Cyklistika v přírodě mimo vyhrazené cyklostezky

Cyklisté v přírodě nemají stejná práva jako chodci.

Na rozdíl od chodců, kteří se ve volné krajině mohou pohybovat prakticky všude, pokud tím nezpůsobí škody druhým osobám, pohyb cyklistů je omezen pouze na pozemní dopravní komunikace a i zde může být dopravními značkami vjezd cyklistů zakázán. Mimo pozemní dopravní komunikace - v lese, na louce ani na poli (tedy volně v terénu) není pohyb na kole možný – pokud to tam není zvlášť povoleno. Cyklista je z pohledu zákona považován za řidiče a vztahuje se na něj řada povinností. Včetně bezpečného ovládání kola, střízlivosti, znalosti a dodržování předpisů. Za jízdní kolo je považována i koloběžka; naopak jezdec na lyžích, kolečkových bruslích, sáňkách nebo vozíku pro invalidy je chodcem.

Regulace cyklistů v krajině je nutná především proto, aby se zabránilo konfliktům s chodci, aby nedocházelo k nadměrnému rušení volně žijících živočichů, ale i pro to, aby se nenarušovala půda a nedocházelo k její erozi. Pokuta za jízdu na kole v lese mimo tyto komunikace je stanovena na 5000 Kč. Přísněji se postihují nepovolené terénní úpravy určené pro cyklisty, tzv. singl traily. Za jejich vybudování a užívání hrozí pokuta až 15 000 Kč. Práva a povinnosti cyklistů jsou zpraveny zákonem o provozu na pozemních komunikacích, lesním zákonem a zákonem o ochraně přírody a krajiny:

• Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
  Definuje druhy vozidel, povinnosti řidičů a řadu detailů k provozu i přestupkům.
   
• Zákon č. 289/1995 Sb.,  lesní zákon
  § 20
  Zakazuje „mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních“. Výslovně zakazuje také „provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty“.
   
• Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
  Určuje ochranné podmínky zvláště chráněných území – včetně omezení vjezdu na kolech.

Není šlapat jako šlapat!

Kolo je jedinečný vynález, bicykl ještě o kolečko lepší. Svůj účel, tedy dopravit lidi na místo snadněji a rychleji, plní velmi dobře. Dokonce tak dobře, že je na některých místech vjezd cyklistů omezován. Na dálnici kvůli ochraně cyklisty, v lese kvůli ochraně lesa.

Na kole je možné se pohybovat na pozemních komunikacích, účelových cestách, cyklostezkách, stezkách pro chodce a cyklisty. Cyklista je z pohledu zákona považován za řidiče a vztahuje se na něj řada povinností. Včetně bezpečného ovládání kola, střízlivosti, znalosti a dodržování předpisů. Za jízdní kolo je považována i koloběžka; naopak jezdec na lyžích, kolečkových bruslích, sáňkách nebo vozíku pro invalidy je chodcem.

Chodit můžete skoro všude, kde to není zakázané – tedy klidně přes les, pole nebo louky (pokud se tam nic nepase nebo nezničíte plodiny) a nejste v chráněném území. Na kole taková volnost není. Důvodů je několik:

• Na kole se dostanete dál a rychleji. V případě chráněných území je často omezený vjezd kol na některé trasy, i když jsou hodně lákavé nebo dokonce asfaltové. Více lidí totiž znamená více hluku, více vyplašených tvorů a bohužel i více odpadů. S rozmachem elektrokol se tohle nebezpečí ještě stupňuje.
• Kolo se musí stále dotýkat země a hledá si nejjednodušší cestu. A hodně kol rozjezdí cestu k nepoznání. Z původní pěšiny je stružka, kterou stékající voda zvětšuje až do pořádného koryta.
• Cyklista je obvykle rychlejší než chodec, při cestě z kopce několikanásobně. To může zadělávat na konflikty i kolize.

Mimo pozemní dopravní komunikace - v lese, na louce ani na poli (tedy volně v terénu) - není pohyb na kole možný, pokud to tam není zvlášť povoleno. Pozemní dopravní komunikace přitom jsou libovolné cesty určené k dopravě vozidlům a chodcům. Na kole můžete vjet na ty komunikace, na kterých to není značkou nebo ze zákona zakázané.  V lese jsou pokuty za jízdu na kole mimo cesty stanoveny na 5 000 Kč. Jinde se to bude zřejmě odvíjet od způsobené škody. V lese je kromě pohybu v terénu na kole zakázané provádět také terénní úpravy a budování cest na vlastní pěst. Stejně tak i skokánků, klopených zatáček a singl trailů. Za podobné stavby je pokuta o dost vyšší – až 15 000 Kč.

Značené pěší turistické trasy nezakládají právo průjezdu pro cyklisty. Pokud však vedou po dopravní komunikaci a není tam stanoven zákaz vjezdu cyklistům, tak je tam průjezd možný.

V intenzivně využívaných lesoparcích nebo parcích mohou být vyhrazené cesty pro cyklisty (a všechny ostatní pro ně zakázané).  Hlavním důvodem bývá to, aby se rychlí cyklisté mířící někam a pomalu se ploužící chodci, nestřetávali. Parky mají být místem oddechu (a kultury). Místní podmínky upřesňují návštěvní řády i případné značky. Obdobně, ve zvláště chráněných územích, která slouží především k zachování přírodních hodnot, je obvykle možné jezdit na pozemních komunikacích a na vyhrazených trasách. Upřesňuje to návštěvní řád konkrétního území a dopravní značení.