Cestovní ruch a EU - Televize ČT 1 Relace: U nás v Evropě - 31.7.2003

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Dobrý večer u pořadu U nás v Evropě. Asi jste už o tom městě slyšeli. Jmenuje se Praha a jeho sláva prý hvězd se dotýká. Věřte tomu nebo ne, ale na mnoha místech světa naše hlavní město nikdo nezná. Zájem o Prahu je přitom klíčový pro pražské majitele hotelú. Právě o nich a o turismu bude dnešní pořad. V reportáži z Paříže vám majitelka rodinného hotelu vysvětlí, co múžete očekávat od tří hvězdiček, jak rozdílná přání mají hosté z různých částí světa. Ve studiu se pak zeptáme, zda a na co chce v Evropské unii lákat turisty pražská radnice. Jakou změnu poměrù mohou očekávat hoteliéři. Teď se ale pojďte podívat do tak složitého mechanismu, jakým je dobře zavedený hotel. Zevnitř vám ho popíše jeho majitel Martin Hoffmeister.

Martin Hoffmeister, hoteliér:

Především Praha je mimořádně atraktivní místo a do Prahy jezdí sousta turistů. To je dar od Pána Boha, za to hoteliér nemůže. Konec konců se vždycky říká, že u hotelu jsou důležité tři věci, poloha, poloha a poloha. My jsme měli asi takové štěstí, že po revoluci, když Praha se znovu otevřela světu, tak byl o Prahu velký, tak jsem napsal do řetězu Reveshato panu prezidentovi Bilotovi, že by jsme strašně rádi byli členy a oni odepsali, že tedy to není jen tak jednoduché, že musí přijet, udělat kontrolu, že musíme být nejméně 1 rok v provozu. Předpokládám, že se nám to povedlo, protože jsme členy nepřetržitě od roku 1995. Dnešní Evropa vyžaduje, aby hotely už nestály samy o sobě, aby byly členy takových řetězců. Nedokáží vytvořit podvědomí své kvality, kdežto když je třeba členem tohohle řetězu, který je prestižní, čili každý už dneska z Evropy, z Ameriky ví, že když jedu do Reveshatu, setkám se s tou a tou kvalitou. Já jsem byl v mnoha hotelích a vždycky jsem byl hostem a také jsem vždycky rád navštěvoval restaurace, a pokud možno dobře jedl, dobře pil, a tak jsme si řekli, že si uděláme takový malý penzion. To bude takové jednoduché zaměstnání bokem. Ukázalo se, že to byla past, a že jsme nevěděli, nejenže to není zaměstnání bokem, ale je to zaměstnání prakticky na 24 hodin denně. Ani chvíli není možné se nìjak zastavit, protože například každý pokoj v tomhle hotelu za těch 10 let byl jednou více nebo méně renovován. Já vám teď ukáži jeden speciální pokoj, který je právě obrazem sledování trendu. To je pokoj, který jsme vybudovali ve věži jako svatební pokoj. Tohle je jako obývák, kde se dá jíst. Aby jsme mohli nabídnout něco zvláštního, tak tady máme římskou lázeň, to jsou trendy, které jsou potřeba neustále obnovovat a ošetřovat. Pak musíte dělat, že když ten vzorek není správně, tak ho musíte takhle opravit. Pokud nenastanou nepředvídané události, tak se hotelnictví a cestovnímu průmyslu myslím strašně dařilo, ale samozřejmě, když se do takového řetězu spojí katastrofa v New Yorku 11. září 2001, rok na to povodeň v Praze, potom přijde válka v Iráku, SARS a spadne dolar, tak to už potom je těch překážek neobvykle mnoho a tam je právě další záležitost, že ty podniky, které vznikly před 10 lety, nemají takový ten podkožní tuk, který by jim umožnil se zazimovat, hibernovat jako medvěd přežít nepříznivé období a zase se dál rozvíjet. Tady se ještě uklízí a já vám ukáži pokoj, který jsme dodělali před několika dny. Je tak nový, že jsme ještě nestačili pověsit obrazy. Hotel se stane součástí vašeho života natolik, že když tam potom člověk den, dva není, tak je nervózní, co se děje. Obvykle jsem tady před sedmou ráno a odcházím po půlnoci. Všude ve světě je hlavní část návštěvníkù z té země a cizinci tvoří jenom jakýsi doplněk. To u nás jsou cizinci ten hlavní proud a česká klientela je menší. My jsme se ještě nenaučili žít. Francouzi tomu říkají art de viver, umění žít, to znamená investovat do sebe, protože si v bytě v krásném hotelu, že si dám dobrou večeři, že si dám dobrou sklenku vína, a že prožiji několik hodin v pohodlí a určitém luxusu, v příjemné atmosféře do sebe načerpá pozitivní energii. Může mít plný hotel a být z toho zoufalý, protože ti hosté třeba nejsou spokojeni. To je jako potok, když to všechno vidím, tak jako nezvyšuji hlas všichni a slyšíte, že je všechno v pořádku. V každém zaměstnání jsou chvíle, kdy prožíváte pocit zadostiučinění. Pak jsou samozřejmě chvíle zklamání a chvíle, kdy si říkáte, že proč jsem pro Boha… Kdybych to byl býval věděl, tak by jsem sem byl býval nechodil a nebyl bych s tím začal. Nedá se už nic dělat. Nejde to, utéci.

 

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

A kdo jiný než Martin Hoffmeister je hostem v našem studiu, dobrý večer.

Martin Hoffmeister, hoteliér:

Dobrý večer.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Naše pozvání přijal také primátor města Prahy Pavel Bém. Dobrý večer i vám.

Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy:

Dobrý večer.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Pane primátore, zájem turistù o hlavní město Prahu klesá. Mohou za to loňské povodně? Ale neprospěly tomu ani dnešní události ve světě. Máte vy nějaký plán, jak turisty nalákat pro příští rok?

Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy:

V dlouhodobém horizontu zájem turistù o Prahu naopak stoupá, a když srovnáme rok 1989 a letošní například, tak zjistíme, že počet přenocování za rok je téměř trojnásobný.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Obsazení 40 - 50 %?

Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy:

Na druhou stranu ano. I světové události se samozřejmě promítly na cestovním ruchu v Praze, a protože právě Praha z cestovního ruchu žije, tak se dnes snažíme dělat vše proto, aby se turisté do Prahy vrátili.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

To znamená například co?

Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy:

To znamená, že ve světě říkáme prostřednictvím všech možných médií, sdělovacích prostředkù, že v Praze nic dramatického nehrozí, že Praha bude mít a má svá protipovodňová opatření, že v Praze nemáme SARS, že Praha nabízí skvělé služby, ať už na té úrovni hotelové nebo na úrovni restaurační. Ono to je skutečně pravda.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Má Praha například spoty v zahraničních médiích, které by ji propagovaly? Má nějakou reklamu takovou? Nechali jste něco takového natočit?

Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy:

Praha má takovou pravidelnou implicitní skrytou reklamu, která je daná její neopakovatelností a jedinečností v Praze, kde se točí filmy a samozřejmě Praha stověžatá matka měst, tak tu poznávají lidé všude na světě, ale také investujeme do klasického marketinku a také do tvrdé reklamy, která na druhou stranu, musím dnes přiznat, je mimořádně drahá, ale snažíme se publikovat v těch velkých médiích a marketingových časopisech po celém světě.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Pane Hoffmeistře, co vy jako hoteliér byste si sliboval od pražské radnice? Neměla by podporovat nějak turismus?

Martin Hoffmeister, hoteliér:

Samozřejmě. Pochopitelně turismus je jeden z nejdůležitějších průmyslů současnosti a my možná trochu trpíme pocitem, že Praha je světově známé město, ale bohužel tomu tak není. Jsme malý národ a Praha si zaslouží být světově známé město, ale ještě tomu tak není. Každá věc, která Prahu vynese před oči světové veřejnosti, je strašně důležitá. Já například vím z cestovních kanceláří a nějakých kontaktù ve Spojených státech, jak obrovský úspěch měly reportáže provázející zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Praze. Tam se najednou Praha dostala před oči Američanù a je docela dobře možné, že za reakční dobu nìjakých 3 - 6 neděl pocítíme, že se Praha ukázala.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Takže, vy byste chtěl, aby město podpořilo významná zasedání a akce. Tím pádem hoteliéři z toho mohou profitovat?

Martin Hoffmeister, hoteliér:

Samozřejmě. Při každé příležitosti, kdy se Praha ukáže, kdy se dostane do popředí veřejného zájmu, a kdy je prezentována pozitivním způsobem, to je to nejdůležitìjší. To je něco, co samozřejmě žádný hoteliér nemůže dělat. My můžeme podávat dobré služby, ale marketing města a jeho krásy, kultury, vznešené kultury, která by měla evropský formát, to musí dělat.

Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy:

Praha žije z turistů, to, co zde turisté utratí, tak vlastně vytváří 60 % HDP našeho města. Žijí z toho, z těch služeb žijí tisíce podnikatelů. Je to nesmírně závažná sociální otázka zaměstnanosti, protože zase tyto služby prostě zaměstnávají Pražany. Jinými slovy, Praha má, bude mít a musí mít maximální možný zájem, aby byl turistický ruch podpořen.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Připravujete vy na rok 2004, kdy ČR vstoupí do EU nějakou novou, významnou akci, nový velký festival nebo jsou to jenom slova?

Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy:

Myslet si, že vlastní vstup do EU nějak dramaticky změní, jestli sem přijede belgický turista nebo holandský turista, to by asi bylo trošku naivní. Na druhé straně také není možné organizovat akce jenom proto, že jsou to akce, o kterých si myslíme, že prostě Praze přinesou slávu. Dokonce si myslím, že investovat více do marketingu těch tradičních akcí, ať už to je třeba Pražské jaro nebo celá řada jiných velkých kulturních událostí, které jsou na seznamu kulturního roku každý rok v Praze, tak je možná dùležitější to, co zde bylo zmíněno, zasedání Mezinárodního olympijského výboru, ale i typický příklad akce nové, která skutečně to město najednou ukáže v perspektivách, ve kterých doposud vidět a vnímáno nebylo, a to si myslím, že je důležité.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Pánové, pojďme se teď podívat do jedné zemì EU, pojďme se podívat do francouzské metropole, kde ač zažívá francouzská metropole četné stávky, není stále o turisty nouze. Podíváme se tam za jednou místní hoteliérkou.

Muriel Wisniewski, majitelka hotelu:

Hotel je v devatenácté pařížské čtvrti, přímo proti parku, který je nejkrásnějším a největším pařížským parkem. Jsme nezávislý rodinný hotel. Koupili jsme v roce 1961 a já jsem ho převzala po svých rodičích v roce 1986. V roce 1996 jsme udělali celkovou rekonstrukci. Do celé budovy jsme nechali zabudovat klimatizaci a pokoje jsme komfortně zařídili. Zůstal v nich ale tradiční francouzský šarm. Minimální rozměry pokojů a sanitárního příslušenství jsou určeny předpisy. Ve tříhvězdičkovém hotelu v klasickém dvoulůžkovém pokoji musí být plocha 10 m2 a zhruba 7,5 m2 velká koupelna. Ve dvouhvězdičkovém hotelu je to logicky méně. Teď mluvím o specifických předpisech pro pařížské hotely. Hotely patřící do velkých řetězců, které se v Paříži usazují, většinou volají po národních předpisech, spíše než po předpisech města Paříže kvůli tomu jsou pak mezi námi a nezávislými hotely problémy. Nezávislé hotely si vzájemně nekonkurují, protože mají svá specifika. Život nám ale komplikují hotely velkých řetězcù, hlavně pokud hotel s kapacitou přes 100 pokojů. Takových je v Praze spousta a u takových nejde o hoteliérství. Bohužel, zastupitelstvo ani vláda nedělají nic proto, aby nás nezávislé chránili. V našem hotelu se ke všem hostům chováme velmi osobně, ať už přijede sám nebo ve skupině. S každým člověkem se seznámím, každému dám osobně jeho klíč, pro každého mám vlídné slovo. Díku tomu máme věrnou klientelu. Lidé se k nám často vracejí. Ve velkých řetězcích se s nìčím takovým nesetkáte. V Paříži je přibližně 2 000 nezávislých hotelù. Máme asi tak 9 zaměstnanců. V noci pracují tři recepční, ti se střídají. Pak jsou tu dvě denní. Pokojské jsou 3 - 4. Pak jsme tu my s manželem. Zaskakujeme, kde je zrovna třeba. Hotel je obsazený podle ročních období a svátkù, je to různé. Například od ledna do března je tzv. prázdné období. Od Velikonoc do 14. července je hlavní sezóna. Pak je až do září docela veliký propad. Je to tím, že nemívám jen turistické skupiny. Se 45 pokoji to není možné. Tak to jsou prázdniny, mnoho firem jsou zavřených a lidé z regionu tím pádem jezdí méně. Naši hosté k nám jezdí z nejrůznějších částí Francie. Chovají se různě. Například Němci vyžadují větší péči, bohatou snídani. Oni stejně jako Alsasané, Rakušané i lidé východní Evropy ráno hodně snídají. Bývalí východní Němci a Rusové jsou docela disciplinovaní. Když přijde pokojská uklízet, už je často ustláno a pokoj je čistý. Zatímco třeba pokoje Španělů, Italů či Angličanů vypadají po jejich návštěvě dost neuvěřitelně. A Japonci a Asiaté? To je úplně jiná kultura. Jejich zvyky neznáme. Bývají velice příjemní, stále se usmívají, i když možná nejsou ani spokojení. Letos jsme tu měli hodně Američanů, naopak přijelo málo Němců a Italů. Zřejmě kvůli válce v Iráku, ekonomické recesi v Německu, ale také zavedení eura v Itálii. Nás se týkají hlavně blízké události. Například stávky ve Francii, které trvají už od začátku května, nás postihují o dost více než útok. Kvůli odborářským stávkám jsem přišla o daleko více peněz než kvůli nějaké mezinárodní události. My nemáme žádnou reklamu, ta je pro nás hodně drahá. Daleko lepší je budovat si věrnou klientelu. Spokojeni nás doporučí dál, svými přátelům nebo firmě.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Tak se tedy vede jedné hoteliérce v Paříži a my pojďme chvíli spekulovat o tom, jak se bud vyvíjet cestovní ruch u nás, až vstoupíme do Evropské unie. Pane primátore, jakou roli budou hrát peníze s evropských fondù v rozvoji turismu v Praze? Vy jste řídil na magistrátu odbor Evropských fondù?

Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy:

Problém Prahy je trošičku v tom, že na evropské fondy je bohatá. Možná to někomu bude znít překvapivě, ale HDP v Praze na hlavu je přibližně 120 % průměru EU. To bohužel znamená, že nemáme přístup a nebudeme spíše mít přístup k řadě podstatných strukturálních fondù a zdrojů z EU, takže ta budoucnost alespoň v následujících třech letech příliš optimistická není. V té nejlepší možné variantě můžeme získat každý rok asi 1,5 mld. Kč do pražského rozpočtu. Připomenu jenom, že Praha naopak díky tomu, že se podílí 25 % na HDP v celé republice, tak vlastně bude poměrně velmi výraznou, asi pětinásobnou částku odvádět do evropské pokladny. Do roku 2006 nás nečeká nic extra růžového, nicméně náš vlastní vstup do EU také znamená možnost ovlivňovat budoucí podobu strukturální fondù a jedním z mých cílù je pokusit se přeci jenom tento příliš solidární systém změnit tak, aby i Praha by po roce 2006 si mohla myslet na větší zdroje.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Víte už, jak to uděláte? Mluvil jste v tisku o tvrdém lobbingu, co to znamená?

Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy:

Tvrdý lobbing je tvrdá každodenní práce diplomatù v Bruselu, a to nejen pražských, ale diplomatù českých, a to je přesně to, co nás čeká. Budeme muset otevírat všechny dveře, které nám zatím jsou zavřeny.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Mohli jste u svých hostů vypozorovat, co například návštěvníky hlavního města velmi odpuzuje? Proč by se třeba neradi vraceli?

Martin Hoffmeister, hoteliér:

Já myslím, že to je standardní ve všech městech, ale samozřejmě potřebujeme a možná, že vstup do EU to umocní, aby se dodržovaly stávající zákony, aby prostě věci, které jsou jednou dané, byl vyvinutý dostatečný tlak na to, aby je dodržovali vůbec všichni, aby nebylo nestandardní podnikatelské prostředí. To znamená, aby někdo musel dodržovat předpisy a někdo jiný je dokázal obcházet.

Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy:

Samozřejmě, to nejvíc, co město může udělat, je řešit problémy, které jsme nakousli a nepojmenovali přesto, že víme, že jsou prostě notoricky pojmenováné, to znamená bezpečnost, taxikáři a to, co vlastně dnes říkáme, kudy chodíme, co bohužel změnit není tak úplně jednoduché. Vytvořit nějaký nový bezpečnostní systém, který by zabránil tomu, aby v těch dopravních prostředcích a na ulicích byli v těch turistických zónách turisté okrádáni. Vytvořit takovou fungující taxislužbu, kde budeme mít skutečně mít jistotu, že taxikář neokrade, to je prostì běh na dlouhou trať a o to se snažíme nějakým způsobem a já jsem přesvědčen, že během dvou, tří let se nám podaří ty problémy hodně viditelné a bolavé odstranit.

Moderátor (Zuzana Šimůnková):

Tak jste to slyšel od pana primátora. To už je skoro závěr a ten ale patří vám, pane Hoffmeistře. Jak byste zhodnotil svoje vyhlídky jako hoteliéra v EU?

Martin Hoffmeister, hoteliér:

Já myslím, že dneska mnoho lidí má takový pocit, že tím, že byl pokles turistického ruchu, že je třeba zlevňovat, že je třeba takříkajíc doprošovat se o pozornosti klientù a cestovních kanceláří. Máme skvělý produkt, máme nádherné město, máme co ukazovat a musíme ty služby naopak postavit na evropskou kvalitu a musíme se stát rovnoprávnými, ale i mentálně rovnoprávnými členy, a to je hrozně důležité, protože pořád ještě se setkávají s tím, že hosté přijíždějí do Prahy a mají pocit, že jsou tak trošku lepší lidé. Nejsou a musíme se jim umět postavit na rovinu a říci, tady vám nabízíme naše pohostinství a je na světové kvalitě.