Naučná stezka Oborou Hvězda, informační tab..č. 12 - Obora Hvězda a myslivost

Výraz obora měl v minulosti podle svého účelu a zaměření celou řadu významů. V 15. či 16. stol. se běžně používá synonymum zvířecí zahrada, v dokumentech té doby s označením „Thiergarten“, které později převládlo. Ve většině mapových a korespondenčních dokumentů 18. až  začátku 20. století se pro oboru Hvězda užíval v obměnách název  „Stern-Thiergarten“.

Ve středověku a ani později však také nebyly cizí pojmy jako (z latiny) vivarium nebo (z řečtiny) paradeisos. Prostředí oborního charakteru znaly již starověké kultury. Původní název také jasně nespecifikoval funkci vymezovaného prostoru. Oborou se dříve nazývala místa určená pro chov divoké zvěře, zároveň však také rozkošná zahrada nebo štěpnice. Ovocné stromy byly  namnoze důležitou součástí oborního hospodářství, protože poskytovaly zvěři potravu. Své specifické názvy měly také části obor nebo přímo obory, kde se chovali bažanti, zajíci nebo exotická zvěř. Oborníci se také někdy nazývali zahradníky.

V 15. stol. byla severozápadní svažitá část při Bílé hoře v údolí kolem Litovického potoka zalesněná. Potočním údolím pokračoval les až k řece Vltavě. Zbytky lesních porostů pokrývaly i některé oblasti od Břevnova dolů k městským hradbám. V té době se také ještě na Malé Straně připomínala ves Obora, kde snad kdysi s ustupujícími lesními porosty mohla být v ohrazeném háji chována zvěř. Samotná Bílá hora a bělohorské svahy byly pravděpodobně již dříve holé. Jižně od Bílé hory se na jižních motolských svazích pěstovala vinná réva. V údolí Motolského potoka byl též místy les. Po několik století trvání sousedního kláštera v Břevnově bylo okolní prostředí lesa „Malejova“, ze kterého obora vznikla zemědělsky kultivované. Byly zde zbytky lesních porostů, pole, louky, pastviny či pastevní lesy. Obora vybíhala do pozemků držených klášterem. Základní představu o charakteru pozemkové držby podává i pozdější mapová a plánová dokumentace. S okolním prostředím nás seznamuje o mnoho později i Klossův plán. Od svatomarkétské brány nad Břevnovem se ještě tehdy prostíral dubový les, z něho je zejména připomínána alej vedoucí ke břevnovskému klášteru.

V souvislosti s břevnovským klášterem je zajímavé, že již k roku 1435, tedy daleko dříve před založením této obory je připomínána na blíže nejmenované lokalitě obora, kterou měl tento klášter. V počátku založení obory ve Hvězdě se objevují k 2. 10. 1535 ostré výtky Ferdinanda I. vůči honebním přestupkům opata břevnovského Jakuba a strahovského Jana VII. Curtiusa v bubenečské oboře.

Oboru Hvězdu založil počátkem třicátých let 16. stol. z lesa Malejova, kterým byl břevnovský klášter při svém založení v roce 993 nadán, Ferdinand I. V tu dobu se v oboře začali chovat jeleni a daňci. Obora se po svém vzniku nazývala „Nová obora“ na rozdíl od „Staré obory“ v Bubenči, kde zábor pozemků  chotěšovskému klášteru Přemyslem Otakarem II. proběhl v druhé pol. 13. stol. Roku 1548 byly od libockého záduší v severozápadní části připojeny k oboře pozemky pro založení rybníka.

Založení obory jako byla Hvězda nebyl zdaleka ve své době ojedinělý počin. V průběhu 16. stol., v době velkého obornického rozkvětu, byla založena celá řada obor. Jinde byly starší obory nově upravovány nebo rozšiřovány. Obory vznikaly z podnětu panovníka na jeho komorních statcích, kde rád pobýval nebo je zakládala na svých panstvích šlechta.

V roce 1548 uložil Ferdinand I. komornímu panství v Poděbradech založit oboru. Na konci tohoto století se formuje proslulý a Rudolfem II. oblíbený areál a obora v Brandýse nad Labem. Za Rudolfa II. byla založena proměnou strmého údolí potoka Brusnice roku 1594 třetí z pražských obor - Jelení příkop, kde se pravděpodobně ale chovala zvěř již daleko dříve.

Sám arcivévoda Ferdinand měl oboru pro kratochvíli na Křivoklátsku u Nového Domu. Kromě již zmíněných založil na Křivoklátsku ještě další obory například pro zubry a dílčí ohrady pro exotičtější druhy zvěře jako kamzíky a losy. Choval i kozorožce, soby a sviště. V roce 1548 zaslal Ferdinand I. z Vídně do Ovenecké obory daňky i s oborníkem. Později, v roce 1559 byla rozšířena o háj, kam byly nově vysazovány stromy a též lísky. Podle pramenů se v roce 1615 v oboře Hvězda se vyskytují i divoká prasata.

Z panských obor, které vznikly v tomto století stojí za zmínku především: Netolická obora  obklopující od roku 1579 téměř současně budovaný letohrádek Kratochvíli a o něco později roku 1586 Rožmberky zbudovaná Sudoměřická obora u Bechyně (obě popisuje i Rožmberský kronikář Březan). Upravovala se obora Žehušická, budovala se Wartenberská obora na Žižkově hoře, Opočenská a Valdická obora Trčků z Lípy (později základ velkorysého krajinného konceptu frýdlanského vévody a jičínského pána Albrechta z Valdštejna), rozšiřovala se Blatenská obora Jana z Rozdražova atd.

To jak vypadalo české obornictví a především jeho rozsah v následujícím 17. století zachytil Bohuslav Balbín (1621-1688) v desetisvazkovém spise mapujícím historické rozmanitosti Království českého (Miscellanea historica regni Bohemiae, 1679). Neopominul zde zmínit ani tři pražské obory, „v Bubenči pod Pražským hradem, druhá ve Hvězdě, třetí v hradních ovocných zahradách“.

Za arcivévody Ferdinanda Tyrolského i v předešlém období nebyly žádnou výjimkou i obory pro koně. Sám k pasení klisen nechal v pol. 16. stol. udělat oboru u Broum a roku 1566 byla pro potřeby klisen upravena obora u Hrádku, kde také pobýval s Filipinou Welserovou. I proslulý chov starokladrubských koní v Kladrubech nad Labem se formoval za Maxmiliána II. v císaři darovanému obornímu prostředí bývalého východočeského pernštejnského dominia. Rožmberkové, později Kinští, Auerspergové aj. chovali koně v tomto specifickém více parkově laděném prostředí se soliterními stromy a  větším zastoupením luk. Dříve se v prostředí nazvaném obora také pásl dobytek. Pastevní určení vybraných lesů bylo vcelku běžné.

Les zůstal především lesem, kde se hospodařilo hlavně s ohledem na zvěř. Hospodaření muselo být o to intenzivnější, neboť výměra obory není nikterak velká a alespoň ve svých počátcích byla dosti zazvěřena. V oboře se chovali především jeleni a daňci z oveneckého (bubenečského) chovu. V té době byl již v dolní části obory rybník a snad i sádky. Vedle kuchyně nad lomem byl seník, který je zachycen i v pozdějších mapách. (Pravděpodobně na způsob kůlny s velkým jeslovým krmelcem - stejný byl v Bubenči. Zbytky kůlny uvádí na tomto původním místě ještě Brettschneider). V oboře byla samozřejmě další krmeliště. Přehled o umístění „lízadel pro jeleny“ uvádí i Klossův plán.

Součástí obory hned od založení byla louka - pastvina v západní části. K úživným plochám obory mohlo od počátku patřit také pole.

Stejně důležitá je pro seznámení  se s oborou nenápadná skutečnost vlastního hospodaření a péče o lesní prostředí. Začíná cílené využívání ohrazeného prostoru s počínající umělou obnovou lesů. Zvláště v malých oborách s vyšším stavem zvěře to byl nelehký úkol. I když způsob hospodaření v té době nelze idealizovat, neboť při toulavé seči nebo u pasek s výstavkami se počítalo především s přirozenou obnovou lesa, muselo být o mladé stromoví pečováno a některá místa byla později již uměle zalesňována. Nové výsadby musely být pečlivě ochraňovány hned po uvedení zvěře do obory. Také uspořádání a struktura oborních porostů měla později svá pravidla.

Původní přirozená struktura a skladba lesních porostů byla pro chov zvěře příznivá a výběr místa pro založení na to jistě kladl zřetel. V nové oboře bylo také dostatek okusových ploch i krytu pro zvěř. To vše a řada dalších věcí se následně muselo cíleně vytvářet.

Součástí obory v tomto nejstarším období byl také lom u zámku, který kryl částečnou potřebu stavebního kamene.

I ve třicetileté válce v době, kdy se zrovna neválčilo byla do obory dovezena vysoká zvěř a v květnu a červnu  zde pořádal nově nastoupivší císař Ferdinand III. hony a hostiny. Po třicetileté válce se obora pomalu zotavovala. Byla osazována zvěří. Z daňčí obory na Zámeckém vrchu u Zbirohu byli dle urbáře z roku 1652 přivezeni daňci do obory Hvězda. V oboře jsou prováděny nové výsadby stromů a koncem roku Ferdinand III. vítá v oboře německé kurfiřty a pořádá pro ně hony a slavnosti, při kterých na ně působí ve prospěch svého syna na blížícím se sněmu v Regensburku (Řezno). Vzpomínán je i rok 1656, kdy se V oboře se pořádají velké hony a slavnosti na počest druhorozeného syna Ferdinandova Leopolda. Je známo i přesné datum konání dalšího velkého honu v oboře (28.3.1660).Od 12.8.1661 jedozor nad oborou Hvězda a nad královskou oborou byl svěřen české komoře. Koncem 17. a začátkem 18. stol. vzniká nová úprava cest v oboře, zřízení dalších cest, obnovení a rozšíření dalších cest dle zásad francouzské plošné zahrady, byť zde s výplní vysokých lesních porostů. Střed v nejširším místě východní části proťatý osmi paprskovitě vedenými cestami, rozšířený na velké prostranství, kde se shromažďovalo panstvo, pozorující odsud  zvěř i přebíhající honce po průsecích. Není potvrzena domněnka, že autorem této rekonstrukce je J.B. Mathey, francouzský architekt, v císařských službách, podle jehož plánu byla založena i zahrada V.V. Šternberka v Troji.

V roce 1717 po úmrtí oborníka K.J.Švarze byl ze tří uchazečů o toto místo vybrán nejvyšším lovčím O.F.Popelem z Lobkovic Josef Grünfeld, sloužící dosud na císařově poděbradském panství s měsíčním platem 5 zl. a 3 kr. s dovolením krmiti si na účet císařské píce 3 krávy a jednoho koně a držeti při vratech pivní šenk. Nejvyšším nadřízeným (lovčího) zůstával vrchní lesmistr Baltazar David Otto z Ottensfeldů. Grünfeld podává krátce po svém nástupu zprávu královské komoře o stavu obory i letohrádku. Upozorňuje na sešlý stav letohrádku, děravé střechy i u obornického domku, utrhané zámky, spadlou oborní zeď, volný přístup pytláků, úniky zvěře. V letech 1717-1718 se polír Jakub Ant. Canevalle se přesvědčuje o pravdivosti oborníkova podání, zjišťuje, že téměř 1000 sáhů oborní zdi potřebuje opravu, zatím bude ale stačit opravit 200 sáhů, komora poukazuje částku 600 zlatých. Opravu střechy letohrádku i oborníkova domu na níž vypracovává rozpočet Tomáš Stubner na toto poukazuje v těchto letech komora také potřebnou částku.

5. září 1723 byl Karel VI. korunován českým králem. Toho roku také několikrát navštívil oboru v Bubenči, kde byly loveny divoké husy a kachny, později zajíci a koroptve, uloven byl i daněk. Dva roky nato pak zde Marie Alžběta ulovila 40 daňků. Z tohoto období také pochází zajímavá zpráva od J. Dienebiera, kdy navrhoval přemnožené daňky vystřílet, maso prodat a za stržené peníze vyhloubit ve Hvězdě nový rybník. Z roku 1723 také existuje písařův popis královské obory v Bubenči.

Od r. 1751 měl Hvězdu v užívání místo platu nejvyšší zemský lovčí Leopold František hr. Kinský, lovčí měl k užívání i oboru v Bubenči a Jelení příkop. Na propachtovaných pozemcích hospodařil oborník. Obdobně tomu bylo i v Královské oboře. V dobách nouze a snahy zvýšení užitku se v oboře zakládají pole. Do převzetí letohrádku vojenským erárem měl oboru propůjčenu do užívání dále nejvyšší lovčí František Václav hr. Clary-Aldringen (1760-1767) a Josef Jan Maximilián hr. Kinský (1767-1780).

Na rozkaz císaře Josefa II., který r. 1779 oboru navštívil připadl letohrádek rakouskému vojenskému eráru a byl proměněn v prachárnu.  Z tétož důvodu nesměl dozorce obory (Anseher) dosazovaný nejvyšším lovčím a ne již stavebním úřadem ve Hvězdě střílet drobnou zvěř. To znamenalo na dlouhou dobu omezení myslivosti v oboře. Až v lednu 1865 bylo na honu ve Hvězdě zastřeleno 8 zajíců a 1 koroptev. Rok nato na honu v lednu jehož se zúčastnilo 9 lovců a 11 honců bylo zastřeleno 5 zajíců, na dalším již jen 2 zajíci a 1 bažant.

V 90. létech 20. stol. jsou z Hvězdy hlášena pozorování jednoho kusu srnčí zvěře, několika bažantů a zajíců.

Plán péče o přírodní památku předpokládá, že by se do obory Hvězda měla vrátit alespoň drobná zvěř (zajíc polní, králík divoký, bažant obecný )

 

 

Obrázky:

 

91 jpg    Dobové vyobrazení obory na dřevorytu ze 16. stol.

92 jpg    Dřevoryt souboje jelenů a lovu na jeleny v 16. stol.

153 jpg  Štvanice na jelena, vpravo v pozadí chytací sítě, 16. stol.

162 jpg  Dřevoryt jelení zvěře v oboře, 17. stol.

---

Nature trail "Oborou Hvězda":

1. The History of the Game-Preserve
2. Old Oak Growths
3. Hvězda and its Surroundings
4. Birds in the Game-Preserve
5. The Pleasure House
6. Personalities in the History of Hvězda
7. Natura 2000 and wetland
8. Beech-Wood under the Pleasure House
9. Water in the Game-Preserve
10. The Geology of Hvězda Game-Preserve
11. The Battle of Bílá Hora
12. Hvězda Game-Preserve and Hunting
13. Animals in the Game-Preserve
14. Forest Renewal