Protestovali by lidé proti návratu soch na Karlův most? Brání Mariánský sloup radní Jan Wolf

Měl to být rozhovor o strategických plánech metropole pro nadcházející léta; od kauzy s obnovením Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, jejíž prozatimní zamítnutí bylo schváleno jen dva dny před našim setkáním, se však povídání s pražským radním pro kulturu Janem Wolfem (KDU-ČSL) i s ohledem na právě probíhající volby brzy spontánně přesunulo k tématům obecněji politickým. Jaký postoj zaujímá jako oddaný věřící k uprchlické krizi a jak odhaduje úspěch strany, za niž letos kandiduje?

Před pár dny padlo rozhodnutí, že Mariánský sloup zatím obnoven být nemá. Co k němu podle vás vedlo?

Zatím nikdo nerozhodl o tom, že Mariánský sloup by se neměl vrátit na Staroměstské náměstí. Jednání zastupitelstva, které proběhlo 14. září, přijalo usnesení, které dalo radě hlavního města za úkol, aby učinila všechny kroky vedoucí k tomu, aby bylo Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu (SOMS) odňato svolení k jeho umístění. V roce 2014 podala Společnost ke městu žádost o pronajetí místa na Staroměstském náměstí, na který by chtěla Mariánský sloup umístit, s tím, že až bude stavebním úřadem schváleno, že dílo je hodno umístění, respektive splňuje všechny požadavky na stavbu, bude ještě v ten den věnováno městu jako dar. Teď je tedy v podstatě na radě, aby konala a svolení s umístěním SOMS odňala. To se zatím nestalo – termín je tuším koncem roku a předpokládáme, že SOMS se proti případnému rozhodnutí rady o odnětí odvolá pro tzv. nepředvídatelnost vydání rozhodnutí samosprávy. Jedna samospráva – předchozí rada – svolení vydala, a ta současná by jim ho odebrala. Odůvodnění bude jednoduché – oni v dobré víře vykonali všechny práce potřebné k umístění sloupu, s finančními a časovými náklady, odebráním by vznikla duševní újma a podobně. Předpokládám, že takhle nějak to proběhne, a pak se zřejmě rozpoutá nějaký právní boj u soudu. Pokud se tedy rada, případně město, nerozhodnou jinak a nerevokují usnesení; třeba ve znění, že zastupitelstvo bere radě úkol zpět.

Říkáte tedy, že je možné, že sloup bude v budoucnu ještě stát?

Teoreticky dokonce už hodně brzy. Společnost má všechna povolení k jeho umístění a v tuto chvíli záleží na ní. Čeká se ještě na jednu věc, a to na výsledek odvolání dvou spolků, které se proti umístění sloupu odvolaly u stavebního úřadu Prahy 1. Tyto spolky nebyly účastníky výběrového řízení a stavební odbor jim v souladu se zákonem oznámil, že je vylučuje z řízení. Ony se odvolaly k nadřízenému orgánu, tj. městskému stavebnímu odboru, a nyní se čeká na vydání rozhodnutí z jeho strany. Má rozhodnout, jestli Praha 1 pochybila nebo nepochybila v tom, že vyloučila neúčastníky řízení. Podle všeho samozřejmě nepochybila, protože je to dáno zákonem.

Měly na jednání nějaký vliv počty petentů na stranách zastánců, respektive odpůrců sloupu?

Co se týče rozhodnutí, bylo zastupitelstvo hodně emocionální, na zasedání se Mariánský sloup projednával 3 hodiny – petice proti sloupu měla 1048 podpisů, pro bylo 3048, rozdíl byl do puntíku přesně 2000 hlasů. SOMS sepsala jednu petici už v roce 2013 – získala kolem 12 tisíc podpisů. O těch se ale jednalo už před těmi 4-5 lety. Na zastupitelstvu tedy proběhla emocionální diskuse, po které zastupitelé ve většinovém počtu 36 hlasů rozhodli, že nechtějí, aby se Mariánský sloup vrátil do centra Prahy. A protože zastupitelstvo nemá na rozdíl od rady potřebnou pravomoc, byla rada pověřena odejmutím povolení.

Pro znovuvztyčení Mariánského sloupu existuje – stejně jako proti němu – množství argumentů. Souzníte plně se všemi?

Byl jsem a stále jsem aktuálně asi nejznámější politik, který bojuje za obnovení a návrat sloupu. Shodou okolností jsem byl i předkladatelem petic. Byla to možná i chytrá taktika některých kolegů, protože jsem musel být logicky neutrální a nemohl se vyjádřit úplně tak, jak bych chtěl. Jsem ale jednoznačně pro návrat Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí, domnívám se, že tam schází. Když tam byl v roce 1915 instalován Šalounův pomník Mistra Jana Husa, taky proti němu nikdo nebrojil, a to se bavíme ještě o době monarchie. Najednou máme ale problém s jeho návratem. Rozumím tomu, že byl v roce 1918 sloup stržen, všichni víme, jak rozjitřená doba to byla. Mimochodem, kdyby v ten den nezasáhlo vojsko, měli jsme dnes Karlův most také bez soch. Brali bychom to snad tak, že sochy Brauna, Brokoffa a dalších sochařských velikánů by se tam neměly vracet? Trochu mě až mrzí, že dav tehdy nějakou tu sochu nestrhl, protože by se ukázalo, jakou výpovědní hodnotu mělo stržení Mariánského sloupu. Nebyla to totiž věc logiky, ale čistě politický akt, který se v tu chvíli zvrhl v akt násilí. Kdyby nezasáhlo vojsko, přišla by Praha i svět o více uměleckých památek.

Jmenoval jste hlediska historických souvislostí a umělecké hodnoty. Kromě nich zaznívala, konkrétně ze strany M. Stropnického či Martina C. Putny, i hlediska bezpečnostní. K těm se stavíte jak?

Opravdu si někdo myslí, že Mariánský sloup na Staroměstském náměstí představuje potenciální nebezpečí? Před několika lety se na stejném místě ulomil vánoční strom a na někoho spadl. Strom je ovšem živý organismus. Co se týče Mariánského sloupu, počítá se logicky s pevnou základovou deskou v místech, kde stál původní sloup, s tím, že se udělá se balustráda, samozřejmě ze současných prefabrikátů, a na ty se postaví sloup ve své aktuální podobě, protože štendřík, na kterém by měla stát Panna Maria, stojí v zahradě nemocnice pod Petřínem. Samotná socha Panny Marie je myslím už dnes instalována v zadní části kostela Panny Marie před Týnem. Každý se může podívat, jak vypadá socha a jak vypadá sloup, a že jsou pevné. Spadnout může cokoli včetně Žižkovské věže, takže bych to viděl jako zástupný argument.

O nebezpečí spadnutí se ani tolik nehovořilo, spíš o tom, že by sloup mohl například rozptylovat řidiče.

Staroměstské náměstí není zrovna pražská magistrála. Já jsem přesvědčen, že zde nemají jezdit vůbec žádná auta, kromě úklidových vozů pražských služeb, případně městské policie. Vím, že tam každé ráno jezdí zásobování, a magistrát s tím má velký problém. Chceme zásobování přilehlých obchodních ploch, restaurací apod. eliminovat a zajistit, aby byly zásobovány buď s využitím zadních traktů nebo jinak, než automobilem, například elektrovozíky. Jestli si tedy někdo myslí, že je to rušné místo, doporučil bych mu, aby se tam zašel podívat, kolik tam denně projede aut. Možná ještě ve spodní části, kde vede ulice z Pařížské do Dlouhé, kde jsou i taxikáři, ale v horní části kolem ulic Na rynku a Celetné jsem už dlouho žádné auto neviděl.

Zklamalo vás rozhodnutí zastupitelů? Bral jste ho jako osobní selhání?

Zklamáním pro mě bylo, protože sloup by opět ukázal, že se ČR vrací k židokřesťanským základům Evropy. Bez Karla IV by Praha nebyla Prahou. A kdyby nebyl Karel IV oddán Bohu a Panně Marii, nebyl by nejspíš tak aktivní jako stavitel a Praha by nebyla tak krásná, jak je dnes. Sloup podle mě nikoho neuráží – jestliže jsou tu skupiny, kterým vadí, rozumím tomu, ale na druhou stranu se Společnost – a já na to chci přispět i finančně – rozhodla, že aby nebylo působeno příkoří jiným křesťanským církvím, umístí jako jakési vyrovnání a poděkování protestantským církvím do průčelí Týnského chrámu kalich. Jeho atrapa už tam dokonce je, do konce roku by ji měl nahradit originál. Závisí to ale na tom, jak to s Mariánským sloupem dopadne, protože nemůže být dobrá vůle jen z jedné strany. Nikdo neříká, aby byl odstraněn pomník Mistra Jana Husa, i když si myslím, že lidí, kterým by to nevadilo, je dost. Myslím, že zvlášť v této době, kdy se chceme – a je to i vidět na výsledcích některých politických stran – vracet ke klasickým evropským kořenům, byla by škoda se odvracet od kulturně společenského artefaktu.

Mluvíte o volbách a potenciálním vítězství některých stran. Co máte v dané souvislosti přesně na mysli „návratem k evropským kořenům“?

Je to jednoduché – jestliže jsou zde lidé, kteří nám říkají, že republika je v potenciálním nebezpečí stran islámu, uprchlíků a přistěhovalců, mluví o tom samém, co tu bylo už před třemi sty lety, kdy se Rakousko-Uhersko bránilo nájezdu Turků. Dneska je tu podobná česká a evropská rétorika, takže si myslím, že zrovna toto může být spojujícím element pro strany, které by mohly odebrat hlasy stranám, které se hlásí v podstatě ke hnědé, skoro až fašistické politice.

Ty se ale právě na křesťanské kořeny evropské společnosti často samy odvolávají…

Právě proto. Ony se odvolávají na kořeny, ale přitom vyvolávají v podstatě xenofobii až nenávist mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Odvolávají se paradoxně na křesťanství, ale základ toho je naprosto iracionální, protože dělají jen to, že kritizují Korán a přistěhovalce. Jiný racionální důvod obhajoby křesťanských a židokřesťanských základů Evropy nemají. Jsou tady strany, které se k těmto kořenům hlásí 200 let, křesťanská historie je stará 2000 let. My nevidíme důvod, proč bychom jim měli dávat do ruky nástroj, aby mohli být právě oni tím vůdčím elementem společnosti.

Souvisel s tím, co popisujete i argument, který taktéž zazníval z úst zastánců sloupu, totiž že se má jednat o jakési gesto či symbol smíření?

Jedna věc je jistá; v tuto chvíli můžu říct, že aktuálně už nikdo nebude tvrdit, že se jedná o sloup smíření. Po diskuzích, které proběhly nejen na zastupitelstvu, ale i v médiích a ve společnosti je jasné, že jsou jinak smýšlející lidé, ateisti nebo agnostici, ale i stoupenci reformační církve, kteří to jako gesto smíření nechápou. Smiřme se s tím a pojmenujme sloup pravým jménem: je to prostě Mariánský sloup a bavíme se tu o jeho návratu na Staroměstské náměstí. Smíření představuje v tuto chvíli zmíněný kalich na Týnském chrámu – to je katolický kostel, ale víme, že v něm ve 14.- 15. století byli protestanté, husiti, takže si prostě připomeňme i tuto část historie. Nechceme, aby byl sloup nějakým triumfalismem katolické církve nad ostatními – chceme, aby tu byla ekumena. Katolické církev mimochodem přispěla i k tomu, že je dnes většina církví dobře sanována z církevních restitucí. Je to dáno dohodou primárně katolické církve s ostatními církvemi a ústupky katolické církve směrem k nim. Mariánský sloup je tedy to nejmenší, co by ze strany reformačních církví bylo poděkováním za poslední dobou myslím docela dobrou ekumenu v ČR.

Je v názoru, který jste právě prezentoval, česká katolická církev zajedno?

Nikdy pochopitelně nemůžu mluvit o stech procent, lidé jsou různí, a myslím, že právě třeba Martin C. Putna je proti návratu sloupu, ačkoli se ke katolické církvi hlásí. Většinový zájem ale hovoří ve prospěch sloupu. Opravdu si myslíme, že může jít o dobrý odkaz celé České republiky k nějakým vyšším principům. Uvědomme si, že kdyby tam sloup stál třeba v roce 39, nemusela by třeba být 2. sv. válka, nebo že by to mohlo znamenat nějaké vzedmutí národa proti fašismu. To samé platí o roce 48, kdy z Paláce Kinských vystoupil Klement Gottwald a hlásil, že prezident Beneš přijal demisi – ani to by se třeba nestalo. Nechci se odvolávat k vyšším principům Božím, ale kdyby tam sloup stál, býval by třeba zamezil tomu, aby se demonstrace konala právě tam – mohla se konat jinde a vyvinout se úplně jiným směrem. Každý akt v dějinách má svůj smysl a důvod, a možná i to stržení bylo ve své době správný akt. Proč bychom se ale na něj v roce 2017 nemohli dívat jiným úhlem pohledu?

Co vedení církve; reprezentuje celoevropskou ideu, kterou jste zmínil, třeba kardinál Duka?

Pan kardinál je velký zastánce obnovy Mariánského sloupu – myslím, že i v letošním svatováclavském kázání ve Staré Boleslavi se jasně odkázal na židokřesťanské základy Evropy. Jasně řekl, že máme pomáhat uprchlíkům, kteří pomoc potřebují, primárně bychom ale měli těmto nešvarům předcházet a celá Evropa by měla posílat peníze do zemí 3. světa. Ekonomické uprchlíky bychom měli vracet tam, odkud přišli. Pokud jsou zde mladí lidé, kteří mohou pracovat, mají drahé mobily, člověk jim nabídne nějaké pohostinství a oni ho odmítnou s tím, že je to pro ně málo – to pro mě není uprchlík politický, ale ekonomický, a ten by se měl vrátit do své země. Na druhou stranu bychom se měli postarat o rodiny. Vím, že tu jsou v podstatě sirotci, kteří mají jenom matku. Křesťané z muslimských zemí, kterým se naštěstí podařilo utéct před smrtí. Těm samozřejmě pomozme, protože i oni si pak budou naší pomoci jinak vážit. Podívejme se na 90. léta, kolik bylo v ČR Syřanů. Kdyby sem přišli teď, budeme o nich říkat, jací jsou to uprchlíci. Tehdy sem ale přijížděly tisíce Syřanů, integrovali se do společnosti, jsou velmi vzdělaní, hodně na sobě pracují. Mnoho z nich působí jako lékaři ve velkých nemocnicích. Tehdy to byli opravdu jen političtí uprchlíci. Ne jako dnes, kdy do Evropy přichází opravdu velké množství těch, kteří přicházejí za lepším životem, lepším byznysem. Na druhou stranu, všichni víme, že třeba v Itálii je dnes uprchlictví dost velký byznys.

Zmiňoval jste, že uprchlíci odmítají pohostinství: měl jste na mysli nějaký konkrétní případ?

Myslíte teď ekonomických, nebo politických uprchlíků?

Jestliže vy je tak rozlišujete, pak obou z nich – mluvil jste o konkrétních událostech?

České republiky se to ani tolik netýká, uprchlíků sem moc nesměřuje. Ale zemím, které otevřely náruč až moc, a nebyly schopny rozlišit mezi politickým a ekonomickým uprchlíkem, se to dnes negativně vrací. Věřím ale, že se s tím tyto země, které jsou i v demokracii i po ekonomické stránce dále a daleko silnější než ČR, nějak poperou. Buď tak, že vrátí uprchlíky do země, nebo budou v těch zemích investovat, aby uprchlíci neměli důvod sem chodit.

Zmínil jste drahý mobilní telefon: berete právě ten jako symbol toho, že běženec ve skutečnosti pomoc nepotřebuje?

Beru. Jestliže se jako v ČR stane, že v prostoru uprchlických táborů u nás si uprchlíci pomalu diktují, co by měli mít a tvrdí, že jim prostředí nevyhovuje, jde podle mě o ekonomické migranty. Mají ty nejdražší mobily, které nemá ve větší míře ani naše společnost, a jsou mladí. Mohou se o sebe postarat, můžou fyzicky nebo duševně pracovat, nemusí se o ně starat stát. To jsou uprchlíci, kteří mají být podle mě vraceni do svých původních zemí. Tam bychom se měli s místní vládou nějak postarat, aby dostali práci nebo vzdělání – protože vzdělaný člověk chce demokracii, nechce válku, nechce smrt.

Mluvíte o zemích, kde neprobíhá žádný válečný konflikt?

V podstatě se bavíme o Sýrii, o zemích Blízkého východu, Iráku, Íránu… Asi se nebavíme o Saúdské Arábii a podobně. A pak ještě samozřejmě o zemích severní Afriky.

Setkal jste se někdy s námitkou, že detenční zařízení u nás jsou dramaticky nedostačující, co se týče důstojných životních podmínek? Byl jste se tam třeba někdy podívat?

Nebyl. Ale to nevadí, moje kolegyně z KDU je náměstkyně Monika Pálková, která má na starosti právě detenční zařízení, a já nemám důvod jí nevěřit. Ona tam velmi často jezdí, a říká, že zařízení splňují nejpřísnější hygienická kritéria. Rozumím tomu, že to asi není dům 1. kategorie na Václavském náměstí. Když ale naši předci nebo starší generace utíkali na západ, byli také půl roku v Rakousku v detenčních zařízeních, kde neměl každý svůj pokoj. Žili tam, museli být půl roku na dezinfekci, tam se s nimi bavili, zjišťovali, jaký mají důvod k útěku, zjišťovali, jestli jsou to političtí nebo ekonomičtí uprchlíci, a pak s nimi nějak pracovali. Souhlasím s EU, že bychom se měli podílet na rozdělení uprchlíků. Oni tenkrát taky říkali: vy půjdete do Austrálie, do Anglie, do Rakouska… podle jejich preference. V té době tady ale byla železná opona, v podstatě politický teror a západní Evropa byla snem svobody. Lidé většinou utíkali, protože se nechtěli smířit s režimem. Kdyby to takto bylo i v zemích Blízkého východu a severní Afriky, je to v pořádku. Bohužel ale právě v Itálii se z toho stal velký byznys. Na uprchlíky jde z EU poměrně dost peněz, a mafie z toho má zjevně velký prospěch.

Vraťme se k detenčním zařízením – tamní podmínky kritizovala například ombudsmanka Anna Šabatová.

Paní ombudsmanka má samozřejmě na kritiku právo. Je ale zajímavé, že je nekritizovala EU, která je v tomto daleko striktnější. Jestliže paní ombudsmanka kritizovala, že nemají nabíječku na mobil…

Kritizovala spíš to, že jsou jim telefony odebírány. Taky třeba to, že jsou děti v noci bezdůvodně buzeny, mají málo oblečení a podobně .

EU tam chodí průběžně na kontroly, a pokud vím od paní náměstkyně, nic zásadního tam nikdy nenašla. Tvrdí, že detenční zařízení jsou v dobré kondici.

Během dneška a zítřka se rozhoduje o tom, kterým stranám je nakloněna současná česká společnost. Vy kandidujete za KDU-ČSL. Proč jste se rozhodl kandidovat z posledního místa?

Jako pro předsedu pražské KDU ČSL, který není v Praze úplně neznámý, by ve chvíli, kdy nedopadla společná kandidátka se STAN, asi nebylo úplně optimální, kdybych svůj potenciál neinvestoval ve prospěch strany. Chci svým jménem přispět k tomu, aby strana měla ještě o x voličů více, než beze mě. Je to i podpora lídra naší kandidátky Daniela Hermana a Jana Čižínského a dalších na prvních místech. Souvisí to i s tím, že příští rok bych chtěl být lídrem naší kandidátky na magistrát. Je dobré, když lidé uvidí, že se nebojím zodpovědnosti.

Padla v KDU otázka po tom, co by se stalo, kdybyste dnes a zítra nepřekročili pětiprocentní hranici?

O tom jsme se vůbec nebavili. Je to samozřejmě hypotetická otázka. Myslím, že platí pro každou stranu, i tu největší. Stát se může cokoli, voliči třeba k volbám nepřijdou, a každá strana by měla mít nějaká zadní vrátka. My už tu zkušenost máme z roku 2010, kdy jsme byli mimo poslaneckou sněmovnu. Tenkrát se dělala poměrně drastická opatření, propouštěli se zaměstnanci strany a podobně. Já jsem rád, že se to stalo, protože to stranu očistilo. Pochopila, že se nemůže chovat rozhazovačně, byla v podstatě bez prostředků a měla velké dluhy. Dnes pracujeme s kladnými čísly, a kdybychom nedej Bože v sobotu z poslanecké sněmovny vypadli, je strana po finanční stránce připravená. S tou variantou ale nepočítám. Počítáme s jistými sedmi procenty, což není žádné závratné číslo a vybízí ke stejným otázkám: zda byla kampaň vedená dobře, případně zda priority, které máme, odpovídají současnému člověku, nebo zda bychom neměli zůstat více konzervativní. Těch úhlů pohledu na případný nedvouciferný výsledek je mnoho a je potřeba je následně zanalyzovat.