Kdo chce skutečně pomoci hokejové hale - prohlášení primátora Jana Kasla

Primátor Jan Kasl se dnes ohradil proti informacím zveřejňovaným v bulvárním listu Blesk. Uvedl mimo jiné, že město se k projektu chová maximálně vstřícně a je připraveno jednat i o určité spoluúčasti při řešení nového vestibulu metra, ochranného systému metra a dalších dopravních investicích, přičež ale v takovém případě počítá i s aktivitou státu v této oblasti. Znovu ovšem řekl i to, že vestibul je jednoznačně investicí vyvolanou výsatavbou haly a jde o investici, o které investor ví od samého počátku. Primátor Jan Kasl předal novinářům následující oficiální prohlášení.

"V dubnu 2000, ještě před konáním hokejového mistrovství v Petrohradě, mě oslovil předseda Českého svazu ledního hokeje Karel Gut a skupina finských investorů vedená Martinem Saarikangasem, která projevila zájem o stavbu nové víceúčelové haly, aby ČSLH mohl požádat o pořadatelství MS v ledním hokeji v roce 2003.
 Záměr konání hokejového mistrovství v Praze jsem přivítal, stejně jako stavbu nové víceúčelové haly, kterou Finové zamýšleli původně postavit na Maninách. Bylo mou povinností jak Karla Guta, tak finské investory upozornit, že podle územního plánu je již od roku 1997 v daném časovém horizontu roku 2003 jedinou možnou lokalitou pro stavbu haly tzv. Hagibor, přesněji plocha na křižovatce ulic Vinohradské a Počernické.
 Lokalita Hagibor byla na podruhé (poprvé byl návrh neúspěšně předložen půl roku předtím) schválena Zastupitelstvem HMP v říjnu 1997, za mého předchůdce RNDr. Jana Koukala. Tehdy bylo také usneseno, že podmínkou pro stavbu a provoz haly je i vybudování druhého vestibulu metra ve stanici Želivského a řešení dalších vyvolaných staveb. Území tzv. Hagiboru je zatíženo jak dopravními investicemi (podchod a vestibul, podzemní garáže, úpravy chodníků atd.), nutností kompenzace TJ Bohemians a výstavbou nových sportovišť, tak i nezbytnou „kompaktností“ řešení lokality ve složitých podmínkách centra města (3 hřbitovy, krematorium, pietní místo Hagibor, málo kapacitní komunikace, blízkost obytné zástavby...).
 Kromě toho jsem ještě konstatoval, že převážná většina pozemků v této lokalitě patří státu a je svěřena do trvalého užívání Tělovýchovné jednotě Bohemians, část pozemků je stále ještě zatížena restitučními spory a cca 4, 5 tisíce čtverečních metrů patří městu. O těch jsme vstřícně rozhodli ještě vloni tak, že je po kolaudaci haly město daruje ČSLH. Současně jsem opakovaně zdůraznil, že město na stavbu haly ani vestibulu, peníze v rozpočtu nemá.
 Následně parlament schválil zákon 103/2000 Sb., TJ Bohemians požádala o převedení pozemků na Hagiboru do vlastnictví a Ministerstvo financí ČR jim v tomto směru poskytlo záruky. Licitace při výběru investora haly mezi TJ Boemians a Českým svazem ledního hokeje, které poté probíhaly, jsou obecně známé. Tehdy jsem inicioval jmenování vládního zmocněnce, jenž se dalších jednání účastnil. Dovoluji si dnes dokonce tvrdit, že pouze v režii TJ Bohemians začaly mnohaměsíční odklady a problémy, z nichž některé nejsou vyřešeny doposud. Při výběru investora byl vyšachován jak vládní zmocněnec, tak i ČSLH. Praha se jednání vůbec neúčastnila.
 V průběhu dalších jednání po lednu 2001, kdy stále nebyla uzavřena smlouva s investorem, vznikl problém kolem realizace druhého vestibulu metra ve stanici Želivského. Finský investor si nechal zpracovat studii a propočet od Metrostavu, který prý zní na cca 700 milionů korun. Tento projekt však zahrnuje i tzv. ochranný systém metra (115 milionů), který je budován podle státem uzákoněného systému civilní ochrany obyvatelstva, s provozem vlastního metra však nemá nic společného. Podle vedení Dopravního podniku by investice na druhý vestibul a podchody pod Vinohradskou ulicí neměla přesáhnout 400 milionů.
 Město je připraveno se na investici bezprostředně se týkající dopravního systému podílet i přesto, že by muselo finance přesunout z jiné, pro město potřebnější stavby. Vzhledem k tomu, že se jedná o stavbu metra, měl by na ni také přispět stát, který se k finančnímu podílu na pražském metru naposledy zavázal v únoru 1999. Město si, jak je známo z jeho rozpočtu, na stavbu metra půjčuje a za prioritu nejbližších let považuje trasu do severní části města, ke zlepšení dopravní situace a životního prostředí Prahy 7 a Prahy 8. Jsem však přesvědčen, že v případě stanice Želivského řešení najdeme, protože jsme jednoznačně deklarovali svou podporu stavby nové haly.
 Zcela jiným problémem je zákonem stanovené správní řízení, které předchází každé stavbě. Začíná podáním žádosti o územní řízení na Odboru územního rozhodování MHMP
(4. 4. 2001 o ně požádala TJ Bohemians, podklady však nebyly úplné a řízení muselo být přerušeno). Poté následuje další řízení, tentokrát stavební, na odboru výstavby městské části Praha 10. Do těchto zákonem stanovených postupů nemohou zasahovat ani primátor, ani rada či starosta městské části, ty stanovuje zákon.
 Na základě výše uvedeného považuji za nutné se ohradit nejen za sebe, ale i za vedení města proti kampani, kterou v posledních dnech rozpoutala v bulvárním deníku Blesk lobbystická skupina pana Petra Kovarčíka. Tvrzení v publikovaných článcích jsou nepravdivá či spíše lživá a čtenáři jimi jsou vědomě manipulováni. Navíc texty postrádají jasnou informaci o tom, že na Hagiboru se ve skutečnosti nejedná pouze o víceúčelovou sportovní halu, která bude zabírat cca polovinu daného území, ale o další soubor staveb s výhradně komerčním využitím.
 V lednu tohoto roku Rada ZHMP, znepokojena pomalým postupem výstavby nové haly, požádala nájemce Pegas Arény, HC Spartu, o sdělení, zda by byli připraveni ve své režii realizovat rekonstrukci Sportovní haly tak, aby jako nouzové řešení mohlo, za mimořádných dopravních opatření, proběhnout mistrovství světa ještě v této hale. K tomuto kroku nás vedl jediný zájem, udržet mistrovství světa v ledním hokeji 2003 v Praze.
 Veškeré další úvahy o Sportovní hale jsou spekulacemi pana Kovarčíka, který ještě nedávno „požadoval“ od státu 3 miliardy na stavbu nové haly".
Kasl současně uvedl, že Praha ve snaze pomoci prověřila v posledních dnech i některé další lokality pro stavbu hokejové haly, ale všechny možnosti se z časového hlediska ukázaly jako nereálné.