Pravidelné sledování živé složky na vybraných lokalitách (bioindikační monitoring)

(informace z ročenky Praha ŽP 2004)

I když jsou všechny působící chemické a fyzikální vlivy přesně registrovány, je souhrnné hodnocení společného účinku všech faktorů a škodlivin životního prostředí na lidský organismus problematické vlivem synergismu – vzájemného zesílení, nebo naopak i oslabení účinku jednoho faktoru jiným. Konečné hodnocení se pak obvykle omezuje na porovnání jednoho činitele, který dosahuje vysokých hodnot, s konvenční normou kritické hladiny. Tyto hodnoty pro jediný faktor se navíc liší v různých státech a jsou to tedy zjevně kriteria značně subjektivní. Kritické meze pro společné působení většího počtu škodlivin současně se v normách vůbec neuvažují, ačkoliv v praxi je naopak obvyklý výskyt znečištění kombinovaného.

Z toho vyplývá smysl bioindikačního monitoringu: zde se sleduje ne příčina, ale výsledek – reakce organismů na souhrnný stav životního prostředí a jeho změny. Protože některé rostliny a živočichové reagují na rostoucí zátěž prostředí citlivěji než člověk, je možné s předstihem její účinky registrovat a posuzovat míru přijatelnosti místních podmínek pro lidskou populaci.

Použitá metodika: provádí se opakovaná inventarizace vybraných skupin rostlin a živočichů s výraznou výpovědní hodnotou na pěti modelových přírodních územích Prahy. Výsledkem je jednak popis aktuálního stavu, jednak zjištění časového trendu porovnáním s předešlými etapami.

Zpracovávaná území:

Divoká Šárka (1984, 1988, 1993, 1998, 2003)
Prokopské údolí (1984, 1989, 1994, 1999)
Pitkovické údolí a Uhříněveská obora (1985, 1990, 1995, 2000)
Soutok Vltavy a Berounky (1986, 1991, 1996, 2001)
Trojská kotlina (1987, 1992, 1997, 2002)

 

Etapa 2003 – Divoká Šárka (doplněno o účinky povodně 2002) a soutok Vltavy a Berounky

Byly uskutečněny průzkumy, rozbory a vyhodnocení v bioindikačních skupinách: lišejníky, mechorosty, květena, měkkýši, motýli, fytofágní brouci, střevlíci, herpetofauna a ptáci. Důsledky povodně byly zjišťovány na soutoku Berounky s Vltavou.

Situace na území Divoké Šárky je charakterizována nastoupením ustálených podmínek s náznaky pozitivního vývoje od roku 1990, kdy se zastavila degradace narůstáním projevů atmosférického přenosu městského znečištění. K pozitivním signálům patří např. ve skupinách hmyzu pozvolná náhrada eurytopních toxitolerantů druhy citlivějšími na kvalitu prostředí, podobně byl zjištěn návrat některých dříve vymizelých podobně náročných rostlinných druhů na nerušených místech, kterých však ubývá. Zjištěné negativní signály se nevztahují k účinkům vzrůstu kontaminace, nýbrž turistické eroze, místy katastrofální zejména pro terestrické lišejníky, nedbání ochranného režimu území např. uživateli horských kol, atd.

Účinky povodně na lišejníky pobřežního pásma byly jednoznačně zhoubné, počet druhů na vyšetřovaném území klesl z 71 na 28. Prosperují pouze epifytické druhy, podporované zřejmě depozicí vápenného prachu splaveného od Radotína. Z terestrických druhů odolaly zejména antropogenní typy na betonu.

Bryoflóra (mechy a játrovky): indikují v Šárce stejnou situaci, jako lišejníky; jeden druh, zaniklý ve vrcholových partiích Džbánu je nepochybně důsledek degradace xerotermních stanovišť neúnosně zahuštěnou invazí turistů. Destrukce povodní je charakterizována vymizením 7 druhů z dřívějších 48 a snížení četnosti u ostatních. K účinkům povodně (zatopení, odplavy, náplavy, abraze, trvalá ztráta nosičů – stromy, větve – a stanovišť) se přidávají i následné terénní úpravy (odnos bagrováním, nános zásypem), podporující prudké sukcesní vybujení stínících ruderálů, jimiž jsou blokovány původní niky.

Cévnaté rostliny: v rámci tohoto elaborátu se podařilo uskutečnit rozbor také všech dostupných poznatků ostatních šáreckých zpracovatelů i ze vzdálenější minulosti a formulovat nadčasový nadhled, přesahující individuální a úzce specializovaný přístup.

To umožnilo formulovat vlivy a souvislosti, mnohostranně ovlivňující šáreckou flóru a údaje o ní. Bioindikační výstup, charakterizující zdejší území v období posledních dvou zpracování, po eliminování údajů, které se k bioindikaci vlivu atmosférického přenosu antropogenních škodlivin nevztahují, konstatuje, že zdejší rostlinná společenstva jsou nadprůměrně přirozená, vitální, stabilní a floristicky nasycená, s vyrovnanou strukturou. Invazivní druhy, které se sem snaží proniknout, se obvykle významně neprosadí a často zase vymizí. Tyto výkyvy druhového bohatství i kvantitativního zastoupení souvisejí zejména s výkyvy klimatu. (Seznam nalezených druhů v roce 1998 obsahuje 159 taxonů, v roce 2003 pak 155 taxonů; ale shodují se pouze v 89 druzích – ostatní představují proces lokálních vyhynutí a opětné migrace z refugií.) V současnosti tedy nejsou indikovány změny působení vlivu městského znečištění a společenstvo se jeví z tohoto hlediska jako stabilizované. Nepříznivé jevy jsou působeny jinými účinky, uvedenými již výše.

Povodeň: okamžité katastrofické účinky nelze dlouhodobě hodnotit negativně. Krajinotvorným výsledkem bylo obohacení povodí o štěrkopískové nánosy, které byly v minulosti odstraněny regulací řek. Značně rychlá sukcese po povodni přinesla invazi řady rostlinných druhů nejdříve streamefektem, později atmosférickým přenosem semen.

Druhově velmi pestré společenstvo je výsledkem příležitosti volné neobsazené niky osluněného zavlaženého říčního náplavu, kde teprve časem rozhodnou vytrvalejší K-stratégové a po vykonkurování druhů krátkodobých sukcesních stadií se vytvoří poněkud chudší, ale stabilnější společenstvo.

Většina těchto nejpestřejších společenstev však byla v září 2003 vybagrována zřejmě bez konzultace s ochranou přírody a respektování zákona č. 100/2001 Sb.

Revize kvalitativního i kvantitativního složení skupiny měkkýšů v Šárce vede k závěru, že změny ve druhovém složení jsou vesměs způsobeny jinými faktory, než změnami úrovně znečištění (vodní přívaly v roce 2002, extrémní sucho a teplo v létě 2003, podporující také účinky turistické eroze). Stav soutoku Berounky s Vltavou po povodni má smysl ve skupině měkkýšů porovnávat až po zotavení nejdříve v roce 2004. Přežívající druhy v současnosti nejsou spolehlivě zjistitelné.

Motýli: počet druhů v Šárce mírně vzrostl, počet jedinců nikoliv. Index hodnocení kvality prostředí podle této živočišné skupiny se v porovnání s předešlým zpracováním zvýšil z hodnoty 30,75 na současných 42,30. Toto značné zvýšení je však z větší části důsledek průběhu klimatického vývoje tohoto roku, pro motýly výrazně příznivého.

Oblast soutoku, z hlediska lepidopter chudá, je po povodni dále ochuzena navzdory jinak příznivému klimatickému vývoji od jara do podzimu; u všech druhů byl konstatován pokles četnosti, žádný nový druh zjištěn nebyl.

Fytofágní brouci: V Šárce počet druhů sice nepatrně vzrostl, ale srovnání podle náročnosti na prostředí indikuje naopak pokles – poměr takto charakterizovaných skupin v roce 1998 je 0,519, zatím co v roce 2003 jen 0,496. Tímto způsobem indikovaná klesající hodnota území je působena (přímo, nebo degradací nižšího stupně potravního řetězce, v tomto případě flóry) postupnou změnou formálně chráněného území na rekreační plochu, tréninkové hřiště, rejdiště psů a horských kol. Účinky městského znečištění a jeho změny se postupně stávají zanedbatelné oproti těmto narůstajícím vlivům, ignorujícím statut chráněného území.

Soutok: území je oceněno jako hodnotná laboratoř a testovací výzkumná plocha pro sledování procesu sukcese na tomto typu podkladu. V současnosti se jedná o iniciální sukcesní stadia, kdy byl zjištěn cca poloviční počet druhů oproti stavu před povodní. Pro hodnocení výsledného účinku bude potřeba vyčkat ještě několik let.

Střevlíci: tradičně patří mezi skupiny citlivě indikující sledovaný vliv atmosférického přenosu městského i agrochemického znečištění prostředí. Celkový stav počtu druhů se přiblížil k situaci, doložené do roku 1950. Od té doby probíhal pokles, který se zastavil v přelomovém období 1989–1990, kdy přestalo plýtvání agrochemikáliemi a začaly se omezovat i další zdroje atmosférického přenosu znečištění. Od té doby celkový počet druhů soustavně roste, ale kvalita stagnuje; z deseti druhů nejcitlivější kategorie vymizelo do roku 1989 celkem 7 a dodnes se nevrátili. Přibývá pouze druhů adaptabilních a expanzivních, zřejmě díky přetrvávání dříve deponovaných znečištěnin v půdních horizontech a dosud trvajícímu aktuálnímu přenosu kontaminantů, sice snížených oproti maximu 1989, ale zřejmě stále ještě přesahujících úroveň těsně po válce. Pro citlivější druhy je možná i problém obnovy v nedostatku zdroje remigrace.

Soutok: v roce 2003 bylo zjištěno 105 druhů, oproti roku 2001 chybí 53 druhů, ale naopak bylo zastiženo 6 druhů, které zde před povodní zjištěny nebyly. Druhy, kterým vyhovují povodní nově vytvořená stanoviště, již nyní početně expandují. V příštích letech je možno extrapolací současně probíhajícího vývoje předpokládat přírůstek druhů expanzivních, omezujícím faktorem regenerace náročnějších druhů bude nedostatek biokoridorů, umožňujících migraci ze zásobních refugií.

Herpetofauna Šárky: skupina plazů a obojživelníků zůstává kvalitativně v podstatě beze změn (kromě nahodilého pozorování užovek obojkových, které předešle zjištěny nebyly), ale kvantitativně je na pomalém, ale trvalém ústupu. Změny nejsou způsobovány antropogenní kontaminací prostředí, nýbrž přímým devastováním místních biocenóz (jak bylo již uvedeno u předešlých skupin), nevhodným nakládáním s vodami a nefunkčním systémem strážní služby.

Soutok: druhové spektrum obojživelníků nebylo povodní kvalitativně ovlivněno, došlo však ke zvýšení početnosti, vitality a byli pozorováni jedinci neobvykle velkých rozměrů. Ve skupině plazů došlo k „naplavení“ (streamefekt) užovek podplamatých ze stanovišť, ležících výše proti proudu. Tento druh nebyl dříve zjištěn a lze předpokládat jeho udržení. Ozdobná vodní želva Chrysemys scripta elegans, rozšířená mezi chovateli a jimi často vysazovaná na mnoha místech do přírody, přežívá úspěšně v tůni pod modřanským nádražím a byla pozorována před i po povodni. Zdá se, že se tento druh postupně stane trvalou součástí naší herpetofauny, na Slovensku již existují populace produktivnější, než autochtonní želva bahenní – Emys orbicularis.

Souhrnně se konstatuje pozitivní vliv povodně i na skupinu plazů. Negativně jsou naopak hodnoceny přehnané a překotné úpravy záplavových území, nadměrné kácení stromů schopných revitalizace – zmínka o tom je už u cévnatých rostlin.

Ptactvo Šárky: složení avifauny bylo možné porovnat s rokem 1984, z dalšího mezidobí nejsou k dispozici údaje, respektující vymezené zpracovávané území. V tomto časovém rozpětí se konstatuje dosti značný pokles počtu druhů, ačkoliv v řadě jiných zpracovávaných skupin je tomu spíše naopak. Je zřejmé, že sledovaný vliv atmosférického přenosu znečištění je zde podstatně méně významným činitelem oproti prudce rostoucí návštěvnosti a nedodržování ochranného režimu území, takže ptáci stále obtížněji nacházejí nerušená místa k zahnízdění.

Studie o vlivu povodně na avifaunu soutoku konstatuje, že spíše než povodeň uškodily hnízdním možnostem zdejšího ptactva necitlivé a nadměrné „nápravné“ zákroky Povodí Vltavy (holoseče), o čemž již bylo pojednáno. I přesto je konstatováno povšechné zvýšení vitality a povodeň tedy této složce přírody neuškodila, nýbrž zjevně prospěla mj. zvýšením stanovištní diverzity.

Souhrnná indikace konstatuje na území Šárky stav stabilizovaný z hlediska účinku atmosférického přenosu městského znečištění s náznaky postupného zlepšování od roku 1990. Tato pozitivní tendence je však stále více potlačována narůstajícími účinky rekreační turistické invaze a nedodržováním ochranného režimu území.

 

Obr. - Srovnání počtu druhů střevlíků zjištěných při průzkumu v letech 1998 a 2003, Divoká Šárka

Zdroj: ČSOP

 

Obr. - Srovnání počtu druhů střevlíků zjištěných při průzkumu v letech 2001 a 2003 (tj. před a po povodni), Soutok Vltavy a Berounky

Zdroj: ČSOP