Politikům se boj s korupcí stále nedaří
Hospodářské noviny - 16.4.2003
Autor: Markéta Reedová
Rubrika: Názory a dopisy
Korupce ve státní správě a samosprávě je problém, který trápí nejen Česko, ale většinu postkomunistických demokracií. Ne, že by přitom členské země Evropské unie neměly žádný problém s korupcí.
Ovšem, v čem je zásadní rozdíl, je četnost odhalení korupce a následný postih viníků. Jednou z nejbolestivějších oblastí, ve které se otevírá prostor pro korupci úředníků a politiků, jsou veřejné zakázky. Ve výroční zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu (2002) je konstatováno: "Závažnost zjištěných nedostatků a velká četnost jejich výskytu dokládají častá porušování ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek. Důsledkem je vytváření příznivých podmínek pro rozšiřování korupčního prostředí..."
Josef Bednář, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), považuje situaci v této oblasti za alarmující.
A náprava? V tuto chvíli má na stole Legislativní rada vlády ČR nové znění zákona o veřejných zakázkách, který má plně korespondovat legislativu EU. Je to určitě dobrý krok na cestě k větší průhlednosti tohoto procesu a doufejme, že i k postihu v případě pochybení.
Záleží ovšem na tom, co z něj nakonec po dlouhé cestě Poslaneckou sněmovnou zbude. Avšak, i když je legislativa dobrá, ale politik či státní úředník je nakloněn korupci, sám zákon nic nespraví. Jen bezúhonný politik či úředník je základem úspěšného boje proti korupci.
Nedávný případ pražského magistrátu, kdy externí audit a ÚOHS zjistily téměř ve všech zadáních veřejných zakázek pochybení, dává málo naděje, že se něco změní.
Pokuta, kterou vyměřil ÚOHS, představuje víc než polovinu z celkového objemu pokut, které uložil v minulém roce - 715 tisíc korun se může zdát i tak jako malá částka ve srovnání s objemem zakázek, které projdou pražským magistrátem. Pokud ale vezmeme v úvahu, že pokuta pochází pouze ze 47 zkoumaných zakázek a že maximální výše pokuty je jedno procento z ceny zakázky, není to zas tak málo.
Pokud se podaří zvýšit výši pokuty tak, jak požaduje ÚOHS až na 30 procent, pak částka budoucích pokut nebude určitě zanedbatelná. Ovšem výše faktické škody pro město je daleko vyšší.
Přesto se vedení pražské radnice rozhodlo přistoupit k řešení tohoto závažného problému způsobem sobě vlastním. Nejenže představitelé vládnoucí koalice ODS-ČSSD odmítli zveřejnit jména zodpovědných politiků a úředníků, ještě jsou velmi vlažní k určování osobní odpovědnosti politiků, kteří předsedali výběrovým komisím a jejichž rozhodnutí mělo lví podíl na katastrofální situaci.
Průzkum veřejného mínění (IVVM, 2002) konstatuje, že pouze čtyři procenta občanů věří, že jejich politici nejsou zkorumpovaní. Pokud si politici povedou takovým způsobem jako politická reprezentace pražské radnice, můžeme s jistotou předpokládat, že číslo důvěřivých občanů klesne k bodu mrazu.
Autorka je členkou kontrolního výboru pražského zastupitelstva
(Evropští demokraté)
Autor: Markéta Reedová
Rubrika: Názory a dopisy
Korupce ve státní správě a samosprávě je problém, který trápí nejen Česko, ale většinu postkomunistických demokracií. Ne, že by přitom členské země Evropské unie neměly žádný problém s korupcí.
Ovšem, v čem je zásadní rozdíl, je četnost odhalení korupce a následný postih viníků. Jednou z nejbolestivějších oblastí, ve které se otevírá prostor pro korupci úředníků a politiků, jsou veřejné zakázky. Ve výroční zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu (2002) je konstatováno: "Závažnost zjištěných nedostatků a velká četnost jejich výskytu dokládají častá porušování ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek. Důsledkem je vytváření příznivých podmínek pro rozšiřování korupčního prostředí..."
Josef Bednář, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), považuje situaci v této oblasti za alarmující.
A náprava? V tuto chvíli má na stole Legislativní rada vlády ČR nové znění zákona o veřejných zakázkách, který má plně korespondovat legislativu EU. Je to určitě dobrý krok na cestě k větší průhlednosti tohoto procesu a doufejme, že i k postihu v případě pochybení.
Záleží ovšem na tom, co z něj nakonec po dlouhé cestě Poslaneckou sněmovnou zbude. Avšak, i když je legislativa dobrá, ale politik či státní úředník je nakloněn korupci, sám zákon nic nespraví. Jen bezúhonný politik či úředník je základem úspěšného boje proti korupci.
Nedávný případ pražského magistrátu, kdy externí audit a ÚOHS zjistily téměř ve všech zadáních veřejných zakázek pochybení, dává málo naděje, že se něco změní.
Pokuta, kterou vyměřil ÚOHS, představuje víc než polovinu z celkového objemu pokut, které uložil v minulém roce - 715 tisíc korun se může zdát i tak jako malá částka ve srovnání s objemem zakázek, které projdou pražským magistrátem. Pokud ale vezmeme v úvahu, že pokuta pochází pouze ze 47 zkoumaných zakázek a že maximální výše pokuty je jedno procento z ceny zakázky, není to zas tak málo.
Pokud se podaří zvýšit výši pokuty tak, jak požaduje ÚOHS až na 30 procent, pak částka budoucích pokut nebude určitě zanedbatelná. Ovšem výše faktické škody pro město je daleko vyšší.
Přesto se vedení pražské radnice rozhodlo přistoupit k řešení tohoto závažného problému způsobem sobě vlastním. Nejenže představitelé vládnoucí koalice ODS-ČSSD odmítli zveřejnit jména zodpovědných politiků a úředníků, ještě jsou velmi vlažní k určování osobní odpovědnosti politiků, kteří předsedali výběrovým komisím a jejichž rozhodnutí mělo lví podíl na katastrofální situaci.
Průzkum veřejného mínění (IVVM, 2002) konstatuje, že pouze čtyři procenta občanů věří, že jejich politici nejsou zkorumpovaní. Pokud si politici povedou takovým způsobem jako politická reprezentace pražské radnice, můžeme s jistotou předpokládat, že číslo důvěřivých občanů klesne k bodu mrazu.
Autorka je členkou kontrolního výboru pražského zastupitelstva
(Evropští demokraté)
16. dubna 2003
16. dubna 2003