Výstava v Národní galerii: Sochy z hlíny - Terakoty italských mistrů

Sochy z hlíny se dělaly již od starověku. Svůj opětovný vzestup tento materiál zažil v 15. století a v prvních dekádách 16. století. Těšil se velké oblibě především ve Florencii, která v té době patřila k nejbohatším městům v Evropě. S ekonomickou prosperitou souvisel i nebývalý rozvoj umění – obrazy i sochy se objednávaly ve velkém pro sakrální, veřejné i soukromé prostory. Glazované terakoty vyhovovaly tehdejší poptávce jednak po estetické stránce (lesklá barevná textura vytváří dojem luxusu), jejich pořízení navíc odpovídalo i finančním možnostem objednavatelů z řad patricijů, aristokracie a církve. Ve Florencii dodnes zdobí chrámy i měšťanské domy. V pozdější době se glazované terakoty staly vyhledávanými sběratelskými artefakty a dostaly se do veřejných i soukromých sbírek po celém světě.

Soubor terakot italských mistrů se nachází i ve sbírkách Národní galerie, která artefakty společně s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a Archeologickým ústavem Akademie věd ČR podrobila zkoumání. Využilo se při něm především neinvazivních metod, které nevyžadují odběr vzorku a jsou tak maximálně šetrné k dílům z 15. až 19. století. Řada nových poznatků o tom, jak terakotové plastiky vůbec vznikaly a proč, se stala podnětem pro uspořádání komorní výstavy Sochy z hlíny.