Marvanová: Hlubuček mě šikanoval, tak jako kdysi komunisté. Rakušan mi naznačil, že s tím nic nezmůže

Před revolucí čelila šikaně od komunistického režimu, která skončila až několikaměsíčním vězením. Že by něco takového měla prožít znovu, nejspíše disidentku, právničku a političku Hanu Kordovou Marvanovou vůbec nenapadlo. Pak se rozhodla kandidovat za hnutí STAN a peklem si prošla znovu. „Pan Hlubuček na mě křičel všude, na klubu, do telefonu, před podřízenými. Těm o mně také roznášel lži,“ popisuje Marvanová. S tím, že ji Hlubuček tlačí, aby hlasovala tak, jak on píská, zašla za šéfem hnutí Vítem Rakušanem. Nedočkala se ale zastání ani u něj, ani u nikoho jiného. Jakmile za ním byla, Hlubuček se to hned dozvěděl. O diktátorských praktikách primátorova náměstka, strachu z podnikatele Michala Redla, celé kauze Dozimetr, ale třeba i o dostupném bydlení, za něž na magistrátu bojuje, promluvila Hana Marvanová ve velkém rozhovoru pro Expres.cz.

Budete se s kolegy obracet v této věci na samotnou policii? Žádat po ní například důkazy, že měl Scheinherr pokyn nekonat a nic nesdělovat?

V médiích jsem řekla, že by se k tomu policie měla vyjádřit. Nikdo z nás to nemůže hodnotit, zda tam byla nějaká dohoda s panem Scheinherrem. Pokud by byla, pak je samozřejmě v pořádku, že ji pan Scheinherr respektoval. Pokud ne, musí to sdělit policie. My ale nemáme pravomoc narušovat vyšetřování takovými dotazy.

Jak si vysvětlujete, že Scheinherr nedlouho předtím, než podal oznámení, svým hlasem rozhodl o prosazení Mateje Augustína, tedy Hlubučkova člověka, na post ekonomického náměstka dopravního podniku? A dokonce o rok a půl později ho pustil do další společnosti, Augustín se stal místopředsedou společného podniku Nové Holešovice.

Naprosto nepochopitelné je to, že pana Augustína zvolila místopředsedou společného podniku na metro Holešovice v roce 2021 celá dozorčí rada včetně pana Scheinherra, to znamená rok a půl poté, kdy podal trestní oznámení pro podezření z korupce. Jestliže pan Scheinherr věděl, že je Augustín vyšetřován pro korupci, proč ho proboha nechal nominovat do klíčové funkce, jejímž úkolem je hlídat hospodaření společného podniku, který Praha založila se soukromým developerem? Navíc pan Augustín byl v tom představenstvu jediným zástupcem dopravního podniku. To je jako udělat kozla zahradníkem. Nedovedu si představit, jaké jsou důvody, ale pan Scheinherr to nevysvětlil.

Nemohl být třeba pod tlakem Petra Hlubučka?

Nebudu spekulovat, jenom mě mrzí, že na to v pondělí pan Scheinherr vůbec neodpověděl. Jestli si nevšiml, nepřečetl, bylo to v rychlosti... Nebo to naopak udělal s plným vědomím, to nevím. Ale instalovat někoho do významné funkce, která má hlídat majetek dopravního podniku, za situace, kdy vím, že je ten samý člověk vyšetřován kvůli úplatku, který se téhož podniku týká, to nedává absolutně smysl. Za dopravní podnik tam mohl být nominován někdo úplně jiný.

Nastínila byste nám časovou osu toho, kdy jste si poprvé všimla nekalých praktik kolem DP a kdy jste věc začala řešit?

Ono to začalo už ve chvíli, kdy jsme na magistrát v roce 2018 přišli. Začala jsem upozorňovat na některé nevýhodné smlouvy, které se chystají v dopravním podniku. A už tehdy jsem se střetla s panem Hlubučkem, který byl významným členem našeho zastupitelského klubu. Vetoval jakékoliv moje návrhy, které směřovaly k tomu, aby se ty smlouvy upravovaly, aby byly výhodnější pro Prahu a byly transparentní.

Kdy to podezření začalo být tak silné, že jste s ním šla za šéfem hnutí STAN Vítem Rakušanem?

Někdy v roce 2019 jsem dostala podněty, že se pan Hlubuček zasazoval o nevýhodné převody pozemků z majetku Prahy do rukou developerů a že na to vysloveně tlačil. To pak vyústilo v několik trestních oznámení, která jsme obdrželi. Myslela jsem si, že pan Hlubuček nehájí principy transparentnosti a hospodaření města, zkrátka to, s čím jsme kandidovali, a dokonce mi přišlo, že na mě tlačí přesně opačným směrem, tedy abych vycházela vstříc nějakému developerovi a podobně. Z mého pohledu to bylo netransparentní, byl to střet zájmů, a tak jsem informovala pana Rakušana.

Co vám řekl?

Dal mi najevo, že jeho vliv do pražské organizace nesahá. Přišlo mi, že to nejenže nechce řešit, ale že to ani nechce slyšet, protože stejně nemá sílu s tím něco udělat. Říkala jsem mu, že na mě někteří kolegové, nejen pan Hlubuček, ale třeba i pan Polčák, vyvíjejí nátlak, abych upřednostňovala jisté zakázky a podobně. Přitom já kandidovala do zastupitelstva s tím, že budu hlídat smlouvy, aby bylo vše v pořádku z hlediska zákonnosti, boje proti korupci a klientelismu, zkrátka aby smlouvy byly uzavírány ve veřejném zájmu. To byl náš program. Mluvila jsem o tom s panem Rakušanem i celou řadou lidí z pražské organizace, ale odmítli to řešit úplně všichni. Nenašla jsem nikoho, kdo by byl ochoten to řešit.

Za policií jste nešla?

Nebyla jsem svědkem úplatku. Nestandardních jednání je v politice spousta, ať už střet zájmů, nebo třeba protežování někoho, ale to samo o sobě není trestný čin. Je to politicky nevhodné, ale trestné to je až ve chvíli, kdy například někdo někomu předá úplatek. Ale dokažte to, když nejste u toho... To je vždy těžké i pro policii, a pokud nejsou nasazeny odposlechy nebo někdo úplatek přímo neohlásí, nejde to prokázat.

Vás se uplatit nikdy nepokusili? Abyste držela krok, nedělala problémy?

Ne, to bych samozřejmě hlásila. K ničemu takovému nedošlo, asi i proto, že já se proti těm postupům postavila hned. Nevypadala jsem jako někdo, kdo se toho chce účastnit.

Jak si mám vyložit to, že podle vás Vít Rakušan neměl sílu s tím něco udělat? Měl snad Petr Hlubuček v rámci hnutí větší moc?

To já nevím. Pan Rakušan vypadal, že to chápe, ale že s tím nemůže nic dělat. Tak mi to dal najevo. Pochopila jsem, že pražská buňka byla takový stát ve STAN a celostátní vedení na ni nemělo vliv.

Apelovala jste na Rakušana vícekrát?

Dál jsem ho s tím neobtěžovala, protože co bych tomu pomohla, když řekl, že s tím nebude nic dělat? Navíc když jsem si mu stěžovala, pan Hlubuček a pan Polčák se to dozvěděli, což bylo kontraproduktivní. Vlastně se to dozvěděli, ať jsem to řekla komukoliv. O to více mě pak chtěli vyhodit.

Opozice vyzývá Víta Rakušana k rezignaci. Měl by podle vás být nadále ministrem vnitra?

To je na hnutí STAN a mně v tuto chvíli nepřísluší jim radit, co by měli dělat.

V souvislosti s Petrem Hlubučkem jste mluvila vysloveně o šikaně. Můžete uvést nějaký příklad, jak se k vám choval?

Například na mě křičel, a to úplně všude. Na klubu, do telefonu, před podřízenými. Těm taky volal nebo si je zval a šířil o mně lži. Hlavně usiloval o mé odvolání z rady, to už měl dokonce projednáno, že mám být odvolána. Byla to taková šikana na pracovišti, jako když vás chce šéf vykopnout za každou cenu a vymýšlí si jeden důvod za druhým. Říkal mi: Musíš hlasovat tak, jak ti nařídím. Já na to: Jistě, dohody jsou v pořádku, ale já tu kontroluji zákonnost, a pokud mám pochybnosti, hlasovat pro to nemůžu.

Muselo být stresující, že vás nikdo z kolegů nechtěl ani vyslechnout.

Bylo to hodně nepříjemné. Takovou šikanu jsem naposledy zažila před listopadem 1989 a vůbec jsem nerozuměla tomu, proč se to děje. Teď už samozřejmě chápu, že pan Hlubuček byl podle policejního obvinění součástí organizované zločinecké skupiny v čele s Redlem a domlouvali se, že mě musí vyhodit, protože je rizikové, že si ty smlouvy umím přečíst. Ale tehdy jsem nechápala, proč ve STAN nenajdu zastání proti šikaně, které jsem navíc čelila proto, že prosazuji náš protikorupční program. A když už se někdo třeba jen trochu ozval, okamžitě přišel o nějakou funkci. Byly to takové diktátorské postupy.

Měla jste tušení, že Hlubuček spolupracuje s podnikatelem Michalem Redlem?

Neměla. A musím říct, že kdybych věděla, že za tím je Redl, to bych se i bála. Netušila jsem, že je to až tak závažné, čemu doopravdy čelím. Zjistila jsem to až teď, když kauza Dozimetr propukla. Že to někteří lidé věděli a byli s ním v kontaktu, to je pro mě neuvěřitelné selhání. Vždyť byl stíhán s Krejčířem, který zde patřil k těm nejnebezpečnějším zločincům. Pan Redl je nebezpečný člověk a nechápu, že se ním politici mohli scházet.

Například i ministr školství Petr Gazdík.

Že měli na společnou komunikaci kryptotelefony a podobně, takové informace jsou pro mě úplný šok. Kdybych tohle věděla, nikdy bych nemohla do hnutí STAN jít, natožpak kandidovat v pražské organizaci v čele s panem Hlubučkem. V kampani jsem říkala něco, o čem oni věděli, že to není pravda. Jenom to lidem předstírali. Něco takového politiku celkově hrozně poškozuje.

A jméno Redl jste slyšela v souvislosti s kauzou Dozimetr úplně poprvé, nebo jste o něm věděla už dříve?

Věděla jsem, že byla kauza kolem Redla v souvislosti s jeho doporučením na instalaci lidí do městských firem. A že kvůli tomu odstoupil pan Polčák. To jsem věděla z médií, ale vůbec mě nenapadlo, že to pokračuje dál. Bylo to vnímáno tak, že spojení Redla s hnutím STAN už nebude pokračovat, ale teď se ukazuje, že to v klidu dále pokračovalo. A že dokonce i v době, kdy jsme kandidovali, se oni za mými zády scházeli. Shazuje to práci nás všech, a jak řekla místopředsedkyně hnutí Věra Kovářová, je to zrada.

Co si myslíte o tom, jak se ke kauze Dozimetr staví vláda, nebo spíše koalice Spolu na parlamentní úrovni? Na magistrátu jste se semkli, vyvolali mimořádné jednání, dotyčné tlačíte k zodpovědnosti. Ale ze strany premiéra Petra Fialy a dalších lídrů je iniciativa téměř nulová, naopak se staví za Víta Rakušana. Neštve vás to?

Nedokážu říct, jak to vnímají. My to vnímáme velmi intenzivně, čtyři roky jsme v tom žili a dotýká se to spousty věcí na magistrátu. Oni to třeba tak intenzivně neberou. Já ale každopádně říkám, že je to významná kauza, ze které plyne zásadní ponaučení: Musí být mnohem více vidět do hospodaření velkých měst. Ta by měla být pod kontrolou NKÚ, musí se posílit zákonné nástroje, protože jakmile kontrola není, může vzniknout stejná zločinecká skupina jako tady. Někde je systémový problém, který je třeba řešit.

Jak velkou zodpovědnost podle vás nesou Piráti, potažmo primátor Zdeněk Hřib? On se raduje, že nikdo z jeho kolegů v policejním vyšetřování nefiguruje, zároveň je ale šéfem magistrátu a Hlubuček byl jeho náměstkem.

Politickou zodpovědnost podle mě má celé vedení města v čele s primátorem. Stojí to na nás všech, můžeme jen uvést, co více či méně každý z nás udělal pro to, aby se to nedělo. Já například už dva roky tlačila na změnu stanov dopravního podniku, abychom více viděli do jeho hospodaření, požadovala jsem odvolání některých lidí, nesouhlasila jsem třeba s volbou pana Augustína nebo s tím, že v dopravním podniku zůstali lidé z minulosti, například vedoucí právního odboru, který, jak se nyní ukázalo, byl také součástí zločinecké skupiny. Jenže v našem klubu jsem v tom prohrávala, protože pan Hlubuček měl velkou podporu. Ale objektivní zodpovědnost máme celá rada, je to zásadní chyba a teď musíme nastavit přísné mechanismy, aby se to v budoucnu nedělo. To bychom si měli všichni včetně primátora říct.

Není to ale boj s větrnými mlýny? Válku korupci vyhlašuje kdekdo, jak je ale vidět, nějaká skulinka se najde vždy.

Vždycky lze udělat více. Teď víme, jakou cestou se ta zločinecká skupina infiltrovala. Třeba tím, že funkce byly obsazovány buď na základě zmanipulovaného výběrového řízení, nebo zcela bez něj. To je tím pádem moment, na který se musíme zaměřit. Například Piráti požadovali, že ředitel dopravního podniku má být zvolen ve výběrovém řízení, já jsem to také podporovala, ale zbytek koalice ne. To samé platí i pro další funkce. Musíme přijmout opatření, aby se to do budoucna nemohlo stát.

Ještě k panu primátorovi. Když jste pojala podezření, že se kolem dopravního podniku něco děje, byla jste za ním osobně?

Nejen za ním. Od roku 2019 jsem řešení těch věcí požadovala na koaličních poradách, kde byla většina radních včetně pana primátora. V tom roce mě totiž poprvé navštívila policie a vyžádala si nějaké dokumenty, které se týkaly projektu společného podniku Nové Holešovice. Informovala jsem o tom koaliční radu, protože jsem to považovala za velmi závažné.

Jak přesně na to kolegové z rady reagovali?

Pro mě to rozhodně není triviální, že přijde policie na magistrát a vyžaduje si nějaké dokumenty. Zvlášť pokud jsme koalice, která chce bojovat s korupcí. Byl to závažný signál a přišel někdy na přelomu prosince 2019 a ledna 2020, tedy ještě předtím, než pan Scheinherr podal trestní oznámení. Takže to kolegové věděli, ale možná tomu nepřikládali takový význam, protože většina z nich nejsou právníci a nemají zkušenosti jako já z takovýchto kauz, které jsem jako advokátka řešila.

Jak to bylo s protikorupční linkou, která by na magistrátu měla fungovat, ale očividně nefungovala? Respektive jistá paní Pětioká poukázala na to, že se Piráti na sociálních sítích „chlubí“ trestním oznámením ve věci podezřelých machinací s pozemky v Lysolajích, přitom ona na tuto věc právě skrze protikorupční linku upozornila celou Radu HMP už tři čtvrtě roku předtím. Bez reakce.

Protikorupční linku zřídila rada už za primátorky Adriany Krnáčové, a to někdy ve druhé polovině jejího funkčního období. Nevím, jak fungovala tehdy. Ale když nám paní Pětioká všem poslala podnět ohledně nevýhodných prodejů v Lysolajích, o což jsem se začala hned zajímat, psala nám také, že nefunguje protikorupční linka. Já tam zkusmo napsala jednu větu a zjistila jsem, že ta linka skutečně nefunguje. Obrátila jsem se tedy na úřad, že tu linku musí zprovoznit, že ji sice prezentujeme, ale ona vůbec neběží. Zajistila jsem, aby opět fungovala a aby ty zprávy chodily přímo na odbor právní podpory.

Když jsme u těch machinací s pozemky v Lysolajích, o co v tom případu jde?

Jednalo se o podezření, že byly pozemky se souhlasem města prodány developerovi za nižší než obvyklou cenu. Bylo to asi dva a půl tisíce korun za metr čtvereční, přičemž ten developer to měl krátce poté prodávat za několikanásobek. Jsem ráda, že díky kauze Dozimetr je v zastupitelstvu vůle a bylo přijato usnesení, že se tento případ musí prověřit, a pokud se prokáže, že to bylo prodáno pod cenou, je třeba požadovat navrácení prostředků či náhradu škody.

Předpokládám, že i v tomto případě vedou stopy k panu Hlubučkovi.

Ano, bylo to prodáno developerovi spojenému s panem Hlubučkem, respektive on to jako starosta Lysolají prosazoval, že to je výhodné.

Prázdniny v Česku i na zahradě. Chci dočíst Hegerovou

Ať probereme i něco jiného než kauzu Dozimetr: Hodně se angažujete v tematice dostupného bydlení. Prozradíte více o projektu dostupného družstevního bydlení?

Na minulém zastupitelstvu si mi podařilo prohlasovat první projekt na Radlické, kde by mělo vzniknout 260 družstevních bytů. Dostupné družstevní bydlení s pomocí města u nás vznikalo za první republiky, dnes ho mají ve Švýcarsku, v Německu či Rakousku. Chceme tuto tradici obnovit. Do těch družstev by se mohli hlásit lidé ze střední vrstvy, kteří nějaké příjmy mají, ale nestačí jim na to, aby získali hypotéku. Třeba mladé rodiny. Účast v družstvu jim umožní pomocí nájemného splácet úvěr družstvu, takže nemusí shánět hypotéku. Samozřejmě pomáháme sociálně slabým a potřebným, ale já prosazuji, že musíme pomáhat k dostupnému bydlení i střední vrstvě.

Díky čemu bude to bydlení právě v těchto družstevních bytech o tolik levnější?

Jsou to družstva spoluzaložená městem. Město k pozemku poskytne právo stavby, takže pozemek zůstává městu, ale může na něm vzniknout družstevní bydlení. Proto může být až o třetinu levnější. Pozemky máme vytipované, první je ta Radlická. Doufám ale, že v tom bude pokračovat i nové zastupitelstvo, protože ten projekt má podporu i u odborné veřejnosti. Ráda bych se toho účastnila.

Zmínila jste pomoc sociálně slabým. Velkým problémem některých Pražanů je, že jim město do tzv. sociálních bytů v sousedství nastěhovalo nepřizpůsobivé občany, například narkomany. Třeba v Praze 10 jsme mluvili s obyvateli domu, kde se v jednom takovém bytě točí desítky lidí, chodí si pro dávku, ničí dům, útočí na sousedy.

Kdysi, ještě krátce před revolucí, jsem pracovala v podniku bytového hospodářství, kde jsme řešili to samé. Byla jsem tam právničkou, chodily nám stížnosti například z Nuslí, kde bydlely romské rodiny. Na místě jsme se dozvídali, že je to opravdu neúnosné. Moje profesní zkušenost je taková, že se to musí řešit na daném místě, nelze nikoho necitlivě do těch domů nastěhovat. Samozřejmě, sociálně slabí potřebují ubytování, nemůže to ale zasahovat do života lidí, kteří v tom daném místě bydlí. Řešili jsme to tak, že se dotyčným hledalo jiné bydlení. Nelze to přehlížet. Aktuálně ale nemám na magistrátu bytovou politiku pod sebou, takže to osobně zařídit neumím.

Na lifestyle v tomto rozhovoru nebyl prostor, tak se zeptám alespoň na závěr. Máme tu prázdniny, léto, jak ho budete trávit?

Konečně si vezmu nějakou dovolenou! Budeme hlavně v Čechách, vyrazíme na nějaké výlety po památkách. Také ale doufám, že se podíváme krátce i do zahraničí. Nebo budu relaxovat na zahradě. A konečně třeba dočtu knížku o Haně Hegerové, kterou mám rozečtenou, ale kvůli nadměrnému množství tisků a práce jsem ji nemohla dočíst. Na to se těším.

Když se nějaký volný čas naskytne, jak ho ráda trávíte?

Jsem milovník filmů. Byla jsem třeba úplně nadšená, když teď dávali remake West Side Story, muzikály jsou moje. Ale mám ráda i sci-fi, například se mi líbil Interstellar, samozřejmě Star Wars. Koukáme na filmy doma, chodíme do kina, mám ale ráda i divadlo. Také chodím na koncerty, hudbu miluji.

Pohltil vás Netflix?

Nějaké seriály jsem tam viděla. Teď ho předplacený nemám, protože se bojím, že bych u toho pořád seděla. (smích) Filmové příběhy nás hodně učí, nanečisto z nich zjišťujeme, co dělat a co nedělat. Miluji filmy, ve kterých jde také o spravedlnost, z těch starých třeba Dvanáct rozhněvaných mužů, kde hrál Voskovec. Nebo třeba soudní dramata, k těm mám jako právnička blízko.

Od revoluce jste prakticky pořád v politice. Neříká vám manžel, ať toho už necháte?

Je to jinak, spíše jsem politický člověk. V politice jsem byla od revoluce do roku 1998, pak jsem šla do advokacie, a poté už jsem byla v parlamentu jen v roce 2002 až 2003. Pořád jsem se ale k těm tématům vyjadřovala nebo jsem zakládala různé protikorupční organizace. Jsem aktivní občan, který nechce žít jen vlastním soukromím. Je dobré, když každý, kdo může, udělá něco pro to, aby společnost byla lepší a lidem se dařilo lépe. Když se každý budeme starat jen o sebe, lepší to nebude. Pro mě je to celoživotní zájem a manžel mě v tom podporuje. Ví, že jsem taková a že mám chuť věci zlepšovat.