Cílem je veřejné služby co nejvíce zpřístupnit

Veřejná správa | 20.12.2007 | rubrika: Rozhovor | strana: 12 |

MUDr. PAVEL BÉM, primátor hlavního města Prahy:

* Pane primátore, ve vrcholné politice jste deset let, začínal jste jako starosta městské části. Čím se liší zkušenost ze dvou úrovní samosprávy?

Odlišnost je zcela zásadní. Praha je milionovou metropolí, hlavním městem republiky, ústředním sídlem orgánů státní správy, obou komor parlamentu. Směřuje sem téměř padesát procent zahraničních investic, město je ekonomickým generátorem celé země. I z tohoto pohledu plní velké množství funkcí, s nimiž se starostové menších obcí nesetkávají. Městská část Praha 6, jejímž starostou jsem byl po čtyři roky, je součástí hlavního města a patří v něm k největším. Přesto je rozsah činností i odpovědností významně menší. Nesmírně si vážím osobního kontaktu s lidmi, snažím se nebýt typickým představitelem papírové úřední abstraktní politiky. Rád se potkávám s lidmi, zastavuji se s nimi na ulici a zajímám se o jejich problémy. Dokonce mi ani nevadí, když mi při takových setkáních někdo vynadá za něco, co jsem udělal nebo řekl a s čím on nesouhlasí. Takže zřetelný rozdíl mezi funkcí starosty městské části a primátora hlavního města Prahy je, že na každodenní kontakt s lidmi máte daleko méně času, že musíte řešit problémy s daleko větší úrovní abstrakce. Přesto vyhledávám situace, ve kterých mám možnost s lidmi mluvit. Navíc mám velmi rozumnou ženu, která mne neustále konfrontuje s typickým hlasem lidu a samozřejmě také kolem sebe řadu přátel. Dostává se mi tak zpětné vazby, což pro práci komunálního politika považuji za vůbec nejdůležitější.

* Řídíte obrovský kolos úřadu. Nehrozí, že byste se stal rukojmím úředníků rutinérů?

Existuje manažerské pravidlo, že jeden člověk je schopen řídit maximálně patnáct lidí. Myslí se tím řídit efektivně a produktivně. Pražský magistrát měl při mém nástupu do funkce primátora před pěti lety přibližně 2 200 zaměstnanců. Na metropolitním trhu práce představoval vlastně jednu z největších firem. Samozřejmě firmu velmi specifickou, která v mnoha ohledech nebyla příliš výkonná a kde pro zvýšení efektivity a produktivity bylo nezbytné provést desítky velmi dramatických změn. Proběhly organizační, personální a procesní audity s jedním jediným cílem - nalézt co nejefektivnější model veřejné správy, zabránit duplicitám ve výkonu veřejných agend, zjednodušit a zprůhlednit to vše pro Pražany a maximum veřejných služeb udělat pokud možno co nejdostupnějších. Po vyhodnocení auditů jsme změnili systém řízení úřadu, ztenčili jej přibližně o dvacet procent zaměstnanců. Jsem přesvědčen, že jsme dosáhli účinnějšího modelu fungování. Vedle strukturálních změn považuji za velmi důležitou kvalitu lidské práce a úředního výkonu. Kvalitu je nutno pěstovat a kultivovat. Patří k ní na jedné straně řada nejrůznějších motivačních nástrojů, metodických pokynů, ale především mnoho tréninků, výcviků, včetně ekonomické bonifikace dobrých zaměstnanců. Proč to říkám? Protože dobrý úředník pro mne není rutinérem, ale partnerem. Je někým, koho si vážím, na koho se spoléhám, od něhož se odvíjí kvalita práce, kterou já následně prezentuji na veřejnosti.

* Co odmítáte u podřízených tolerovat?

U dobrých zaměstnanců úřadu respektuji i jejich někdy velmi individuální pohled na věci. Jediné, co nejsem ochoten akceptovat, je, řečeno v uvozovkách, "starý dobrý rakousko-uherský model" postavený na alibismu. Tedy -něco se po mně chce a já nehledám cestu, jak úkol splnit, ale přicházím s argumenty, jak se splnění práce vyhnout. Vůči takovému vzorci chování nemám nejmenší slitování. Moderní úřad musí být postaven na ochotných, vzdělaných, dobře zaplacených úřednících, vyznačujících se vysokou profesionální etikou.

* E-government nezadržitelně mění veřejnou správu. Jaký je váš pohled na elektronizaci veřejných služeb a čím je možné se inspirovat u soukromé sféry?

Zkusme si nejprve definovat vizi - ideální úřad je takový, který vůbec nevstupuje do mého života. Devadesát pět procent agend si vyřídím prostřednictvím internetu. Tam naleznu nezbytné formuláře, potřebné podklady. S jeho pomocí si dálkově obstarávám stavební povolení, žádám o vydání živnostenského oprávnění. Elektronicky napravuji i svoje hříchy v podobě pokut nebo sankcí, přes internet platím vodné, stočné, plyn. Do kontaktu s úředníkem a úřední budovou vstupuji pouze výjimečně, tam, kde to ani ze zákona není možné jinak. Nakolik je to splnitelné? Do jaké míry se jedná o utopickou vizi? Jsem přesvědčen, že elektronizace a digitalizace správních agend je možná. Utvrzují mne v tom soukromé firmy, schopné vést devadesát procent svých vnitropodnikových i externích agend pouze v elektronické podobě. U nich je patrné, z hlediska interakčního, ekonomického i z hlediska produktivity práce, že se jedná o přístup mimořádně efektivní.

* Do jaké míry úřad veřejné správy snese srovnání s privátní sférou?

Za předpokladu, že se podaří významně snížit legislativní zátěž, složitost našeho legislativního prostředí a zjednodušit administrativní struktury řízení nejenom v rámci velkého města, ale v celé České republice, umím si představit, že vlastní e-government je uskutečnitelným projektem. Když se o něm, a o elektronické komunikaci vůbec, bavíte se soukromými podnikateli, říkají nejčastěji, že klíčová je rychlost. Jestliže nový elektronický produkt nezavedete ve firmě v horizontu šesti měsíců, ztrácíte šanci nejen na využití výhod nového systému a souvisejícího softwarového vybavení, ale dokonce reálně hrozí, že promarníte motivaci a okolní svět vám uteče. V České republice zavádíme elektronické agendy ve veřejné správě strašně dlouho a okolní svět se nám neúprosně vzdaluje. Jestliže mám charakterizovat moderní veřejnou správu jako službu občanům, musí být za prvé založena na dostupném úřadu, za druhé musí úřad používat nejmodernější informační technologie a umožňovat elektronické vyřizování správních agend, za třetí musí být kvalita úřadu odvozována od odborně zdatných a dobře zaplacených úředníků a za čtvrté musí úřad, který nabízí transparentní služby, rozhodovat pod rozumnou veřejnou kontrolou. Ta je podle mého názoru, vedle co nejmenšího a nejnezbytnějšího rozsahu agend, druhým nejefektivnějším nástrojem boje proti korupci. Čím menší stát, čím menší počet agend, tím menší rozsah prokorupčního prostředí, čím větší veřejná kontrola, tím je pravděpodobnost korupčního chování výrazně nižší. Tak si představuji moderní model veřejných služeb.

* Jaké elektronické veřejné služby bude Praha v nejbližších letech preferovat?

Hlavní město Praha má skutečně velmi ambiciózní projekt, jehož konečným cílem je převedení zhruba pětaosmdesáti procent veřejných agend do elektronické podoby. To číslo je neuvěřitelné. Přesto nevychází jenom z nějaké politické proklamace. Máme provedenou analýzu zhruba devíti desítek veřejných agend, které magistrát vykonává. A je patrné, že i s ohledem na platnou legislativu lze až osmdesát z nich do elektronické podoby, při minimalizaci nezbytného osobního kontaktu, převést. Minimálnímu uživatelskému kontaktu vychází vstříc zejména zavedení Open Card, identifikační karty pro čerpání různých produktů a služeb. Nezbytný je osobní kontakt při podepsání žádosti, pak ještě při převzetí karty. Nepochybně i to může být zjednodušeno na jediný akt převzetí karty proti podpisu. Také si umím představit, že k tomu může posloužit i standardní poštovní doručovatel. Nicméně, cílem číslo jedna je převést do elektronické podoby skutečně rozhodující většinu veřejných agend. Za významný přínos do budoucnosti pro Pražany považuji elektronickou Kartu Pražana. Ta bude nabízet možnost čerpání rostoucího počtu služeb, u nichž město rozhodne, že se stanou součástí nabídky veřejných služeb. Dnes to je předplatné jízdného, může přibýt parkování v zónách placeného stání, návštěvy či přístupová práva do veřejných služeb, městských knihoven, zoologických a botanických zahrad, kin, divadel, do koncertních sálů. Karta Pražana je pro mne jednoduchý elektronický nástroj pro spotřebu všech možných služeb, se kterými se ve městě mohu setkat.

* Jak může hlavní město Praha investovat do trhu práce, aby podporovalo zejména vysokoškolsky vzdělané lidi, aby se zabránilo úniku mozků?

V celoevropském srovnání patří Praha mezi nejvzdělanější regiony, 23 procenta Pražanů jsou lidé vysokoškolsky vzdělaní. Tato skutečnost je klíčovým faktorem na zdejším trhu práce a mimořádnou přidanou hodnotou Prahy, nejen ve srovnání s ostatními českými regiony. Mou snahou je samozřejmě tento parametr udržet a nadále zvyšovat. Jak? Investicí do vzdělanostní struktury. Dalšími možnostmi studia, nabídkami celoživotního vzdělávání, projekty řady rekvalifikačních kurzů, které umožní dynamizovat trh práce a nabídnou výkonnější pracovní sílu, nebo takovou pracovní sílu, o kterou je aktuálně zájem. Samozřejmě to vše můžeme dělat pouze a jenom ve spolupráci s českým státem, s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Konečným cílem je pro nás moderní, bezpečné, mezinárodně uznávané, ekonomicky prosperující a úspěšné město. A zároveň město, které je dobrým místem pro život. Nikoli sídlem, kde vzdělaná pracovní síla pouze pracuje, ale rovněž zázemím, v němž také tráví volný čas.

* V metropolích se ovšem soustřeďují i lidé, z nichž ostatní občané příliš velkou radost nemají...

Samozřejmě, extrémem je nepochybně ilegální migrace a nelegální pracovní síla, která v tuto chvíli odebírá nabídku pracovních příležitosti pro Pražany nebo pro ty, kteří jezdí za prací do Prahy z jiných českých a moravských regionů. V tomto případě se často nejedná o kvalifikovanou pracovní sílu, ale i profese s nízkou kvalifikací jsou pro chod velkých měst potřebné. Nepřizpůsobiví občané a sociálně rizikové skupiny, nejrůznější formy a podoby extremismu, ať už ultralevicového nebo ultrapravicového, to jsou kategorie, o které v Praze skutečně velký zájem nemáme. Představují spíše problém a náklady, jakkoliv si uvědomuji, že patří do současného globalizujícího se světa a že se jim ve velkých světových metropolích nelze vyhnout.

* Do roku 2010 musí dojít ke změně územního plánu hlavního města Prahy. Jak ta změna zohlední potřeby podnikatelů, veřejného sektoru a jak ovlivní rozvoj Středočeského kraje, který je pro hlavní město významným zázemím lidských zdrojů?

Praha tvoří spojitou nádobu se středočeským regionem a na přípravě nového územního plánu budou spolupracovat. Považuji to za klíčové i s ohledem na meziregionální demografické změny, ke kterým na spojnici Prahy a středních Čech dochází. Souvisí s tím i postupná urbanizace jakéhosi pláště Prahy, té periferie města, která přímo navazuje nebo zasahuje do Středočeského regionu, kde dnes vzniká obrovské množství nových rezidenčních satelitních městeček či zón. Za rozhodující považuji základní funkci města a městské samosprávy, totiž zabezpečit adekvátní městskou infrastrukturu. Územní plán je jejím základním stavebním nástrojem. V územním plánu se vedou stopy velkých dopravních staveb, které jsou součástí nadřazeného dopravního skeletu. Samozřejmě skeletu, který souvisí se středními Čechami. V tomto ohledu musí územní plán vždy respektovat základní meziregionální charakteristiku. Na území hlavního města Prahy, nikoliv v jeho historickém jádru, které je urbanisticky dokončeným celkem, ale zvláště v periferních částech města, je zhruba dvacet procent pozemků, které do budoucnosti mohou být stavebně využity. Na městské samosprávě je vydefinovat pro tato území v územním plánu rozumné funkční vymezení. S tím, že hlavní pozornost města je a bude zaměřena na velká rozvojová území. Protože tam samozřejmě dochází ke koncentraci konkrétních služeb a ty do značné míry ovlivňují rozvoj a život příslušné části města nepoměrně více než případy méně významné. Neméně významnou funkcí územního plánu je určit takzvaná rekreační či zelená území a zóny. Naším cílem je nikoliv město dále hustě osídlit a zastavět, ale zazelenit je. Vytvořit mu nové „plíce", které budou představovány novými městskými parky, novými rekreačními plochami s dominantní funkcí zeleně, které budou přirozeně respektovat již dnes existující biokoridory na území hlavního města Prahy, s jejich následnou ochranou, případně rekreačním využitím. A nakonec území právě na hranici Prahy a Středočeského kraje, kde máme za cíl v nově definovaném územním plánu jasně vymezit takzvaný zelený pás kolem Prahy. Tedy projekt jakéhosi ochranného zeleného zalesněného valu kolem naší metropole, který bude do budoucnosti opět ekologickou ochranou pro město samé.

* Jak jsou saturovány potřeby hlavního města Prahy v městské infrastruktuře ze státního rozpočtu? Může Praha k některým rozvojovým záměrům použít projekty Public private partnership?

Historicky vzato byl podíl státu na financování městských infrastrukturních staveb především v oblasti dopravy žalostný. Samozřejmě, mojí hlavní prioritou bylo v posledních letech získat pozornost vlády a státních prostředků, které by měly být investovány především do vybudování nadřazeného dopravního skeletu. Tedy systému dvou funkčních okruhů, které jsou propojeny radiálními komunikacemi, představujícími jak zásadní ochranu historického jádra města, tak především odvedení tranzitní nákladní kamionové dopravy mimo metropoli. Jde také o to částečně získat větší podíl spolufinancování státu na velkých stavbách pražského metra či nové ústřední čistírny odpadních vod. Připomenu jen, že jedna z největších infrastrukturních investic v posledních čtyřech letech byla výstavba moderního sofistikovaného systému protipovodňové ochrany, který je v současné Evropě unikátní a který hlavní město Praha hradilo výhradně ze svých vlastních zdrojů. Samozřejmě, kromě státních prostředků zaměřených na tyto velké investice, považuji za významné otevřít prostor i pro kombinaci soukromého a veřejného kapitálu. Jedním z možných nástrojů je oblast financování prostřednictvím PPP, tedy public private partnership. Není však jedinou možností financování infrastrukturních staveb na území hlavního města Prahy. Jsou i jiné, které jsme také připraveni aplikovat. Jediným hlediskem pro uplatnění té či oné formy je samozřejmě ekonomická výnosnost, vlastní náklady pro město. Řeknu to lapidárně -čím nižší náklady pro město při zachování kvality služeb a cenové dostupnosti, tím větší preference pro použití konkrétního modelu.

* Jak vám, pane primátore, pomáhá v životě a ve všech náročných aktivitách sport?

Jsem přesvědčen, že sport je nesmírně významným parametrem zkušeností pro život a kvalitu fungování každého politika. Z několika důvodů. Za prvé - ve sportu není nic zadarmo. Chcete-li uspět, musíte nejdřív investovat a někdy ty investice jsou obrovské. Úsilí je obrovské, energie je obrovská a naděje na úspěch relativně malá. To zcela nepochybně platí o horolezectví nebo o vysokých horách. Tím druhým užitečným parametrem a zkušeností sportovce v politice, zvláště pak sportovce, který se věnuje týmovým sportům, je schopnost týmové spolupráce. Umět přihrát, nahrát, nejenom chtít vystřelit a dát gól. Protože v týmových sportech nevyhrává jedinec, ale vyhrává tým. Tím třetím faktorem pro mě je - a to je možná vůbec to nejpodstatnější - duch fair play. Totiž někdo, kdo je sportovcem, nebo kdo byl sportovcem, tak v sobě má zakódovaný základní princip fair play. Přiznám se vám, že se potkávám se stovkami politiků a téměř vždycky poznám, jestli ten či onen byl nebo je sportovcem či nikoliv.