Otevřený dopis Kateřiny Vaculové redakci MfD
Ředitelka odboru městské zeleně Magistrátu hl. m. Prahy zaslala redakci MF Dnes-rubrika Názory- reakci na článek Záchrana? Poprava! ze dne 16.8.2002.
Vážená paní Kubišová, paní Stropková a pane Šebánku !
Velmi si vážím všeho, co jste osobně dokázali udělat pro opuštěná i ostatní zvířata.Zcela chápu Vaše rozhořčení, které prolíná celým Vaším dopisem (článkem) nad utracenými zvířaty v pražské ZOO. Přesto s Vámi ale nemohu souhlasit. Neodsuzuji pana ředitele Fejka. Mrzí mne, že ho pasujete do role bezcitného, racionálně a chladně važujícího "ekonoma". Pro Vaši informaci-i když to není podstatné- Petr Fejk ani ekonomem není, je doktorem filosofie. Co je podstatné, je jeho vztah ke zvířatům, který nelze zpochybnit- je příkladně vřelý a opravdový.(Až mu je často vyčítán jeho příliš citový vztah, který může být vnímám jako málo profesionální).
Dovedu si představit muka, která prožíval, než dal k takovému činu pokyn. Zásadně vždy odmítal utrácet jakákoliv zvířata, byť by byla stará, neperspektivní nebo nadbytečná. Důvody byly zřejmé a naprosto jiné: jednak zvířatům zkrátit utrpení, jednak vyloučit obrovské riziko pro lidi a koneckonců i jiná zvířata. Všichni zaměstnanci ZOO udělali naprosto všechno, co bylo v jejich silách, ba podávali výkony nadlidské. I pan ředitel. Jsem si tím naprosto jistá. Znám je. Utracení bylo až to poslední, krajní a mezní řešení, když už se opravdu nedalo nic jiného dělat. Nebyla to tedy poprava, ale rána z milosti. Vaše srovnání se starými lidmi není fér, bylo vyřčeno jistě z upřímného rozhořčení a lítostí, ale není spravedlivé ani opodstatněné.
Víte, jak těžko někde záchranáři zvládali lidi. Vy znáte prostředek, jak donutit odejít agresivního, vyděšeného a po krk zatopeného slona? To prostě není v lidské moci. A slon ani medvěd není pes. I v naprostém klidu se předtím například nepodařilo donutit žirafy přejít pár metrů do nových výběhů ! Přemýšleli jste o obrovském riziku, které hrozilo, kdyby takový medvěd nebo jiná šelma, které se nepodařilo evakuovat pod dozorem chovatelů do bezpečí, unikli mimo areál zahrady ?
A teď už jen závěrem: nechtěla bych být v situaci ředitele ZOO. Ředitel dělal co mohl, dělá pro ZOO zejména v těchto dnech, co je v jeho silách a dělá to dobře. Jeho odvolání by bylo právě v těchto krušných dnech kardinální chybou. Věřím, že i Vy časem připustíte, že jste se unáhlili. Alespoň ve skrytu duše si přiznáte, že vám lítost nad zvířaty nebyla dobrým rádcem a že jste ukřivdili slušnému člověku. A zejména paní Kubišová, které si nesmírně vážím, ví, jak bezmocný je člověk proti nespravedlnosti a křivdě.
Ing.Kateřina Vaculová. (ředitelka odboru městské zeleně Magistrátu hl.m.Prahy).
Vážená paní Kubišová, paní Stropková a pane Šebánku !
Velmi si vážím všeho, co jste osobně dokázali udělat pro opuštěná i ostatní zvířata.Zcela chápu Vaše rozhořčení, které prolíná celým Vaším dopisem (článkem) nad utracenými zvířaty v pražské ZOO. Přesto s Vámi ale nemohu souhlasit. Neodsuzuji pana ředitele Fejka. Mrzí mne, že ho pasujete do role bezcitného, racionálně a chladně važujícího "ekonoma". Pro Vaši informaci-i když to není podstatné- Petr Fejk ani ekonomem není, je doktorem filosofie. Co je podstatné, je jeho vztah ke zvířatům, který nelze zpochybnit- je příkladně vřelý a opravdový.(Až mu je často vyčítán jeho příliš citový vztah, který může být vnímám jako málo profesionální).
Dovedu si představit muka, která prožíval, než dal k takovému činu pokyn. Zásadně vždy odmítal utrácet jakákoliv zvířata, byť by byla stará, neperspektivní nebo nadbytečná. Důvody byly zřejmé a naprosto jiné: jednak zvířatům zkrátit utrpení, jednak vyloučit obrovské riziko pro lidi a koneckonců i jiná zvířata. Všichni zaměstnanci ZOO udělali naprosto všechno, co bylo v jejich silách, ba podávali výkony nadlidské. I pan ředitel. Jsem si tím naprosto jistá. Znám je. Utracení bylo až to poslední, krajní a mezní řešení, když už se opravdu nedalo nic jiného dělat. Nebyla to tedy poprava, ale rána z milosti. Vaše srovnání se starými lidmi není fér, bylo vyřčeno jistě z upřímného rozhořčení a lítostí, ale není spravedlivé ani opodstatněné.
Víte, jak těžko někde záchranáři zvládali lidi. Vy znáte prostředek, jak donutit odejít agresivního, vyděšeného a po krk zatopeného slona? To prostě není v lidské moci. A slon ani medvěd není pes. I v naprostém klidu se předtím například nepodařilo donutit žirafy přejít pár metrů do nových výběhů ! Přemýšleli jste o obrovském riziku, které hrozilo, kdyby takový medvěd nebo jiná šelma, které se nepodařilo evakuovat pod dozorem chovatelů do bezpečí, unikli mimo areál zahrady ?
A teď už jen závěrem: nechtěla bych být v situaci ředitele ZOO. Ředitel dělal co mohl, dělá pro ZOO zejména v těchto dnech, co je v jeho silách a dělá to dobře. Jeho odvolání by bylo právě v těchto krušných dnech kardinální chybou. Věřím, že i Vy časem připustíte, že jste se unáhlili. Alespoň ve skrytu duše si přiznáte, že vám lítost nad zvířaty nebyla dobrým rádcem a že jste ukřivdili slušnému člověku. A zejména paní Kubišová, které si nesmírně vážím, ví, jak bezmocný je člověk proti nespravedlnosti a křivdě.
Ing.Kateřina Vaculová. (ředitelka odboru městské zeleně Magistrátu hl.m.Prahy).
20. srpna 2002
20. srpna 2002