Prostituci je třeba regulovat i v »kamenných« zařízeních, zdůrazňuje pražský radní Lukáš Manhart

Na území hlavního města Prahy se nachází bezmála stovka klubů a několik set privátů nabízejících sexuální služby. Podle pražského radního Mgr. Lukáše Manharta, který vychází z dat zpracovávaných městskou policií, tak jde o tisíce osob provozujících prostituci nikoliv na veřejných prostranstvích, nýbrž v pevných zařízeních. Právě radní Manhart stojí za návrhem zákona o regulaci prostituce, který by měl dostat pod kontrolu prostituci provozovanou v uzavřených zařízeních.
Česká metropole totiž - podobně jako mnoho dalších měst - obecně závaznou vyhláškou se snaží řešit otázku prostituce na veřejných prostranstvích.
Avšak prostituce provozovaná v »kamenných« zařízeních je zatím ze strany města nekontrolovatelná, tím méně regulovatelná, třebaže pro občany žijící v těchto domech nebo v jejich blízkosti často se svými negativními doprovodnými projevy znamená velmi tíživý problém. »Návrhem zákona nám v Praze jde nejen o kontrolu těchto zařízení, která by na základě zákona získala oprávnění k provozování prostituce, ale také o potírání těch zařízení, která by prostituci provozovala ilegálně, bez oprávnění,« vysvětluje Lukáš Manhart.

* Jak by podle tohoto »pražského« návrhu zákona byla prostituce definována a co by se rozumělo jejím výkonem?

Ustanovení § 2 odst. 1 navrhovaného zákona uvádí, že »provozováním prostituce se pro účely tohoto zákona rozumí dobrovolné poskytování sexuálních služeb včetně jejich nabízení za úplatu fyzickou osobou směřujících k uspokojování sexuálních potřeb, pokud splňuje znaky podnikání«. Návrh zákona přitom rozlišuje zařízení k provozování prostituce, prostory jež jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení a které je osoba oprávněná k provozování prostituce oprávněna užívat a prostory, jež je zájemce o sexuální službu osoby oprávněné k provozování prostituce oprávněn užívat (§ 17 odst. 1).
* Praha však už má nyní obecně závaznou vyhlášku, která zakazuje nabízet a provozovat prostituci na veřejných místech. Avšak není snadné vynutit si vždy a všude její dodržování. Nemohlo by to podobně dopadnout i se zákonem o regulaci prostituce?

Hlavní město Praha se snaží na základě zákonného zmocnění v ustanovení § 44 odst. 3 písm. a) (obdoba výše uvedeného ustanovení zákona o obcích) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, vypořádat s různými formami nabídky erotických vystoupení či služeb, či s agitací zákazníků k návštěvě podniků, které tyto produkce a služby nabízejí. Nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb je zakázáno na celém území Prahy, s výjimkou veřejně přístupné účelové komunikace vedoucí severozápadním směrem z ulice Ďáblické k areálu skládky (obecně závazná vyhláška - OZV č. 11/2005 Sb. HMP, kterou se stanoví zákaz nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb). Pro omezení vlastního provozu či ovlivnění umístění zmíněných zařízení však město potřebnými kompetencemi nedisponuje, a nemůže tak ani eliminovat negativní jevy, které jsou v řadě případů s provozem těchto zařízení spojeny. Na základě výše uvedeného zmocnění byla pro území hl. m. Prahy s účinností od 1. ledna 2008 vydána OZV č. 20/2007 Sb. HMP na ochranu veřejného pořádku v souvislosti s nabízením a poskytováním sexuálních služeb na veřejných prostranstvích, kterou byla nahrazena původně platná vyhláška č. 2/1993 Sb. HMP na ochranu veřejného pořádku v souvislosti s nabízením sexuálních služeb. Tato OZV z roku 2007 stanoví, že nabízení a poskytování sexuálních služeb vykonávané v jakékoli podobě na veřejných prostranstvích je činností, která by mohla být v rozporu s dobrými mravy, přičemž takovéto nabízení a poskytování sexuálních služeb na veřejných prostranstvích na celém území Prahy je zakázáno. Jsem přesvědčen o tom, že naopak tento zákon by se stal velmi účinným nástrojem regulace prostituce uvnitř budov i na veřejných prostranstvích. Rozšiřuje totiž pravomoci obce i obecní a státní policie, staví provozování prostítuce pod podstatně silnější kontrolu a umožňuje účinně zasáhnout proti zařízením, kde by se prostituce provozovala bez uděleného oprávnění.

* Kdo a za jakých podmínek by kontroloval ze strany města, případně ze strany státu, jak se příslušný zákon dodržuje v zařízeních, kde se provozuje prostituce?

Byly by to orgány obce, státní a obecní policie. Pokud by však existovalo důvodné podezření, že se prostituce provozuje i v zařízeních, která k tomu nemají oprávnění - a byl by v nich tedy porušován zákon, státní policii by mohla vstoupit také do nich.

* Podle jakého klíče by se mohlo konkrétnímu zařízení udělit oprávnění k provozování prostituce?

Byla by to obec, jež by svým rozhodnutím určovala, kdy a kde lze provozovat prostituci. Tomuto rozhodnutí by předcházelo stanovisko orgánu obce (rady, popř. zastupitelstva). Rada obce podle návrhu zákona vydá nesouhlasné závazné stanovisko, pokud se zařízení k provozování prostituce nachází v okruhu 150 m od budov státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, zastupitelských úřadů, škol nebo školských zařízení, zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, zařízení pro preventivně výchovnou péči, ústavu sociální péče pro mládež, dětského hřiště, církevní budovy, veřejného nebo neveřejného pohřebiště anebo krematoria nebo národní kulturní památky [§ 20 odst. 2 písm. a)].

* Na jak dlouho by se vydávala povolení k provozování prostituce a k provozování zařízení na provozování prostituce?

Oprávnění k provozování prostituce se bude vydávat na jeden rok, povolení k provozování zařízení pak na pět let.

* Vybíralo by město poplatky od prostitutek a od provozovatelů zařízení k provozování prostituce?

Ano, šlo by o správní a místní poplatky. Zásadou by přitom mělo být, že takto vybrané inanční prostředky půjdou zpět do systému prevence a potírání prostituce.

* Jak je ošetřeno, aby tento návrh zákona nebyl v rozporu s Úmluvou o potlačení a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a jejího závěrečného protokolu z roku 1950? Námitkou přece může být, že tímto návrhem zákona de facto prostituci zlegalizujete.

Uvedenou Úmluvu je třeba vypovědět. Jako již překonanou, obsoletní a neodpovídající požadavkům dnešních společenských okolností. Česká republika by přitom výpovědí Úmluvy v žádném případě nerezignovala na potlačení obchodu s lidmi z hlediska mezinárodního práva. Česká republika je signatářem Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, který je součástí Úmluvy OSN o nadnárodním organizovaném zločinu ze dne 13. prosince 2000. Ačkoliv zatím nedošlo k ratifikaci této Úmluvy, nelze tuto skutečnost chápat jako rezignaci českého státu na vážný jev obchodování s lidmi. Česká republika Úmluvu o nadnárodním organizovaném zločinu dosud neratifikovala z důvodu absence deliktní odpovědnosti právnických osob v českém právním řádu. Dne 1. 1. 2012 však vstoupil v účinnost zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a můžeme se tak domnívat, že překážka pro ratifikaci Úmluvy o nadnárodním organizovaném zločinu a na ni navazujícího Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi odpadla.