Bioindikační monitoring životního prostředí – pravidelné sledování živé složky na vybraných lokalitách
Informace z ročenky Praha životní prostředí 2005
(Informace z ročenky Praha životní prostředí 2005)
Obr. Vývoj populací obojživelníků
Zdroj: ČSOP
Obr. Vývoj populací plazů
Pozn.: bez nově uvedeného druhu užovky hladké
Zdroj: ČSOP
I když jsou všechny působící chemické a fyzikální vlivy přesně registrovány, je souhrnné hodnocení společného účinku všech faktorů a škodlivin životního prostředí na lidský organismus problematické vlivem synergismu – vzájemného zesílení, nebo naopak i oslabení účinku jednoho faktoru jiným (např. zásaditý prašný spad z cementárny + kyselé deště...). Konečné hodnocení se pak obvykle omezuje na porovnání jednoho činitele, který dosahuje vysokých hodnot, s konvenční normou kritické hladiny. Tyto hodnoty pro jediný faktor se navíc liší v různých státech a jsou to tedy zjevně kriteria značně subjektivní. Kritické meze pro společné působení většího počtu škodlivin současně se v normách vůbec neuvažují, ačkoliv v praxi je naopak obvyklý výskyt znečištění kombinovaného.
Z toho vyplývá smysl bioindikačního monitoringu: zde se sleduje ne příčina, ale výsledek – reakce organismů na souhrnný stav životního prostředí a jeho změny. Protože některé rostliny a živočichové reagují na rostoucí zátěž prostředí citlivěji než člověk, je možné s předstihem její účinky registrovat a posuzovat míru přijatelnosti místních podmínek pro lidskou populaci.
Použitá metodika: provádí se opakovaná inventarizace vybraných skupin rostlin a živočichů s výraznou výpovědní hodnotou na pěti modelových přírodního územích Prahy. Výsledkem je jednak popis aktuálního stavu, jednak zjištění časového trendu porovnáním s předešlými etapami.
Zpracovávaná území:
Divoká Šárka (1984, 1988, 1993, 1998, 2003)
Prokopské údolí (1984, 1989, 1994, 1999, 2004)
Pitkovické údolí a Uhříněveská obora (1985, 1990, 1995, 2000)
Soutok Vltavy a Berounky (1986, 1991, 1996, 2001)
Trojská kotlina (1987, 1992, 1997, 2002)
V roce 2004 bylo zpracováno CHÚ Prokopské údolí. Pro srovnávací hodnocení se zdejšími předešlými výsledky bylo nutno vzít v úvahu některá klimatická specifika tohoto roku a odchylky od normálu: po značném suchu počátkem jara do poloviny července zůstalo chladno, pak navázalo horké suché léto, ukončené koncem srpna chladnějším a vlhčím počasím.
Komentáře k jednotlivým zpracovaným skupinám:
Lišejníky, zejména epifytické, jsou vynikajícím bioindikátorem čistoty ovzduší, proto je jim v tomto monitoringu věnována zvláštní pozornost. Tato skupina také mimořádně výrazně reagovala na zlom v kvalitě i kvantitě vzdušného přenosu městského znečištění ovzduší po roce 1989, kdy celkem náhle přestalo plýtvání agrochemikáliemi, nastoupil výrazný přechod na bezolovnatý benzin, začaly být důrazně postihovány různé průmyslové zdroje znečištění a prosadil se ve značné míře přechod domácností od pevných paliv na zemní plyn (v současnosti v tomto směru hrozí vlivem zdražení k návratu do minulosti...).
Současné údaje z Prokopského údolí, které je jedinečnou a bohatou enklávou v denaturovaném okolí, indikují nejen zastavení dřívějšího ústupu druhů, ale i zřetelný návrat některých dříve vymizelých. Pro další vývoj bude významné, aby nakonec nepřevážily nastupující negativní vlivy zabírání ochranného pásma výstavbou, a narůstající invaze neukázněných návštěvníků.
Inventarizací mechorostů a porovnáním s rokem 1999 nebyly konstatována změny kvalitativní; kvantitativní hodnocení konstatuje postupný úbytek některých druhů, vázaných na ojedinělá mikrostanoviště, jejichž přetrvávání je nejisté, neboť narůstá jejich poškození. Se zánikem těchto stanovišť (staré kmeny stromů...) patrně zde zaniknou i druhy na ně vázané.
Na druhé straně bylo pozorováno šíření invazních druhů do nových, dříve neobsazených stanovišť. Podobně, jako v případě lišejníků, je území i z hlediska mechorostů hodnoceno jako mimořádně bohaté a významné, dokonce převyšující i území Divoké Šárky.
Botanický průzkum zaznamenal 294 druhů z celkového množství 574 historicky doloženého v literatuře od roku 1870. Z toho je 10 druhů silně ohrožených a 23 ohrožených. Navíc byl zjištěn nový druh Apion semivittatum, nikdy dříve neuváděný. Kvantitativní hodnocení konstatuje změny rozsahu výskytu především vlivem změn obhospodařování (pastva, kosení, odstraňování, či šíření křovin a dřevin).
Průzkum malakofauny indikuje celkově setrvalý stav, i když dochází k řadě výrazných dílčích změn vlivem nově vznikajících či měnících se porostů. Překvapivě byl zjištěn výskyt druhu Helicopsis striata (považovaný zde za dávno vyhynulý) a pozoruhodná kvantitativní invaze dalšího druhu jihoevropského původu během krátkého pětiletého mezidobí.
Úbytky četnosti některých druhů nejsou způsobeny znečištěním, působí tu zejména spontánní zarůstání i umělá výsadba dříve otevřených ploch. Svůj vliv mají i další změny a události, jako spontánní úhyn borovice černé, této cizí a uměle vnesené dřeviny, a na druhé straně růst návštěvnosti s jejími průvodními negativními účinky.
Počet zjištěných druhů motýlů (62) se od roku 1999 nezměnil, vedle dvou vymizelých se objevily dva nové. U řady druhů se projevil úbytek počtu jedinců, což lze zčásti přičíst nerovnoměrnému klimatickému rozvoji ročního cyklu a změnám velikostí osídlovaných ploch. Na druhé straně kvalitativní index druhového složení mírně vzrostl (z 38,7 na 41,1), což indikuje nabídku kvalitnějšího a původnějšího životního prostředí, tedy náznak ústupu antropogenního znehodnocení vneseným znečištěním a pozitivní vývojový trend.
Inventarizace fytofágních brouků zjistila 179 druhů, klasifikovaných jako 16 reliktních, 44 typických a 119 expanzivních. Zcela nově zjištěným druhem je zde nosatec Lixus iridis, který se v poslední době začal náhle šířit z důvodů zatím neznámých. Další nový druh je Apion semivittatum, který ještě před několika lety nebyl v Čechách zaznamenán, zde byl nalezen na okraji území nad Hlubočepy. Z bohatého výčtu druhů i zde vyplývá mimořádná hodnota území, které by si zasloužilo odpovídající péči. Změny, které zde v této složce fauny probíhají, nejsou již způsobeny změnami chemismu prostředí v důsledku atmosférického přenosu znečištění, nýbrž změnami rozsahu stanovišť a dalšími vlivy, jakož i účinky návštěvnosti.
Fauna střevlíkovitých brouků byla více než jiné složky postižena klimatickými anomáliemi posledních dvou roků. To se projevilo zejména na početnosti jedinců v populacích řady druhů.
Celkem bylo od konce 18. století zde zjištěno 215 druhů, z toho letos bylo ověřeno 119 druhů. Celkový počet druhů dnes odpovídá zhruba stavu do roku 1950, kdy začal nástup rostoucího znečištění, ale úbytek 9 reliktních, a tedy nejcennějších druhů (kterých dnes zbývá jen 8) indikuje kvalitativní pokles jejich náhradou druhy adaptabilními a expanzivními. Úbytek reliktů skončil kolem roku 1989, od té doby se dva z nich postupně vrátily jako doklad pozitivního vývoje kvality prostředí, zejména v lesích, křovinách a nivy potoka. Na xerotermních stanovištích naopak pokračuje trvalý úbytek reliktních i adaptabilních druhů zarůstáním a poklesem stanovištní diverzity.
Druhová rozmanitost obojživelníků je nízká, jsou zde pouze 2 skokani a ropucha obecná, která je početně dominantní. Stavy všech tří druhů i nadále klesají, zejména ústupem vhodných podmínek pro reprodukci. Jarní tahy přes silnici jsou ohrožovány rostoucím autoprovozem (teprve v roce 2004 zde byla na jaře poprvé uskutečněna účinná ochranná služba mládeže ze Základní organizace 01/68 ČSOP).
Průzkum fauny plazů sice přinesl překvapivý ojedinělý nález užovky hladké, do té doby nezaznamenané (tento druh žije rozptýleně a pro svůj způsob života je nesnadno zjistitelný), ale u dalších 3 sledovaných druhů byl konstatován pokračující ústup početnosti. Je to důsledek rostoucí návštěvnosti a vytlačování z vhodných slunných stanovišť neustálým rušením lidmi i volně pobíhajícími psy.
Ptactvo tvoří dominantní skupinu zdejších obratlovců. Bylo zjištěno 52 druhů, z toho 5 ohrožených a 1 silně ohrožený. Početní stavy lze považovat za stabilizované, i když dochází ke zbytečným ztrátám např. hromadnými úhyny ptactva nárazem o skleněné protihlukové bariéry v barrandovském sídlišti. Nadpoloviční většina druhů je potravně závislá na hmyzu a jiné živočišné potravě, což svědčí i o produktivitě biomasy na nižších stupních potravního řetězce. Pokud jde o znečištění, byla konstatována neúnosná kontaminace Dalejského potoka z výpustí domovního odpadu. To však ovlivňuje jiné složky zdejší fauny.
Souhrnně je možno konstatovat co už bylo naznačeno v komentáři k lišejníkům, že pokud ve sledovaných složkách přírody probíhají negativní změny, nejsou i způsobeny změnami intenzity atmosférického přenosu městského a agrochemického znečištění, které po roce 1989 začalo ustupovat a přestalo být významným faktorem kvality prostředí. To se projevilo zastavením postupující degradace většina sledovaných skupin. Od té doby je kvalita prostředí, indikovaná tímto biomonitoringem, hodnocena jako nejen stabilizovaná, ale i mírně se zlepšující.
Pokud jsou zaznamenány negativní procesy, vztahují se evidentně k jiným příčinám – důsledkům rostoucí návštěvnosti, tlaku obkličující zástavby v ochranném pásmu, změnám využívání vegetačního krytu i mimo civilizačním faktorům, jako jsou přirozené biocykly, anomálie ročního chodu klimatu apod.
Obr. Prokopské údolí – počty druhů evidovaných a předpokládaných podle skupin a období
Zdroj: ČSOP