Existuje korupce na pražské radnici?

Hospodářské noviny - 20.3.2002
Matematika používá dva typy důkazů existenčních tvrzení. Důkaz konstruktivní, který přímo zkonstruuje či ukáže na objekt či jev s danou vlastností, a důkaz nepřímý, který dokáže existenci daného subjektu (například sporem), aniž by na něj konkrétně ukázal. V případě korupce můžeme tedy dokazovat podle druhého případu - a často nic jiného nezbývá, aniž bychom na někoho konkrétního ukázali prstem.
Obtížnost konkrétního dokazování je dána podstatou trestného činu korupce, pro který trestní zákon stanovuje sazbu za přijímání úplatku v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu až na osm let (§160) a na druhé straně za podplácení až na pět let (§161). Pod pojmem přijímání úplatku se myslí finanční i nefinanční plnění či neoprávněný prospěch, a to i vůči spřízněné osobě (§162a). Zvláštní ustanovení o účinné lítosti umožňuje odhalování korupce díky ohlášení jedním z pachatelů, musí se tak však stát bezodkladně (§163).
Zatímco z počtu ohlášených krádeží lze poměrně přesně usuzovat na počet krádeží, které se skutečně staly, nelze nic takového říct o korupci. Poškozeným v tomto případě totiž není ani podplácející, ani uplácený, avšak obecný zájem - veřejnost. Například obyvatelé Prahy.
Nepřímé metody pro stanovení míry korupce, vnímání korupčního klimatu, na základě propracovaných anonymních výzkumů názorů obyvatelstva, podnikatelů, úředníků a politiků používají renomované organizace jako Transparency International. Výzkumy vedou k jisté kvantifikaci problému, k překonávání tabu a často až následně k systémovým opatřením a akcím přinášejícím důkazy. I zpráva Transparency International, podobně jako jiné ze zdrojů EU, v podstatě říká, že korupce v ČR existuje a je značným problémem, aniž by informovala o konkrétních případech.
Radní, kteří doporučili primátorovi Kaslovi předložit důkaz o korupci na pražské radnici, by proto stejně měli doporučit vládě Miloše Zemana, aby po těchto organizacích kategoricky požadovala konkrétní důkazy, anebo omluvu za poškození dobrého jména Česka.
Na zasedání pražského zastupitelstva jsem začátkem března navrhl, aby se primátor a rada obrátili na Transparency International ČR nebo na podobnou organizaci s žádostí o výzkum míry vnímání korupce na radnici. Zřejmě při představě možných výstupů z takového průzkumu však tento návrh zastupitelé vesměs nepodpořili. Jsem přesvědčen, že se téměř každý z nich - podobně jako primátor - setkal s relativně věrohodným svědectvím o korupci na radnici od osob, které by však svá svědectví nezopakovaly veřejně, respektive v trestním řízení.
Hovoříme-li o korupci na pražském magistrátu, bylo by velmi nefér zůstat pouze u možné korupce úředníků. Jde i o korupci politiků, radních i členů zastupitelstva.
Pokud jde o prevenci politické korupce, je užitečné zamyslet se nad možným konečným určením korupčních prostředků. Za prvé je jím pouhé osobní obohacení. Toto může být částečně kontrolováno poměrně standardním požadavkem na zveřejnění majetku politiků nastupujících do významných funkcí.
Na druhé straně snad o něco méně cynickým cílem korupčních prostředků jsou nákladné reklamní kampaně samotných politiků nebo stranické pokladny. Z tohoto hlediska je překvapivé, jak relativně málo úsilí věnují média hlubší analýze pražských politických kampaní. Jde jednoduše o stanovení jejich rozsahu, stanovení jejich reálné hodnoty a nakonec jednoduché porovnání s tím, jak politici a strany finanční zdroje na tyto kampaně veřejně vykazují.
Politik, který není schopen rozkrýt způsob financování své kampaně, je podezřelý z politické korupce. Zastupitelstvo ostatně přijalo usnesení, vyzývající ty pražské politiky, kteří vedli nebo vedou rozsáhlé mediální kampaně, aby zveřejnili jejich rozsah, reálnou hodnotu a skutečné zdroje jejich financování. De facto tak uznalo, že si je vědomo možných nepřímých důkazů politické korupce na radnici.
Jiří Witzany
Autor je pražský zastupitel (US)