Povodně v Praze: ohlédnutí do historie

Právě před 161 lety, koncem března, zažila Praha povodeň, která patřila k těm historicky největším. Ohrožení obyvatel a obrovské škody napáchané tehdy vodou ve městě vedly k nutnosti regulovat vltavské řečiště. Díky výstavbě nábřežních zdí a dalších opatření proti velké vodě se v takové míře už povodeň do Prahy nedostala.

  • 2 minuty čtení

Právě před 161 lety, koncem března, zažila Praha povodeň, která patřila k těm historicky největším. Ohrožení obyvatel a obrovské škody napáchané tehdy vodou ve městě vedly k nutnosti regulovat vltavské řečiště. Díky výstavbě nábřežních zdí a dalších opatření proti velké vodě se v takové míře už povodeň do Prahy nedostala.   

Dne 28. března 1845, ráno dosáhla hladina Vltavy „Bradáčovi“, který pro Pražany představoval spolehlivé měřítko vody v řece, až k bradě. Následující den její výška vrcholila na 5,77 m nad staroměstským vodočtem, kulminační průtok byl 4 500 m3/s. Voda zaplavila velkou část Starého Města, Malé Strany, Podskalí, Smíchova, ostrovy a téměř celý Karlín. Zatopeno bylo 114 ulic, 946 domů z celkového počtu 3 106 a 1 657 rodin se ocitlo bez přístřeší. V Karlíně, kde tehdy žilo 12 tisíc obyvatel živel zasáhl všech 168 domů.

Dochovaná svědectví o povodních v Praze, která sahají až do první poloviny 10. století, dokládají, že povodně byly zcela běžnou součástí přírodního cyklu vltavského povodí. S větší či menší pravidelností tedy zapadaly také do obvyklého životního stylu obyvatel Pražské kotliny. Podle dobových svědectví téměř každoročně přicházela předjarní povodeň spojená s táním sněhu a ledu a s pohybem ledových ker, a nejméně jedna povodeň letní z trvalých dešťů nebo z přívalů a průtrží mračen.

Rozsah povodní se zprvu „měřil“ pouze rozlohou zatopených částí města a rozsahem zaznamenaných škod, od 15. století  i mírou zatopení hlavy „Bradáče“ u bývalého Juditina mostu a od 18. století celkovou výškou hladiny v loktech. V roce 1825 začalo pravidelné měření průtoků řeky, takže lze přesně zjistit, kolikrát překročila Vltava hranici velké vody, za niž se považuje průtok 500 m3/sec. Hydrologové spočítali, že do roku 1954, do postavení vltavské kaskády, se Prahou přehnala velká voda 310x. Takže v průměru připadaly v průběhu těchto let na každý rok nejméně dvě povodně.

Z historických povodní lze za největší zřejmě považovat katastrofální povodně z let 1273, 1342, 1432, 1481 a 1501. Vůbec největší povodeň v Praze byla zaznamenána 26. února 1784, největší změřenou letní povodní byla velká voda, která dosáhla průtoku 3 975 m3/sec a která 4. září 1890 ráno pobořila Karlův most.

 

V Praze 30.3.2006

30. března 2006
30. března 2006