Ráda bych začala s prodloužením metra A na letiště, říká pražská primátorka

„Metropole jako Paříž a Hamburk nejdříve postaví infrakstrukturu a pak rozvíjejí území. Podobně by se dalo v Praze rozvinout území kolem Dlouhé míle, říká v rozhovoru pro Pražský deník primátorka Adriana Krnáčová. Ta se ale kromě vizí rozvoje města musí v poslední době zabývat i „přízemnějšími“ problémy.

Není množství aktuálních dopravních uzavírek v Praze na hranici únosnosti?

Devadesát pět procent z nich jsou plánované akce. Několik let se tady nedělalo nic a my je nechceme zdržovat jen proto, že jsou letos volby a tak je riziko, že tím "naštveme Pražany". Máme na akce alokované prostředky a chceme je dělat. Je ale třeba říct, že komunikace s veřejností před zahájením uzavírek není ideální. Vyčítám to náměstkovi Dolínkovi a naší akciové společnosti TSK, která má opravy na starosti. Společnost TSK nemá potřebu informovat ani Radu hlavního města, co se v něm bude dít. Buď je to na pokyn pana náměstka, nebo nevím. Každopádně jsem si právě kvůli tomu nastavila s TSK každý týden pravidelné informativní schůzky. Celé to je o špatném plánování, ale i o téměř nulové informovanosti lidí. Vím, že třeba při opravě Českobrodské tam lidé nebyli předem informováni o objízdných trasách nebo etapách rekonstrukce. A podobně teď u dopravních problémů kolem Husitské.

Vy jste se v tom nějak angažovala?

Na těch poradách řeším jejich agendu opravdu do detailů. Zašlo to až tak daleko, že jsem je na té schůzce přinutila vytvořit leták, který rozešlou do schránek lidem, kterých se rekonstrukce Českobrodské dotýká, protože ti nevěděli ani základní informace o uzavírce. Nemyslím si ale, že by má kancelář měla dělat letáky a vůbec říkat, jak by měla vypadat komunikace TSK nebo pana Dolínka, který to má v kompetenci. Bohužel ne všichni jsou ochotni věnovat městu sto procent svého času. V případě pana Dolínka je to od chvíle, kdy kandidoval do parlamentu a stal se poslancem, tak nějak pozapomněl na Prahu. Vyčítám mu to zvlášť proto, jak je jeho resort, tedy pražská doprava, komplikovaný. Není to z jeho strany fér, měl by si vybrat. Odvolávat ho teď pár měsíců před volbami by bylo plácnutí do vody. Kdyby do voleb zbývaly třeba dva roky, tak bych ho odvolala.

Jezdíte pražskou MHD?

Samozřejmě. Bydlím na šestce, takže část jezdím třeba na Hradčanskou. A různě se tak pohybuji po městě. Když mám volno, nejraději chodím pěšky.

Co konkrétního učinila vaše koalice pro dokončení vnitřního silničního okruhu?

Byli jsme připraveni odsouhlasit podtunelování zbývajícího úseku mezi Blankou a Prahou 8 a 9. Narazili jsme ale na odpor našich kolegů Zelených, kteří chtěli vést dopravu po povrchu. Skoro všechny rozvinuté metropole se snaží dávat dopravu pod zem. Právě proto, aby se mohly rozvíjet ty městské části na povrchu. Přiznám se, že jsem ten postoj Zelených nepochopila. Udělali jsme ale kompromis, kdy se začalo projektovat podtunelování a připravuje se i alternativa v podobě tzv. duálu, která má být vyhodnocena někdy na podzim. Osobně si ale myslím, že je to nešťastné a mělo by se pokračovat v podtunelování.

Jakou jinou velkou dopravní stavbu započalo vaše vedení? Nebo ještě může zahájit?

Samotné projektování trvá minimálně čtyři pět let. Pokud bychom našli něco připraveného, tak bychom to rádi začali stavět. Navíc ještě máme koalici a dohoda v ní není vždy snadná, jak jsem zmínila. Nicméně pevně věřím, že letos podle plánu začneme s geologickým průzkumem k metru D. A netajím se ani s tím, že bych ráda začala s prodloužením metra A na letiště. Protože se nemůžu spolehnout na to, že stát v dohledné době postaví železniční spojení na letiště.

Na tom projektu už se ale přece pracuje…

Ale dříve než v roce 2030 to nebude, jak mi sdělila SŽDC. Metro by mohlo být dřív. Osobně mi prodloužení metra dává smysl. Třeba Hamburk nebo Paříž pracují tak, že nejdřív postaví infrastrukturu a až pak rozvíjejí území. Ne opačně. Podobně by se dalo rozvinout území kolem Dlouhé míle, kde může sídlit mnoho technologických společností. Plán s metrem na letiště tady už byl. Jen se zatím zastavil u motolské nemocnice, což bylo podle mých informací kvůli čerpání evropských fondů. Navíc počet turistů v Praze bude dál přibývat a my se na to musíme připravit. Nemůžeme se spoléhat na stát. Každopádně by se ale stát mohl také podílet na projektech, jako je právě metro na letiště. Dosud si všechny infrastrukturní stavby financuje Praha sama. Všechny důležité instituce ale sídlí v Praze a zdejší infrastrukturu zdaleka nevyužívají jen Pražané.

Urychlí plánované zapojení soukromého investora do budování metra D celé dílo?

Připomínám, že Praha předběžně vybrala firmu ze skupiny Penta, která je majitelem těchto novin a která by měla budovat nadzemní části stanic a okolí. V zahraničí je to preferovaný způsob financování. I v Evropě se předpokládá, že veřejných peněz bude méně a města bude potřeba nějak zabezpečit. Spolupráce se soukromým sektorem je zásadní, pro mě určitě. U nás se na to nahlíží jako na velké riziko. Na jednu stranu to chápu, na druhou říkám – dejme tomu šanci. Protože metro D se už plánuje minimálně patnáct let a za deset let se podařilo vykoupit šest pozemků při potřebě asi 120 parcel. Model, který jsme připravili, je životaschopný a jsme připraveni ho prodiskutovat na zastupitelstvu. Věřím, že to stihneme do voleb.

V jakém roce by mohlo na nové lince vyjet metro v běžném provozu?

Pokud mluvíme o úseku z Pankráce do Depa Písnice, tak ideální scénář je sedm až osm let. Vzhledem k různým zájmům městských částí bych k tomu dodala ještě dva roky.

Menší pobouření vyvolal váš výrok o „Pražanech zpovykaných z dopravy“ v nedávném rozhovoru pro Novinky.cz. Byl sice vytržený z kontextu, na druhou stranu jste tam zmínila i to, že by lidé v Praze povstali, pokud by čekali víc než deset minut v koloně. Třeba na Radlické je to ale denní chléb. Jak ty výroky zpětně hodnotíte?

Odkazovala jsem na to, že jsme jako Pražané „zpovykaní“ veřejnou dopravou, která je tady skvělá a na niž jsem opravdu hrdá. Nemyslela jsem ale dopravu jako celek. Také jsem řidič a nejsem slepá. Vidím, že Praha má strukturální problém kvůli nedokončeným okruhům i radiálám. Bylo to opravdu nešťastně řečené a ještě jednou se omlouvám. Je mi to líto, ale nemohu to už vzít zpět.

Dost lidí v Praze trápí i bydlení. Loni vzrostlo nájemné za průměrný byt meziročně o víc než 10 procent, na nějakých 19 tisíc korun. Což se rovná výdělku řady lidí ve městě. Co s tím?

Klasická otázka zní: Má být město spíš developerem, nebo vytvářet dobré podmínky, aby se byty stavěly? Já jsem pro tu druhou možnost. Ať stavějí ti, kdo to umějí. Město by k tomu mělo jen dodávat – tak ne, tak ano. Takový postup, i se zapojením široké veřejnosti, jsme si vyzkoušeli na Smíchově a fungovalo to. Zároveň jsme ale začali jako určitý doplněk stavět stovky bytů z Fondu dostupného bydlení. Výstavbu bytů v Praze zbrzdila ekonomická krize a dodnes ji dusí zdlouhavost povolovacích procesů zakotvená ve stavebním zákoně.

Co máte konkrétně na mysli?

Kdo chce stavět, potřebuje 56 vyjádření od různých institucí. Ony sice mají nějaké lhůty, ty se ale nedodržují a nejsou za to sankce ani téměř žádná vymahatelnost. A třetí důvod je ten, že máme 22 stavebních úřadů na 22 městských částech. Formálně sice spadají pod státní správu, ale každý z nich má své politické reprezentace. Jejich pozice je oficiálně apolitická, ale to je iluze. Každý tam promítá své preference a zájmy. A to je pro město toxické. I proto máme v širším centru patnáct brownfieldů, se kterými nedokážeme nic dělat. Spočítali jsme, že developeři v Praze mají připravených 40 tisíc bytů. Stavební zákon je ale tak rigidní, že umožňuje spíš blokovat než stavět. Česko je v délce povolovacích řízení 165. ze 185 zemí. To je šílené.

Jednou z vašich priorit je i projekt „smart cities“. V čem je dnes Praha „chytřejší“ než v roce 2014?

Minimálně v tom, že víme, že potřebujeme data, abychom dobře plánovali a řídili město. Bez dat ve velkém městě budoucnosti vzniká chaos a nelze přežít. Bez nich nemůže žádná reprezentace města rozhodovat. Jsme zpátky u té koordinace městských firem a podobně. V horizontu týdnů či měsíců budeme mít k dispozici centrální platformu k vyhodnocování postupů. Například díky této platformě Virtualizovaná Praha budeme moct nasimulovat dopady zmiňovaných uzavírek. Uvidíme, co se stane s dopravou. Musíme investovat do těchto technologií, abychom dokázali lépe plánovat a řídit město.

Uživatelský dopad „smart cities“ já osobně příliš nepozoruji. Nedávno jsem doma zapomněl Lítačku a odchytl mě revizor. Pokutu jsem musel jít zaplatit osobně do kanceláře v centru. Ohranou písničkou je také mobilní signál v metru. Dopravní podnik si stěžuje, že operátoři nastavují špatné podmínky. Není ale přece dost silným hráčem na vyjednání lepších?

Je to ale pořád plně dotovaná společnost a ta se musí řídit jistými zákony. Nemá takovou volnost jako soukromníci. Nicméně dobrá zpráva je, že už se dohodli a měli by to stvrdit podpisem ještě do prázdnin. Do konce září by měl být signál minimálně na lince C nebo alespoň v její části. A během roku až dvou na všech ostatních. Pokud jde o váš příklad, tak v létě by měla být virtualizovaná Lítačka. Už nebudete potřebovat plastovou kartičku, postačí mobilní telefon. Integrujeme tam také Středočeský kraj, což je poměrně velký projekt. A také In kartu. Budete tak moct jezdit po městě i Středočeském kraji včetně vlaků jen s mobilní aplikací. To vše jsme zorganizovali za minimální náklady ve srovnání s projektem Opencard.

Mezi programovými prioritami máte také proměnu magistrály a okolí i Václavského náměstí. To první do voleb nestihnete určitě, to druhé jen velmi teoreticky. Nebo se mýlím?

Chceme to stihnout alespoň do té fáze, aby bylo vidět, jak bude Václavské náměstí vypadat po dokončení jako celek. Spodní část bychom měli stihnout, možná až na některé drobnosti. O té vrchní části se momentálně diskutuje. Tam ta dohoda bude komplikovanější.

Podle opozice je vaše koalice nesourodý slepenec pěti stran, jehož smyslem je vlastní přežití v politických trafikách a kosmetické změny. Jak hodnotíte dosluhující koalici vy?

Praha je liberální město, ale pro řízení města není nutná žádná ideologie. Management města má zajistit tři klíčové věci – dopravu, bydlení, bezpečnost a vše kolem toho. Jsem poslední, kdo by byl proti kultivování veřejného prostoru. Ale třeba ke zklidňování magistrály jsem měla výhrady, protože si myslím, že by to sice bylo pěkné, ale v tuto chvíli nikoli nutné. Pokud máme dělat zásahy do dopravy na magistrále, potřebujeme mít spočítáno, co to s tou dopravou udělá a ne se řídit, jen tím, že si někdo myslí, že to na dopravu vliv mít nebude. Nutností jsou naopak okruhy. A to jsou příklady neshod uvnitř naší koalice. Ta je sice slepenec. Ale slepili jsme ho hned dvakrát, protože to nešlo udělat s nikým jiným, a nakonec jsme udělali hromadu věcí.

Co byste zdůraznila?

Sice jsme nepostavili žádný dům. Na rozdíl od minulé reprezentace, která se třikrát změnila, jsme věci dodělali. Narovnali jsme smlouvy. Investovali jsme 22 miliard do městských částí. To znamená, že jsme například vyřešili problém s mateřskými školami. Není už nedostatek mateřinek, právě naopak. Zrekonstruovali jsme školy. Koupili parky i pozemky pod těmi parky. Rekultivovala se hromada rybníků. Dvě a půl miliardy šly do protipovodňové ochrany. Navíc jsme mnoho projektů připravovali. A je jedno, kdo v tom bude pokračovat.

S kým se vám v koalici spolupracovalo lépe a s kým komplikovaněji?

Má to dvě roviny. Na té lidské bych si ještě dnes asi s každým šla dát pivo. Problém mám teď trochu s paní Kolínskou, protože neříká pravdu, ale snad je to jen chvilková záležitost. V profesní rovině to je obtížnější. Protože někteří z kolegů radních si úplně neuvědomují svou odpovědnost. Já jako primátorka nemám extra pravomoci. Má pozice je jiná hlavně v tom, že vše negativní se automaticky svaluje právě na primátora. Nestěžuji si ale, asi to tak má být.

Kdo by mohl být ideální partner vaší případné nové koalice po letošních volbách?

Spíše si definuji dobrého partnera pro město a vy si ho můžete dosadit. Protože kdybych někoho jmenovala, byl by to polibek smrti. A to nechci. Dobrý partner pro vládnutí v koalici je pro mě ten, který se nevymezuje, je schopen kompromisů, schopen sdílet stejné hodnoty a není vychýlený ani doprava ani doleva. Někdo, kdo ví, co město potřebuje a je schopen pro to udělat i nepopulární krok a zároveň si to obhájit. To je ale ideál.

Pokud jde o vaši ambici obhájit úřad, tak podle některých komentátorů jste si šanci pohřbila i právě tím výrokem o „zpovykaných Pražanech“. Někteří lidé kritizují i styl vaší komunikace s veřejností. Jaká je vaše sebereflexe v tomto směru?

Necítím se předem poražená. Chci dokázat Pražanům, že z jednoho výroku člověk nepadá ani neroste. A vlastní komunikaci nechci moc hodnotit. Jsem určitý typ člověka. Nejsem populista. Neumím to, co třeba pan Čižinský. Vidím úkol, pro který jsem stoprocentně zapálená a chci výsledek. Záleží mi na plnění toho, co řeknu. Nejsem slibotechna. Každý má nějaký model chování. Já jsem, jaká jsem. Snažím se to zlepšovat. Podstatný je ale pro mě spíš ten výsledek.

Jak vnímáte spekulace o tom, že Andrej Babiš za vás hledá nového volebního lídra pro Prahu?

Důležité bude, jak dopadnou naše primárky. Ale na té funkci nelpím. Ráda bych pokračovala v práci, ale uvidíme. Jsem loajální bojovník. Nemohla bych „přeskakovat“ jinam, ani bych nevěděla kam.

Kdo bude podle vás největší soupeř pro hnutí ANO i pro vás jako osobu v podzimních volbách?

Každý je konkurent, nevnímám to ale úkorně. Pozice primátora je velice těžká. A je ideální, když tu zkušenost někdo má a chce pracovat pro město. Pokud je tam jen politická ambice, tak je to špatně.

Nedávno jste se zúčastnila turnaje v minigolfu na jedné základní škole. Není to už trochu marginální akce, které jste věnovala pracovní čas a energii?

Bylo to na žádost tamní místostarostky. A já hlavně hraju golf, takže je tam tato linka. Strávila jsem tam asi dvacet minut. Podpořit děti ve sportu mi přišlo rozumné a takové milé gesto. A dokonce jsem si zahrála.

Jak byste si představovala Prahu v roce 2022? Řekněme, že v posledním roce vašeho druhého mandátu.

V evropských městech bude nejpozději do roku 2050 žít 80 procent obyvatel. Města se i proto musí víc emancipovat od národních parlamentů. Měla by zásadnějším způsobem promlouvat do tvorby zákonů. Rok 2022 není zase tak daleko, čili zázraky nelze čekat. Ale určitě bych byla ráda, když by se pohnulo metro D. Dejme tomu, aby bylo pět stanic hotových a v provozu. Bylo by dobré, kdyby se v tu dobu dokončovalo metro A na letiště a stavěla se nová čtvrť Bubny. Chtěla bych mít územní rozhodnutí na stavbu nového koncertního sálu, dokončených několik kampusů na ČVUT i Albertově a na Dlouhé míli vznikající technologické centrum, kam se budou stěhovat zahraniční start-upy. Technologicky bychom měli být propojeni s celým světem, spolupracovat s univerzitami a být napojení na průmysl, který dokáže zužitkovat tyto technologie pro město. A určitě bychom měli mít vyřešené pokračování Pražského okruhu na severu.