Charakteristika území: Bažantnice na severním okraji Satalic byla založena kolem roku 1780 majiteli nedalekého vinořského zámku. Stala se součástí rozsáhlé barokní krajinné kompozice, jejíž základní rysy jsou patrné dodnes. I vlastní bažantnice dodnes uchovává prvky původních úprav - proti vesnici je ohrazena kamennou zdí, prokřižována je hustou sítí cest a v západní části je dochován palouk s několika solitérními duby, který sloužil k výřadům zvěře a slavnostem zámecké společnosti. Každého návštěvníka na první pohled upoutají v lesním porostu vtroušené mohutné duby. Mnohé mají obvod kmene přes 4 metry a pocházejí zřejmě ještě z původních výsadeb při založení bažantnice. Právě na tyto staré stromy a jejich suchá torza je vázán výskyt několika pozoruhodných pralesních druhů brouků, který byl hlavním důvodem k vyhlášení chráněného území. Kromě dubu tvoří lesní porost lípy, javory a jasany, které se mnohdy mohou svojí velikostí rovnat starým dubům, ač jejich stáří je sotva 100 let. V severní části bažantnice se ojediněle vyskytuje i buk, dříve zde hojnější. V podrostu je bohaté zmlazení javoru. Na hájové byliny je Satalická bažantnice poměrně chudá. Důvodem je to, že jde o "poměrně mladý" les v dříve odlesněné krajině, navíc hustý podrost bezu černého a meruzalky zastiňuje vše ostatní. O to větší je význam Satalické bažantnice jako útočiště živočichů v jinak značně bezlesé krajině severovýchodního okraje Prahy. Vedle již zmíněného hmyzu je bohatá i na hajní druhy ptáků - pravidelně se zde vyskytuje mimo jiné žluva hajní, datel černý, lejsek bělokrký, dlask či krahujec. Vzhledem ke známému datu založení porostu je Satalická bažantnice modelovým územím pro sledování postupného osidlování nově vzniklého lesa rostlinami a živočichy. |