádku měla být ještě do počátku mrazů zorána a zarovnána pro sázení nových štěpů“.

O tom, jak obora vypadala v době založení letohrádku a především v následném období vrcholící renesance, není nic známo. O oboře se kromě úřední korespondence dovídáme ze zpráv současníků obdivujících novou stavbu letohrádku (Vavřinec Špan ze Španova, Jan Sixt z Lerchenfelzu) a ze zpráv zprostředkovaných či nepřímých dotýkajících se dění v oboře.

Les uvnitř oborní zdi původně nebyl půdorysně organizován a členěn, jak je zachyceno později. Lesem procházely pěšiny. Upraveno bylo nejbližší okolí loveckého zámku. Jeho předpolí bylo odlesněno a byly provedeny pravidelné výsadby nových „štěpů“. Obdobně tomu mohlo být

u Libocké brány (tehdy jediné), od které byl směrem k letohrádku vytvořen průsek a pohodlná cesta.

V dalším období prožívá obora Hvězda i s letohrádkem období svého lesku a slávy. V roce 1562 se zde koná oslava korunovace císaře Maxmiliána II. V roce 1563 jsou v oboře pořádány hony, v letohrádku pak hostiny, slavnosti i diplomatická jednání především se zástupci řady evropských zemí, je také dokončena stavba oborní zdi zpočátku jen s jednou, Libockou branou. Až později byla zřízena druhá brána, a to Bělohorská. V roce 1567 končí své působení v českých zemích zakladatel letohrádku Ferdinand Tyrolský a uchyluje se na svůj zámek Ambrass u Innsbrucku.

Téměř neustále se objevují problémy po dostavbě míčovny. Oprava proběhla již po roce 1577, kdy byl objekt téměř na spadnutí.

V pobělohorském období se z ní stává jen „langes Gewölbe” či „langer Gang”, tedy pouhá dlouhá klenba či chodba bez nějakého účelu, jak uvádí kronikář Jan Morávek. V roce 1565 zde pořádali slavnost pražští střelci.

U příležitosti sjezdu katolických kurfiřtů a německých knížat uspořádal Rudolf II. roku 1610 slavnosti v oboře Hvězda.

Dne 4. listopadu 1619 se stal Fridrich Falcký českým králem. V roce 1620 několik týdnů před osudnou bitvou se v oboře konala lidová slavnost.

V následném období třicetileté války byla obora s letohrádkem přes pustošení především švédskými oddíly v klidnějších válečných mezidobích také opravována.

Ve 30. letech 17. století byladvorním malířem Jonášem Falckem vytvořena v druhém patře letohrádku nástropní malba zachycující bělohorskou bitvu.

Někdy kolem roku 1628 byla snesena a nově udělána střecha letohrádku, která dostala barokní cibulovitou kupoli.

Nejhorší pustošení zažila obora, tak jako celá země, za švédské okupace. 30. května 1639 po několika vítězných bitvách se od Bílé hory Švédové pod vedením Bannera pokoušeli neúspěšně o dobytí Prahy, stejně jako několik měsíců potom. Okolí města bylo velmi zpustošeno. Obora byla pod palbou císařských děl.

Nejčastější cestu k dobývání Prahy kolem Bílé hory využil koncem července r. 1648 i generál Königsmark. Malá Strana a Hradčany byly vydrancovány. Obora i letohrádek byly za obléhání Starého a Nového Města, které skončilo 24. října 1648 vestfálským mírem, rozsáhle poničeny.

Krátce před smrtí Marie Terezie 29. listopadu 1780 byl Josef II. inspekčně v Čechách.

Překotný dobový reorganizační duch a dalekosáhlé změny zaběhlých věcí provázející celou desetiletou vládu Josefa II. se dotkly i letohrádku a obory. Letohrádek byl záhy přeměněn na vojenský objekt a začal sloužit jako sklad střelného prachu. V letohrádku proběhla řada stavebních změn, které se negativně projevily jak v interiéru, tak v exteriéru stavby. Především došlo ke snížení střechy, která byla opatřena hromosvodem. Barokní krov s lucernami byl snesen a střecha dostala dnešní proporce. Okna byla zbavena renesančního ostění a zazděna. Celý prostor kolem letohrádku v půdorysné stopě bývalé ohradní zdi byl uzavřen fortifikačním bastionovým systémem se čtyřmi nárožními bastiony. Ve svažité části za letohrádkem zahrnovalo opevnění ještě studnu a končilo hned za stájemi-skladem, kde zdi byly po jeho stranách posíleny dvěma lichoběžnými bastiony. Nároží zdí před vstupem do letohrádku pak chránily dva kosočtverečně vybíhající bastiony (1850). Opevněný prostor byl spojen hrazenou cestou vymezenou po obou stranách zdmi také s bývalým objektem kuchyně, přeměněným na strážnici (1833).

V roce 1834 v místech dnešního vstupu do letohrádku byla vyzděna předsíň. Nová venkovní úprava byla také provedena v souvislosti se vstupem do suterénu.

Výraznou změnu doznalo i oborní prostředí kolem nové prachárny. Kvůli nebezpečí úderu blesku a zajištění bezpečnosti prachárny před výbuchem bylo provedeno mýcení porostů do vzdálenosti 60 kroků od letohrádku. Později, jak je zachyceno na plánu z roku 1849, byla tato plocha bezpečnostního pásma více než zdvojnásobena. Před vstupem, směrem východním byl les vykácen do vzdálenosti 150 kroků (nebo 60 dolnorak. sáhů). Směrem jižním do vzdálenosti 200 kroků (nebo 80 dolnorak. sáhů). Odlesněna byla také celá západní stráň pod letohrádkem. V dolní části obory jsou kromě pole a louky, při porostním okraji lesa také školky.

Dne 8. července 1866 po vyhrané bitvě u Chlumu při Hradci Králové (3. 7. 1866) vstoupily pruské oddíly do Prahy. V době obsazení Prahy pruským vojskem přestal být načas letohrádek prachárnou. Období vojenského určení letohrádku skončilo v roce 1874. Prachárna byla odstraněna a bylo přistoupeno k nejnutnějším opravám. Podoba letohrádku v posledních letech, kdy sloužil jako prachárna, je vidět na kresbě Vincence Morstadta z r. 1872. Šikmá cesta v popředí se zachovala až do r. 1937, kdy došlo k velkým úpravám terénu okolo letohrádku.

Po 1. světové válce byla správa obory převzata Správou Pražského hradu, která zajistila nejnutnější opravy, a roku 1924 až do r. 1931 byl letohrádek propůjčen Památníku národního osvobození (Památníku odboje československých legií) ke stálé výstavě obrazů bojů a bojišť československých legií do doby jejich umístění do nového památníku na Vítkově.

V letech 1934–1935 proběhly ohledací práce v letohrádku a sala terreně, prováděl je hradní stavitel Karel Fiala (1862–1939), zjistil zde řadu hrobů, zeď, ohrazující libosad od letohrádku až k potoku dole, se zakončením asi rybníčkem.

Na úpravu trojice průhledů na letohrádek pak navázala úprava vlastního prostoru před letohrádkem navržená architektem Josefem Sokolem a dalšími. Původní prostor se šikmo vedenou cestou ještě z doby vojenského využití letohrádku byl rozšířen v letech 1937 a 1938 a terén snížen tak, aby voda nestékala k letohrádku. Prostor v této době dostává dnešní podobu.

Při provádění terénních úprav okolo letohrádku byla nalezena řada koster v hromadných hrobech, šlo o padlé pruské vojáky z doby kolem poloviny 18. stol.

Po obsazení obory a letohrádku v r. 1938 telegrafním praporem v r. 1939 obsadili oboru Němci a zřídili zde opravnu vozidel zbraní SS.

V roce 1945 obsadili Hvězdu Rusové a po nich Svobodova armáda. Ta měla koně v přízemí letohrádku. Po jejich odchodu nastala doba uklízení a nápravy škod, bohužel se tak dělo jenom brigádnicky.

Po 2. světové válce v roce 1951 bylo v letohrádku otevřeno muzeum Aloise Jiráska; později byla doplněna historická expozice a expozice Mikoláše Alše. Rekonstrukce letohrádku proběhla podle návrhu hradního architekta Pavla Janáka v letech 1948–1951. Úpravy pokračovaly i v oboře za účasti zahradníka J. Němečka. V roce 1962 byl oborní areál s letohrádkem Hvězda a areál přilehlého bělohorského bojiště prohlášen národní kulturní památkou.

Od roku 1958 spravuje objekt letohrádku Památník národního písemnictví.

V letech 1986–2000 probíhaly na letohrádku rekonstrukční práce.

__________________________________________________________________________________

06 Osobnosti v historii Hvězdy

Počátkem 30. let 16. stol. byla císařem Ferdinandem I. Habsburským založena na území lesa Malejova Nová obora, k níž bylo vysázeno směrem ku Praze dubové stromořadí (mohlo jít ale také o průsek ve stávajícím dubovém lese).

V roce 1547 místodržícím v českém království se stal Ferdinand Tyrolský (*1529 - †1592), druhorozený syn císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. Arcivévoda Ferdinand získal od libockého záduší další pozemky rozšiřující oboru Hvězda v západní rovinné části, kde byl poté založen rybník.

V červnu 1555 (datum je uváděno od 25. do 28.) byl Ferdinandem Tyrolským položen základní kámen letohrádku Hvězda, jenž sám navrhl. Zároveň se stavbou loveckého zámku vzniká pod ním okrasná zahrada, která nikdy dobudována a ve které byla postavena míčovna na způsob jedenácti arkádami otevřené sala terreny, sloužící později jako stáje pro koně, v jihozápadním nároží pak studna, poblíž zámku byla osazena voliéra, v terénní depresi po těžbě kamene u letohrádku se staví samostatný objekt kuchyně a budovy pro služebnictvo, později hájovna.

Hradním stavitelem v roce 1555 je Hans Tirol, toho střídá v roce 1556 Bonifác Wohlmut, vlastní zednické práce na letohrádku řídí Juan Maria del Pambio, ve druhé polovině roku 1556 se ujímá vedení stavebních prací na letohrádku Giovanni Luchese. Na konci roku 1556 je hrubá stavba téměř hotova, v dalších letech se objevily především problémy s pokrytím střechy, od tohoto roku se také plně začíná provádět štuková výzdoba zámku, která byla dokončena r. 1563. Štukatérské práce provedli Italové Giovanni de Spatz a Pietro Ferrabosco. V roce 1557 Ferdinand Tyrolský nechal kopat základy a stavět kamennou oborní zeď místo dosavadního dřevěného plotu svými dvořany, mezi nimi byl i Pavel z Korkyně, ten zaznamenal tuto událost ve svých pamětech.

V roce 1563 patrně končí dostavba oborní zdi. Obora měla zpočátku pouze Libockou bránu, která ji spojovala s Pražským hradem. Později (rok 1574, kdy dochází k bourání části ohradní zdi Ulricem Avostalisem, je nejistý) byla proražena i brána proti Bílé hoře. V roce 1570 na jaře předložil Bonifác Wohlmut Maximiliánovi II. model nové střechy letohrádku, stavba však nebyla realizována. Téhož roku se nástupcem hradního stavitele Bonifáce Wohlmuta stal Ulrico Avostalis.

V roce 1575 nastupuje na český trůn Maxmilián II. († 1576) a po něm i Rudolf II. si nechávají přivážet denně na Pražský hrad vodu ze studánky ve Hvězdě. K tomu byla zbudována i obloukovitě vedená cesta napříč paprskovité disposici hlavních cest, později sloužila také jako cesta do lomů.

V roce 1576 žatecký lékař Jakub Špan ze Španova (1539–1576, některé prameny 1530–1575) dedikuje arcivévodovi Ferdinandu svou báseň „Ferdinandopyrgum“, která se dotýká i popisu obory. První známější Jeho Milosti Císařské hajný a bažantník v Bubenči byl Hanuš Christl. Roku 1599 si stěžoval presidentu české komory Štěpánu Jiřímu ze Šternberka na nedostatečný plat a zabezpečení. Před rokem 1610 byl ustanoven oborníkem v oboře Hvězda.

V roce 1611 král Matyáš, který nemohl vjet do uzavřeného Pražského hradu, se ubytoval v letohrádku, v oboře pohostil lid, který ho vítal. Při opanování Prahy Matyášem proběhly slavnosti v oboře.

V létě 1620 při příležitosti svatomarkétské pouti pořádal zde Fridrich Falcký slavnosti, vylézal na nejvyšší stromy za ptačími hnízdy, zúčastnil se veselice a tančil s venkovskými děvčaty, před letohrádkem večer uspořádal ohňostroj.

Roku 1628 Ferdinand II. dává opravit, resp. znovu vyzvednout celou střechu letohrádku Hvězda. Letohrádek s největší pravděpodobností dostal barokní báň s lucernou. V roce 1631 dvorní malíř Jonas Falk vymaloval v letohrádku bělohorskou bitvu. Koncem roku 1652 Ferdinand III. vítá v oboře německé kurfiřty, pořádá pro ně v oboře hony a slavnosti, při kterých na ně působí ve prospěch svého syna na blížícím se sněmu v Regensburku (Řezno). Roku 1674 v sále II. patra zámečku byl nahrazen Falkův obraz cyklem třinácti obrazů od dvorního malíře Filipa Mazance zachycující především události třicetileté války. Začátkem 18. stol. o oboru pečuje oborník Kryštof Jan Švarz, bydlící v domě za Libockou branou, postaveném současně s oborní zdí. V roce 1717 po úmrtí K. J. Švarze byl ze tří uchazečů o toto místo vybrán nejvyšším lovčím O. F. Popelem z Lobkovic Josef Grünfeld, sloužící dosud na císařově poděbradském panství s měsíčním platem 5 zl. a 3 kr. s dovolením krmit si na účet císařské píce 3 krávy a jednoho koně a držet při vratech pivní šenk. Nejvyšším nadřízeným (lovčího) zůstával vrchní lesmistr Baltazar David Otto z Ottensfeldů. V letech 1717–1718 polír Jakub Ant. Canevalle se přesvědčuje o pravdivosti oborníkova podání, zjišťuje, že téměř 1000 sáhů oborní zdi potřebuje opravu, zatím bude ale stačit opravit 200 sáhů, komora poukazuje částku 600 zlatých. Canevalle v roce 1723 také postavil v podélné ose obory Svatomarkétskou (Břevnovskou) bránu. Opravu střechy letohrádku i oborníkova domu, na níž vypracovává rozpočet Tomáš Stubner na toto poukazuje v těchto letech komora také potřebnou částku. V roce 1722 stavební písař J. J. Dienebier shledává ve Hvězdě nedostatek mladých porostů a snaží se tomu odpomoci založením dvou ohrazených školek, v nichž převládal dub, což bylo převážným složením oborních porostů. Z roku 1723 pochází první zatím známé půdorysné zobrazení obory Hvězda, zachycené na plánu Fr. Ant. Leopolda Klosse, týkající se hradního vodovodu a jeho okolí. V oboře jsou dle plánu pouze listnáče, převládá dub a i na severovýchodě a východě za oborní zdí je uváděn dubový les, což odpovídá přirozenému složení lesních porostů.

Za slezské války v oboře v r. 1744 tábořilo pruské vojsko Fridricha II. Velikého s 80 000 muži. Fridrich pobyl v letohrádku dvě noci. Měl tu hlavní stan při obléhání Prahy i v roce 1757. Hvězda byla svědkem krvavé bitvy při stahování pruských vojsk z Prahy po porážce u Kolína (18. června). Stromy v oboře byly téměř vykáceny, Prusové zde káceli stromy po šest týdnů.

F. Bretschneider v roce 1775 zhotovuje pro stavební úřad podrobný plán Hvězdy s uvedením kultur a výměr. Na rozdíl od předchozího plánu Klossova zde již částečně mizí typické hvězdovité uspořádání alejí. Je zde zobrazena také oborníkova zahrada se stromy. Je tu také vyznačen lom, v dolní části pak vyschlý rybníček (Ausgetroknetes Teuchl), dnes obnovený.

V roce 1779 navštěvuje při inspekční cestě Hvězdu císař Josef II. a na jeho příkaz byl letohrádek svěřen vojenskému eráru a proměněn v prachárnu (1780), okna byla zazděna, barokní střecha s lucernami byla odstraněna a dostala nynější nižší podobu s nápadnými hromosvody, letohrádek byl opevněn a zdmi kolem cesty spojen s bývalou kuchyní, přeměněnou na strážnici. Okolo letohrádku byly vykáceny stromy.

Po smrti císaře Josefa II. (1790) si zámecké hejtmanství vymohlo na císaři Leopoldovi II. vrácení správy obory, která byla znovu otevřena veřejnosti. Jen samotný letohrádek byl střežen vojenskou hlídkou. V roce 1820 český malíř Antonín Pucherna zobrazil hostinec v oboře Hvězda, za ním je na obraze sad a stodola. V roce 1838 malíř W. Kandler zachytil pohled od Liboce na letohrádek s domem bývalé kuchyně v lomu.

Okolo r. 1860 prof. MUDr. Ottokar Nickerl vytváří kolorovanou kresbu spodní části obory Hvězda a v ní sběrnu brouků Lytta vesicatoria (“španělské mušky”), které se používaly k výrobě afrodiziak. Na obraze je zachycen v pozadí i kostel sv. Šebestiána v Liboci a obrázek letohrádku v té době. V roce 1867 konservátor památek J. E. Vocel podal Českému zemskému výboru a Ústřední památkové komisi ve Vídní memorandum k záchraně Hvězdy, tehdy ještě stále prachárny.

O „císařském letohrádku v oboře Hvězdě v Praze“ psal tajemník pražské Krasoumné jednoty Cornelius Schäffner a stejně tak jako tato, tak i řada dalších historických studií v tomto období spojovala chybně vznik letohrádku s dobou Jiřího z Poděbrad a rodem Šternberků. Z let 1899 až 1909 existuje řada podrobných zpráv popisující stav lesních porostů (Zapletal, Bartoš, Bohutínský, Matouš) včetně porostních map. Antonín Bohutínský byl od r. 1878 ve státních službách, byl dvorním radou a zemským inspektorem lesů a inspektorem lesnického vyučování v Čechách. Vyučoval na pražské německé technice a od r. 1894 byl dlouholetým ústředním jednatelem České lesnické jednoty. Publikoval řadu prací z lesního a vodního hospodářství.

Po roce 1918 byla správa obory převzata Správou Pražského hradu. Po zajištění nejnutnějších oprav sloužímalířskému oddělení Památníku národního odboje. Jen nejnaléhavější údržbu obory provádí v tu dobu hradní zahradník K. Hájek s lesním Fr. Matoušem, jenž jako poslední požíval ještě obnovených deputátních výhod.

Dne 1. srpna 1923 do obory nastupuje jako správce bývalý legionář Jaroslav Němeček. Již před 1. světovou válkou získal cenné zkušenosti v oboru zahradnictví ve Francii. Ten konstatuje, že poslední větší výsadby byly provedeny ve Hvězdě před asi 60 lety, jsou vytáhlé a přehoustlé. Začínají se provádět probírky od Libocké brány směrem k jihu. Uskutečňují se nutné probírky zanedbaných a náletových porostů dřevin, zlepšuje stav stávajících cest, čímž omezuje vstup do mladých porostů veřejnosti. Obnovují se školky mezi Pražskou a Bělohorskou branou. Nově jsou vysazeny na místech po smrčinách zničených mniškou černé borovice (1927), a také odstraněny jírovce před letohrádkem Hvězda, vysázené kdysi pro maskování prachárny.

V roce 1928 slovinský architekt Josip Plečnik dal souhlas s úpravou a rozšířením hlavního průhledu od letohrádku k Břevnovské bráně a dalším úpravám. V roce 1934–35 proběhly ohledací práce v letohrádku a sala terreně, prováděl je hradní stavitel Karel Fiala (1862–1939), zjistil zde řadu hrobů, zeď, ohrazující libosad od letohrádku až k potoku dole.

Dne 26. 2. 1937 ve stavebním výboru za účasti presidenta Dr. E. Beneše přednesl architekt Dr. O. Fierlinger svůj návrh na přeměnu Hvězdy v sad určený pro lidovou zábavu. Plán předpokládal rozsáhlé kácení porostů, zřízení lesního amfiteátru, rozsáhlého dětského hřiště, letní kavárny, menších zábavních podniků, koupaliště v SZ části, budovu bývalé kuchyně upravenou pro turistický ruch a zahradnické úprav území. Oponuje mu arch. Pavel Janák i president Beneš s tím, že by Hvězda měla zůstat lesem, který nevyžaduje mnoho udržování.

Na úpravu trojice průhledů s cestami navázala úprava plochy před letohrádkem. (P. Janák, J. Sokol, O. Fierlinger, dále pak Z. Wirth, J. Sucharda, J. Němeček). V letech 1948 až 1952 došlo ke stavebním úpravám letohrádku dle projektu prof. arch. Pavla Janáka, v r. 1955 podle jeho projektu bylo rekonstruováno giardinetto před letohrádkem. Proběhla prohlídka obory zaměřená na odborné posouzení porostů a návrhu na oživení oborní vegetace, kterou provedla Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství v Praze, prof. Ing. Karel Zlatuška, doc. Ing. Dr. Bohumil Kavka, ředitel Státních výzkumných ústavů zahradnických, I. Píša a Ing. Zatloukal z Lesní správy Lány. V roce 1983 Ing. Eduard Průša CSc. vypracoval studii ,,Pěstování lesa v oboře Hvězda” jako zásadní práci, která měla změnit neutěšený stav v oboře, kritizoval neprovádění obnovy lesa, ponechávání nepůvodních a stanovištně nevhodných dřevin a další negativní jevy. V roce 1987 doc. Ing. Ant. Příhoda CSc. zpracoval analýzu zdravotního stavu lesa, v níž konstatuje problematický stav lesních porostů.

Nature trail "Oborou Hvězda":

15. září 2016

Naučná stezka Oborou Hvězda, informační tab. č..5 - Zastávka letohrádek

Nature trail "Oborou Hvězda":

Rychlé odkazy

Magistrát

Kontakt