Portál Pražana
Prahou po Zelené stezce
Rozhovor s Danielem Mourkem, pracovníkem Nadace Partnerství a koordinátorem středoevropských Greenways o Zelených stezkách - Greenways v Praze a České republice.
|
|
V den, kdy vznikl tento rozhovor, ležela Praha ještě pod sněhem, i když jarní slunce už dávalo tušit, že i letošní dlouhou zimu dřív nebo později přemůže. První otázka pro Daniela Mourka, pracovníka Nadace Partnerství a člena pracovní skupiny pro cyklistickou dopravu při pražském magistrátu, se tudíž přímo nabízela: |
Přijel jste dnes do práce na kole?
Ano, možná jste si všimla v mezipatře kola –
- ano, všimla. Vy jezdíte na kole po Praze i v zimě?
Jezdím, ale mou trasu bych tedy čtenářům zrovna nedoporučoval (-: Bydlím v Braníku, takže sem do Strašnic jedu Vršovicemi. Ale jinak si myslím, že jediným problémem může být v zimě pro cyklisty sníh. Ten ale ve městech dlouho nevydrží. Zima cyklistům nevadí, jenom je potřeba se adekvátně obléknout. Když jsem žil v Rovaniemi, které leží za polárním kruhem, běžně lidi jezdili na kole i v pětatřiceti- čtyřicetistupňových mrazech. Tam se nesolí, sníh se ujezdí, posypou to inertním materiálem a jede se.
A hlavně být vidět - vždycky říkám: berte si barevné oblečení, s reflexními nášivkami. Já jezdím v té vestě, co používá i policie.
Jedním z nejznámějších projektů Nadace Partnerství, v níž pracujete, jsou "Zelené stezky Greenways". Jejich název obsahuje vlastně dvakrát totéž, jen v cizí řeči. Počítám ale, že nějaký smysl tím ale sledujete.
Je to takový terminus technicus, který pochází ze Spojených států. Jako první s ním přišel americký architekt Olmstead, který použil myšlenku francouzských parků propojených liniovou komunikací – alejí, zejména pro kočáry a lidi, kteří se chtěli z jednoho parku dostat do druhého. Na základě toho vytvořil koncept liniových komunikací pro bezmotorovou dopravu, které spojují určitá zelená území. Liniovou komunikací přitom může být i řeka, opuštěná železnice…
My používáme obojí - vedle českého termínu Zelené stezky současně slovem Greenways říkáme, že ten koncept není jenom český, ale že vlastně spadá do širšího myšlenkového zázemí, které se z Ameriky v druhé polovině devadesátých let minulého století přesunulo do Západní Evropy a posléze i k nám. Proto používáme ten anglický název - protože z pohledu uživatelů je to určitá značka; ten název lidi znají a pojí se jim s ním určitá očekávání.
Nadace Partnerství je největší českou nadací - myslíte si, že jste té pozice docílili díky ekologickému zaměření vašich projektů? Znamená to, že ekologie - v širším slova smyslu - je tím, co většinu Čechů zajímá, co většina z nás ráda podpoří?
Snažíme se pojem životní prostředí prezentovat nejenom jako jeho ochranu, ale také jako udržitelný rozvoj, jako rozvoj obcí a venkova, zájem o veřejná prostranství… Tak se téma životního prostředí stává srozumitelnějším a uchopitelnějším jak pro jednotlivé občany, tak i pro firmy a velké korporace. Ty se totiž v řadě případů zdráhají podporovat jenom samotnou ochranu přírody, ale jestliže se to téma otevře, najdeme spoustu možností jak spolupracovat - třeba se stavebními firmami: aby probíhající stavba například byla více ekologická, aby se lidem ukázalo, kolik se dá ušetřit třeba samotnou stavbou na energiích. Což je vlastně všechno o životním prostředí, ale nesouvisí to jenom s jeho ochranou.
Dočetla jsem se, že stezku je možné adoptovat - to mě pobavilo, můžete to vysvětlit?
Ano, především firmy nebo školy, ale samozřejmě i jednotlivci mohou adoptovat části stezek a pak se o ně starat. Nejde jen o finanční příspěvek, i když i ten má svůj smysl, ale také o úklid v té části stezky a podobně – to už záleží na výběru zájemce o adopci, čemu dá přednost.
Dostávám čaj v hrnečku s potiskem „První setkání rodáků 2001“. Říkám si, že hrneček nejspíš nebude služební…
Co to bylo za setkání?
To je hrneček z Kojakovic, malebné vesničky na Třeboňsku, která je naším partnerem na Greenway Praha – Vídeň. Někdy kolem roku 1870, během jedné z prvních průmyslových krizí, se většina jejich obyvatel, protože byly chudou vsí, odstěhovala do Ameriky. Naši partneři začali před časem hledat, co se s těmi obyvateli stalo, a zjistilo se, že si v USA založili své městečko. Kojakovičtí je v roce 2001 pozvali k nim a byla z toho krásná akce.
Otevřeli jedno z prvních venkovských muzeí a část expozice věnovali emigraci do USA. Obce mezi sebou začaly komunikovat… - je to takový trochu jiný způsob, jak si připomenout svou historii.
No vida, co se všechno kvůli cyklistickým stezkám nestane (-:
Jak je na tom se Zelenými stezkami - Greenways Praha?
|
V Praze je několik Zelených stezek. |
To znamená, že trasa Modřanskou roklí je součástí stezky Praha – Vídeň?
Ano. Budujeme stezky tak, že vede páteřní stezka, tedy nejkratší spojení mezi městy, například mezi Prahou a Vídní, a pak na to navazují různé okruhy: např. Rožmberského dědictví, který propojuje památky Rožmberků, nebo Stezka řemesel a vyznání s řadou dílen, nebo Lichtenštejnská stezka – ta spojuje památky rodiny Lichtenštejnů v Česku a Rakousku.
Modřanský okruh ještě není dokončen, je vyznačený z poloviny – s Prahou 12 už jsme projekt dokončili a teď pokračujeme s Libuší, Kunraticemi… Napřed je potřeba zpracovat tzv. generel. Ten už je v Libuši a Kunraticích hotov. Generel cyklotras je vlastně projektem o tom, jakým způsobem bude dobré v daném regionu stezky rozvíjet. Na základě toho se pak vyberou trasy, které navážou na Modřanskou rokli a připojí se zpět k páteřní trase na Vídeň. Takže projedete roklí, v Libuši vznikne nová trasa do Kunratic, kde už je značená cesta podél Kunratického potoka na Prahu 4 k restauraci U labutě - a tam navážete opět na páteřní trasu od Bráníka.
Teď se slibně rozvíjí i magistrátní projekt tras podél potoků -
– a to bude součástí Zelených stezek?
My bychom rádi. Zatím došlo ke zmapování terénu, kolik je vlastně tras, které by se daly využít - protože ne všechny cesty podél potoků jsou otevřené pro všechny uživatele, většina jich může sloužit jenom pro pěší, záleží na povrchu.
(Pozn. autorky: stránky Po Praze Podél potoků provozuje magistrát na adrese www.praha-mesto.cz/podelpotoku)
Čili Zelená stezka není jenom pro cyklisty?
Greenways jsou komunikacemi pro bezmotorovou dopravu: tedy pro pěší, cyklisty, inline bruslaře, vozíčkáře, v některých případech dokonce i pro lidi, kteří jezdí na koních. Ale ve městech většinou takový souběh není možný. Když se podíváte na stezku podle Vltavy, mezi Modřany a Bráníkem, tak ta má asfaltovou část pro cyklisty a bruslaře a vedle toho měkčí část z šotoliny, který slouží pro běžce a pěší. Protože čím víc lidí stezku používá, tím líp - právě proto vznikly Greenways: jako multifunkční stezky pro různé uživatele. My říkáme: když už se veřejné peníze investují, tak ať slouží co největšímu počtu a šíři obyvatel. A tam kde to jde, kde to dovoluje profil, jako třeba v Modřanech, může být stezka oddělená i povrchem. Ale chybí tam vysvětlení. Stojíme o to, aby tam byly instalovány nějaké panely, jak se stezka používá - podobně jako to bývá třeba v parcích: psi na vodítku a podobně, zkrátka nějaké základní principy pohybu na stezkách. |
|
Jenomže dole v Modřanech, když je hezké počasí, to je václavák…
Já vím, bydlím v Podolí, takže tam jezdím často. V Evropě mají Greenways přesně stanovené parametry - musí být min. 3 m široké, aby umožnily pohyb co největšího množství lidí. I v Praze už se začínají objevovat stezky, které už mají tyhle parametry. Bohužel, většina – i ta, i ta modřanská, už dneska kapacitně nestačí – právě proto, že jsou úzké. Ale také se lidi musí naučit respektovat jeden druhého, protože vídám cyklisty, kteří si myslí, že všechno jim musí všechno z cesty a oni že jsou těmi, kdo tam může jezdit. Všichni musíme respektovat nějaká pravidla, jako na silnici. I proto by každá stezka měla mít pravidla pohybu. Už na nich pracujeme.
Je v Praze i jiná zelená stezka?
Kromě Nadace Partnerství působí v Praze ještě „Oživení“, které má podobný koncept, ale menších tras - například podél Rokytky, Botiče ap. Spolupracujeme s nimi na několika projektech, třeba Čertově břemeni. Jsou občanským sdružením, a musí tedy shánět peníze z různých zdrojů, čili realizace stezky trvá dlouho a závisí také na vůli a finančních možnostech městských částí, kterými trasa prochází. Některé z nich navazují i na Greenways Praha - Vídeň, třeba trasa podél Botiče, ale ještě není dokončená.
Ale Greenways jsou víc než jen cyklostezkami.
Co tím máte na mysli?
Z Greenways plyne několik různorodý užitek: nejen pro rekreaci nebo dopravu, ale i pro pomoc malému a střednímu podnikání a rozvoji turismu.
Získali jsme například z fondů EU ze SROPu podporu projektu „Cyklisté vítáni“, který pro podnikatele podél Greenways mapuje, jaké služby mají nabízet uživatelům, aby jim vyšli vstříc a stali se turisticky přitažlivějšími. Řekněme, když k nim přijede někdo na kole, aby si tam měl šanci udělat jednoduchou opravu, aby se tam dozvěděl o cyklistických a turistických možnostech okolí, aby si tam mohl bezpečně uložit kolo… Když si turista nemůže bezpečně uložit bicykl, raději to zařízení nenavštíví. Doporučujeme proto u muzeí, zámků či hradů na hlídaném parkovišti umožnit odložení kol. Jsou to maličkosti a podnikatelé je mohou cykloturistům celkem snadno dopřát.
A také jsme obklopeni zeměmi, hlavně Německem a Rakouskem, které představují obrovský trh. Pracoval jsem pár let v CzechTourismu, takže já se na to koukám i z hlediska mezinárodní turistiky, a tam si myslím, že právě Praha má velký deficit, i když to jistě nebude pro Prahu prioritní způsob turistiky. Třeba konkrétně po stezce podél Labe , která je v Německu špičkově udělaná, se pohybují statisíce lidí, ale když se dostanou k nám, u Děčína se jednak stezka zúží a pak máte úseky, kde chybí úplně – třeba podél Vltavy směrem z Prahy k soutoku s Labem na hranice Prahy stezka končí. Na tom teď Praha právě spolupracuje se sousedícím Středočeským krajem.
Trošku mě mrzí, že se Praha prezentuje turistům jen historickými památkami a přitom já když tu mám návštěvu ze zahraničí, například když přijedou naši klienti – tak po dvou třech dnech už chtějí dělat něco jiného než jenom vidět orloj a Hradčany. Aby tu turisté setrvali déle, je třeba jim nabídnout i něco víc.
To by mě nenapadlo, že cizince by mohlo zajímat jezdit po Praze na kole.
Ale jo. V Praze fungují 2 půjčovny kol v centru, především pro zahraniční klienty. Pořádají různé výlety, většinou s průvodcem; buď okruh centrální Prahou, nebo je průvodce bere i dál, třeba na Letnou.
Proto říkám, že nabídku je třeba poskytnout co nejširší - díky kolům a inline bruslím se tu turista zdrží. Udělá si jeden dva výlety na kole a tím získá na Prahu úplně jiný pohled.
Známe třeba turisty z Ameriky, kteří sem jezdí na Greeways Praha - Vídeň a berou si svá kola. Dneska už většina leteckých společností nabízí zdarma přepravu kol, takže není žádný problém sem s kolem přicestovat. Ale mohou si i půjčit.
Ale ideální by bylo proto, zprovoznit stezku podél Labe a Vltavy až do Prahy, aby sem prostě jezdilo víc turistů z Německa: na hranice je to 150 kilometrů, to jsou pro cyklisty 2 dny. Když jsem zpracovával statistiky, ukázalo se, že do Prahy začíná jezdit méně a méně německých turistů. Oni ji už znají, přijedou sem jednou a nemají důvod přijet podruhé. Spoléháme v turismu nyní na trhy nové - třeba Britové Prahu ještě moc neznají, ale německý trh je nám nejblíž.
Co říkáte spolupráci s hlavním městem – jak se Vám zasedá v pracovní skupině pro cyklistickou dopravu?
Mně osobně určitě dobře; díky tomu, že vznikla pracovní skupina pro cyklistickou dopravu, se setkávám s lidmi z TSK, ROPIDu, ÚDI i z několika neziskovek… Vůbec jsme rádi, že ta skupina funguje, protože teďka víme víc o tom, co se kde děje. Samozřejmě, že naše představy o tom, jak rychle by stezky měly být dobudované, se ne vždycky musí krýt s potřebami nebo možnostmi hl.města, ale každopádně poslední tři čtyři roky se podařilo najít společnou řeč.
Zajedno zatím nejsme v účelu stezek - orgány města v nich vidí především rozvoj turistiky a rekreace, ale pro nás jsou Greenways nejen o rekreaci, ale třeba i o každodenní dojížďce. Zkušenosti z jiných evropských nebo světových měst to potvrzují, tam stezky budují právě hlavně pro občany, kteří po nich dojíždějí do práce či škol a turistika je druhotná. V Praze jezdí podle průzkumů pravidelně do práce na kole cca 2,4% obyvatel. Není to samozřejmě - a nikdy nebude – polovina, jako je tomu třeba v holandském Groningenu, ale města srovnatelná s Prahou mají tuto hodnotu někde kolem 14 %. Proto se domníváme, že i naše metropole by to k tomu mohla směřovat, pokud by existovaly vhodné trasy. Provádějí se i k tomu i průzkumy na jednotlivých úsecích stezek, kolik cyklistů tam denně projede – a počty se stále zvyšují. Proto si myslím, že žádné evropské město dnes nemůže tento druh dopravy ignorovat a mělo by do toho investovat peníze. Tyto investice jsou v porovnání s jinými typy dopravní infrastruktury minimální.
Jak hodnotíte pražské možnosti rozvoje cyklistiky?
Prioritu by měly dostat stezky podél vodotečí a podél Vltavy, kde se jede skrze celé město po rovině; a tangenciálně by se k této povltavské trase pojily stezky podél potoků.
Kromě toho, že se pražští cyklisté bojí o bezpečnost svou, mají strach i o kolo, protože si ho nemají možnost dostatečně bezpečně uzamknout. Snažíme se vyvíjet tlak, aby taková možnost byla před důležitými úřady, poštami, knihovnami. Nyní má probíhat rekonstrukce asi sedmi pražských nádraží a při ní vidím šanci, aby vznikla místa, kam bude možné bezpečně odstavit bicykl; v Evropě už je to běžná záležitost.
Mým snem jsou různá propojení tras: třeba propojit Šárku, Tróju, oboru, Prahu 13, Prokopské údolí, Hostivařskou přehradu a zpět k Vltavě, aby si cyklista mohl projekt ´zelené kolečko´, které by jej provedlo těmi nejzajímavějšími pražskými parky a zelenými územími. To by mohlo být právě zajímavé i pro zahraniční návštěvníky. Vždyť třeba Prokopské údolí je raritou a přitom nechybí moc – jen dokončit části tras. Je škoda, že při velkých stavbách, jakou byla např. výstavba tramvajové trati na Barrandov, se nemyslí na to, aby se při té příležitosti dobudovaly kousky stezek, které by napomohly bezpečnějším průjezdům pro cyklisty.
Může se Praha inspirovat i v zahraničí?
Podobný projekt jako v Praze probíhá také v Berlíně (projekt 20 zelených stezek v Berlíně), to by mohla velice inspirativní výměna zkušeností.
Nějaký čas jsem studoval v Bernu a tam bych viděl inspiraci, když slyším námitky k cyklistické dopravě kvůli tomu, jak je Praha kopcovitá. Bern leží na úpatí Alp, profil má podobný jako Praha - dole řeka Aare, jež vyhloubila hluboké údolí, a nad ní město mezi štíty kopců. A přitom tam ve srovnání s Prahou jezdí na kole dobře 4x víc lidí. Je to o tom, že stezky se tam budují tak, aby využívaly co možná nejmenšího sklonu – zkrátka že nejedete Nerudovkou na Hrad, ale že hledáte alternativu, kudy se to dá obejít.
Ke každému modernímu městu dnes patří nabídnout lidem co největší možnosti, jak se po městě pohybovat, včetně kol. Evropské metropole tuto možnost nabízejí a já myslím, že Praha by ji v širší míře měla umět nabízet také.
Projekt podobný pražskému se rozvíjí také v Berlíně, kde vytipovali 20 tras. Tam bych viděl výměnu zkušeností jako mimořádně zajímavou. Musíme mít trošku taky nějaké vize, nějakou strategii, nelze dělat pořád jenom praktické projekty, musí zapadat do nějakého rámce.
A na závěr nějaké tipy – které trasy byste čtenářům doporučil?
Doporučuji zkusit Greenway z Centrálního parku v Praze 13. Začít můžete už z obory z Letohrádku Hvězda nebo zvolit krásnou trasu kolem Ladronky na Prahu 13 do Řep – tam je nová cyklostezka, která spojuje P 5 a 13. Dostanete se přes Plzeňskou do Farské zahrady a pojedete unikátní stezkou, která vznikla při stavbě sídliště Butovice – Lužiny - Stodůlky, kde na takové záležitostí už tenkrát architekti pamatovali. My jsme tam později vyznačili okruh „Za prací a zábavou“, který spojuje školy, úřady, obchody a podobně v Praze 13. Tam navážete na Centrální park, z něj se dáte do Prokopského údolí a po značené stezce až do Kunratického lesa a ven z Prahy.
A pak trasy podél Labe a Vltavy.
Pozn. autorky: Co jsou Zelené stezky Greenways?
|
S Danielem Mourkem, pracovníkem Nadace Partnerství a koordinátorem středoevropských Greenways, rozmlouvala 20. února 2006 Blanka Strouhalová.
Blanka Strouhalová ukončila v r.1991 PeF UK v Praze, obor český jazyk - OV, diplomovou prací z oboru publicistiky. Praxi ve školství uzavřela mateřskou dovolenou a poté se od roku 1997 věnuje práci pro neziskové organizace Prahy a Středočeského kraje a působí jako externí korektor a redaktor.
Daniel Mourek (39) pracuje přes 5 let v Nadaci Partnerství jako koordinátor mezinárodních aktivit programu Zelené stezky/Greenways ve Střední a Východní Evropě, podílel se např. na vzniku projektů stezek mezi Brnem a Vídní či v Srbsku. Od roku 2002 je zastupitelem za SZ-SNK na MČ Praha 4 a členem pracovní skupiny pro rozvoj cyklistické dopravy při MHMP. Je častým účastníkem pražských cyklojízd a angažuje se i v rámci projektu Auto*Mat např. při akcích Evropského Týdne Mobility v Praze.