PRAŽSKÝM METREM KE DVĚMA MOŘÍM

Nevěříte? Pražským metrem to lze a dokonce i nazpět v čase. Vystoupíme-li na stanici trasy B Hloubětín a vydáme se směrem k železniční trati, pak po čtvrthodině chůze uvidíme holé, šedožluté svahy bývalé hloubětínské cihelny. Jde o zvláště chráněné území přírodní památku „Cihelna v Bažantnici“. Z mladoboleslavské silnice hned za mostem se dáme pěšinkou doprava podél parovodu a pak vzhůru do stráně – a jsme na místě.Ve spodní části cihelny jsou odkryté jílovité břidlice vzniklé usazením bahna na dně prvohorního moře v éře zvané ordovik. Při troše štěstí v nich najdete schránky živočichů, které před stovkami milionů let do bahna zapadly. Mineralogové mohou ve zvětralých břidlicích nalézt krystalky sádrovce, kalcitu, křemene i hlízky méně známého destinenzitu.Břidlice však byly v minulosti středem mnohem prozaičtějšího zájmu – zde, podobně jako na desítkách jiných míst v Praze z nich byly dobývány chudé železné rudy, které byly zpracovávány v primitivních pecích od počátku doby železné až do středověku. Vystoupáme-li holý svah cihelny, jen tu a tam rozbrázděným hlubokými rýhami vyrytými stékajícím deštěm, dostaneme se jen o pár metrů výš v dnešní realitě, ale o několik stovek milionů let v čase blíže dnešním dnům na břeh křídového jezera uprostřed druhohor. Písčité jíly, písky a pískovce náleží k peruckým vrstvám. V době jejich ukládání rostly na břehu mělkého jezera četné rostliny: kapradiny,jehličnany i stromy podobné dnešním jinanům a cykasům,objevují se i vzácné krytosemenné rostliny. Zůstala v nich jílech většinou jen uhelná drť, které ve svrchní části tvoří i malé sloje černého uhlí. Při jejich mocnosti okolo 10 cm by však z jejich těžby asi nikdo nezbohatnul. Uhelné slojky jsou přesto pro cihelnu nesmírně důležité – před časem totiž došlo k jejich samovznícení, a tak do hloubky stěny, kam až pronikne kyslík, sloje zvolna prohořívají. Poznáte to nejen nosem, ale v zimě také podle míst, kde není sníh a která jsou (na místě výchozů slojek) na dotyk dlaně teplá jako v létě. Ale protože je to stálé teplo, nesvědčí ani tak odolným rostlinám, jako jsou jinak všudypřítomné kopřivy. Na vrcholu cihelny je tedy prakticky poušť.Na severu cihelna navazuje na zahrádkářskou kolonii a právě až u jejího plotu můžeme narazit na památku druhohorního moře – nažloutlé a nazelenalé kaolinické pískovce korycanských vrstev. Toto moře zalilo nám již známé sladké jezero a na jeho místě vznikla příbřežní pláž. Tu a tam lze v pískovcích nalézt lasturku jako na dnešních plážích, ale nic víc. Žádný dinosaurus se tu tedy neopaloval.Málokteré místo v Praze vám může nabídnout tak bohatou historii. Není proto divu, že tato lokalita, známá všem paleontologům, je jedním z maloplošných chráněných území spravovaných Magistrátním úřadem hl. m. Prahy – odborem městské zeleně. V současné době zpracovaný plán péče předpokládá malou naučnou cestu s panely se základními informacemi o významu území a samozřejmě také úklid několika drobných divokých skládek v součinnosti s ČSOP 72 ZO „Ochrana horninového prostředí“, jejíž člen, pan Stanislav Tůma, je také autorem této informace. Část prací - úklid a řádné vyznačení území proběhne ještě v tomto roce. Součástí přírodní památky je i malý lesík a pastvina se zbytky starého sadu, což jsou v současné době přirozená útočiště drobných savců a ohrožených druhů hmyzu. Skutečnost, že území je z větší části oploceno a od zástavby je odděleno železniční tratí, je zárukou, že při drobné údržbě těchto ploch (kosení, spásání, regulace šíření akátů) zůstane toto území pro hmyz a živočichy malou přírodní enklávou uprostřed Prahy i nadále.Cihelna v Hloubětíně je jedním z mnoha desítek maloplošných chráněných území v hlavním městě. Péče o ně a jejich ochrana před civilizačními tlaky je pro Magistrát hl. m. Prahy, odbor městské zeleně, úkolem trvalým. Děje se tak nejen ve správních řízeních, v dohodě s majiteli pozemků, ale i zajišťováním celoroční strážní služby v těchto lokalitách. Je zájmen všech občanů města a především těch, kteří žijí v bezprostředním sousedství těchto přírodních památek, aby naplňovali staré ale nikoli zastaralé heslo ochrany přírody – „poznej a chraň„. Neboť i oni, a často lépe než členové strážní služby, mohou chránit tato území před zavážením odpadky, zřizováním nepovolených plotů, cest a černých skládek, před požáry a devastací všeho druhu. Jsou to místa, kam chodíte venčit své čtyřnohé miláčky, kam jdete v sobotu s dětmi na procházku a jistě proto chcete, aby ten váš kousek přírody zůstal čistý a krásný. Jistě si více ceníme toho, u čeho známe cenu a kvalitněji chráníme to, u čeho známe i důvod ochrany. Proto informovanost veřejnosti ať už v tisku, na panelech přímo v terénu či nejmoderněji na internetu má v tomto společném úsilí své místo. Pokud tedy i obyvatelé Hloubětína budou za svým sídlištěm vidět více přírodní památku na dvě pravěká moře (to hned tak někdo nemá!) než jen holý, šedivý kopec, bude to jedině dobře. Pro tuto malou přírodní památku i pro ně.A vlastně pro nás všechny.Petr Slavík, odbor městské zeleně MHMP

Přílohy:
ilustrační foto.jpg (fot)