Kulturní výročí - Antonín Wiehl (26. 4. 1846 - 4. 11. 1910)-článek radního hl. m. Prahy Bohumila Černého, otištěný v Listech hl. m. Prahy , v čísle duben 2006

Listy hlavního města Prahy | 3.4.2006 | rubrika: Pražské zpravodajství - Kultura - Historie - Praha v Proměnách | strana: 7 | autor: Mgr. Bohumil Černý

V kulturním výročí tohoto měsíce bych rád připomněl dnes poněkud neprávem polozapomenutou osobnost architekta Antonína Wiehla, významného představitele české novorenesance. Narodil se 26. 4. 1846, před 160 lety. Po studiích na pražské technice cestoval po francii, Německu a Itálii, kde vstřebával potřebné inspirační zdroje. Ovlivněn byl i renesančními památkami západních Čech a lidovou architekturou Náchodska, Semil a Železného Brodu. Podle jeho návrhů (první na dům sochaře B. Schnircha podává ve svých 23 letech) jsou stavěny významné domy tvořící kolorit tehdejší Prahy.
Z těch nejvýznamnějších lze uvést pražskou městskou spořitelnu, Muzeum hl. m. Prahy, faru u sv. Petra na Poříčí, farní budovu u sv. Jana na Skalce, tzv. Wiehlův dům na václavském náměstí, zdobený malbami M. Alše a J. fanty. Pro Zemskou jubilejní výstavu navrhuje situační plán s pavilóny. Na svých stavbách spolupracuje se slavnými výtvarníky své doby (Alšem, Ženíškem, Maškem, Suchardou). Podílí se i na tehdejším pojetí "památkové péče" - je jmenován v roce 1887 konzervátorem c. k. ústřední komise pro zachování uměleckých památek. vrcholem jeho tvorby je však vyšehradský Slavín - dílo, v němž překračuje umělecky své současníky a zároveň tvoří politicky a ideově jeden za symbolů národního uvědomění. vyšehradské pohřebiště je datováno již od roku 1260. Starý vyšehradský hřbitov z roku 1660 byl určen jako místo vybudování národního pohřebiště významných osobností národního života -Slavín. První návrhy však toto pohřebiště orientovaly do Budče či liběchova v souvislosti s přemyslovskou tradicí. S myšlenkou vystavět společnou hrobku národních velikánů přišel spolek Svatobor s f. Palackým. Z podnětu vyšehradského probošta václava Štulce pak vzniká v sedmdesátých letech 19. stol. na ploše 0,81 ha vyšehradský Slavín. Jeho stavitelem se v letech 1889 až 1893 stává na doporučení Josefa Mockera (autora přestavby vyšehradského kapitulního kostela) Antonín Wiehl. velkorysé prostorové řešení ve spolupráci s dalšími významnými umělci (A. Barvitius, J. Mauder, v. levý a další) umožnilo vznik vskutku pietního a důstojného místa, navždy připomínajícího národní slávu a význam pohřbených osobností. Jak je vtesáno v motu Slavína: "Ač zemřeli, ještě mluví." Práce na Slavíně probíhaly až do r. 1902. Architekt Wiehl pamatoval i na sebe. Na severní straně Slavína si postavil sarkofágovou hrobku, do níž byl v roce 1910 pochován.

O autorovi| Mgr. Bohumil Černý, radní hl. m. Prahy