MF DNES: Školní audity by se měly zaměřit i na hrozby zevnitř, říká radní po útoku

Případ vraždy učitele jedním z žáků na střední škole v pražské Michli sleduje od čtvrtka celá země. O způsobu, jakým jsou školy zřizované hlavním městem Prahou zabezpečené, mluví v rozhovoru pro MF DNES pražský radní pro školství Vít Šimral a ředitelka magistrátního odboru školství, mládeže a tělovýchovy Lenka Němcová.

Jak bude nyní nutné pracovat s žáky z dotčené školy?

Vít Šimral: Hned od začátku jsme začali skládat intervenční tým s našimi pedagogicko-psychologickými poradnami. Ten začne ve škole od pondělí (dnes, pozn. red., rozhovor vznikal v pátek) působit za podpory intervenčního týmu policie, který má s krizovými situacemi mnoho zkušeností.

Lenka Němcová: Práce s nimi už začala bezprostředně po incidentu. První intervence ve škole je v plánu na pondělí.

Jaká bezpečnostní opatření fungují ve školách zřizovaných hlavním městem?

Vít Šimral: Naše školy procházejí pravidelným bezpečnostním auditem. V rámci těchto auditů se aktualizují naše data o tom, jak zabezpečení na školách vypadá, a následně se doporučí i případná vylepšení. Je ale pravda, že většina těch auditů je aktuálně zaměřená na hrozbu z venku, nikoliv na případ, kdy je útočníkem žák školy nebo zaměstnanec.

Lenka Němcová: Bezpečnosti jsme se ve školách začali intenzivně věnovat v roce 2013, kdy došlo k incidentu ve Žďáru (na obchodní akademii ve Žďáru nad Sázavou útočnice s nožem pobodala několik studentů, pozn. red.). Od té doby veškerý personál našich škol prošel masivním školením, které se jmenovalo Invakuace, tedy jak se chovat, když je útočník v budově. Zároveň na všech našich školách dělá externí odborná firma bezpečnostní audity, v rámci kterých se řeší hlavně fyzická ochrana budov, tedy vstupy, kamerové systémy a další.

Jak se mají žáci a učitelé v takových chvílích zachovat?

Vít Šimral: Záleží samozřejmě na tom, odkud útok přichází nebo jak moc velká oblast je ohrožena. Důležité je hlavně co nejvíce zamezit útočníkovi v přístupu k žákům, ale i k pracovníkům školy a následně ve spolupráci s policií budovu co nejrychleji opustit.

Lenka Němcová: V případě dětí je důležité nehrát si na hrdinu. Zamknout se ve třídě a znemožnit, aby se k nim útočník dostal. V tomto ohledu se žáci ve čtvrtek zachovali správně. Následně pak vyšli ven ze tříd až po pokynu policie. Je také nutné co nejdříve volat složky záchranného systému, což všechno nastalo a reakce těchto složek byla velmi rychlá.

Jak se magistrát snaží předcházet takovým incidentům?

Vít Šimral: Jedním z nástrojů jsou zmiňované audity. Je zde také otázka, která se v Česku dlouhodobě podceňuje, a ta se týká nějaké dlouhodobé pedagogicko-psychologické kazuistiky. Zde vidím slabinu, která by se měla řešit na státní úrovni. Mělo by dojít k posílení úvazků na školních poradenských pracovištích, což znamená přirozeně více peněz na školní psychology a školní poradce. Předcházet takovým incidentům by bylo možné tak, že se každý žák nějakým způsobem dlouhodobě monitoruje a už dopředu se někde mohou zvednout červené praporky, že s žákem je něco špatně.

Lenka Němcová: Zcela předcházet se takovým událostem nedá. Prevence je ale nezbytná a prostě musí fungovat, protože nebýt jí, tak by počet takových skutků byl už úplně jinde.

Zaznamenali jste zvýšenou agresivitu mezi dětmi, například ve spojitosti s frustrací z pandemie?

Vít Šimral: Psychická stránka žáků je na tom mnohem hůře než před covidem. Více se to ale projevuje v počtu sebevražd a sebepoškozování, jejichž nárůst je z dat vidět už nyní. Se sociální izolací se děti popasovávaly ještě hůř než dospělí. Větší počet násilností nebo útoků proti ostatním z dat ale nevyplývá.

Lenka Němcová: Po dvou letech covidu všichni zaznamenali nižší psychickou odolnost u dětí. Pedagogicko-psychologické poradny každopádně nezaznamenávají vyšší agresi, ale roste počet psychických problému u dětí. Dokonce i nárůst počtu psychiatrických diagnóz.

Bude tento incident impulzem k nějakým změnám?

Vít Šimral: Je otázka, jestli právě po tom, co se čtvrtek stalo, není čas postupy změnit a upravit zadání těch auditů, aby reflektovaly i možnost hrozby zevnitř. Zároveň je to signál, že je potřeba navýšit úvazky školních psychologů a poradců.

Lenka Němcová: Připravujeme nyní vznik nového krizového centra, které by fungovalo při pedagogicko-psychologické poradně, o čemž se ale mluví už od zimy, tedy dávno před touto konkrétní událostí. Bude se jednat o styčné pracoviště pro školy a řadové pracovníky z poraden, kde budou odborníci, metodici, preventisté a bude provázané i s krizovým intervenčním týmem policie.

Je nabídka psychologické péče pro děti dostatečná?

Vít Šimral: Bohužel je problém i to, že i když na tuto oblast dáme více peněz, tak nemáme dostatek psychologů. Takže tam určitě ještě musí dojít ke spolupráci s fakultami, univerzitami, aby se zajistily dostatečné personální kapacity.

Lenka Němcová: Na péči o psychické zdraví nejsou kapacity. Když chce rodič pro své dítě sehnat psychiatra, tak s tím bude mít velký problém, a to platí obzvlášť v Praze. De facto to nejde.

Je možné, že by se Praha vydala americkým směrem s detektory kovů ve školách?

Vít Šimral: Stát se to může, je to nakonec na rozhodnutí samotných ředitelů a zřizovatelů. Za mě to ale není optimální scénář, kterému bychom se měli vyhnout právě přímo prací s dětmi. Než zavést model, kdy všechno musí být prohledáváno a děti musejí procházet detektorem kovu, bych raději udělal všechny kroky k vyhnutí se tomu.

Lenka Němcová: Možné je všechno. Sami vidíme, jak se svět vyvíjí. Představovat si to nechci. Osobně si ale myslím, že by to do deseti let mohla být realit