První republika převzala školství z monarchie-článek radního hl. m. Prahy Jana Štrofa, uveřejněný v Listech hl. m Prahy, v čísle květen 2005

Listy hlavního města Prahy | 2.5.2005 | rubrika: Pražské zpravodajství - zdravotnictví - sociální politika - školství - ekologie | strana: 6 | autor: Jan Štrof

Seriál o pražském školství

Praha v roce 1918 převzala spolu s legislativou a systémem správy i rakousko-uherské školství. V něm byly ve školních okresech městské obce nositelem všech tzv. vydržovatelských povinností a práv. Školní okres tu nebyl samostatnou právnickou osobou, ale pouhým názvem pro funkci a obec ji vykonávala ve své vlastní působnosti.
Národní školy byly v zásadě rozděleny na chlapecké a dívčí, i když v té době již existovaly také smíšené. Šlo především o školy v původně příměstských obcích, kde byl nedostatečný počet žáků pro samostatnou dívčí a chlapeckou školu. Rozdělení podle pohlaví bylo totiž zrušeno až mnohem později. Ještě v prvním roce existence státu musely být ženy, jež si zvolily učitelské poslání, svobodné. Jejich povinný celibát byl zrušen zákonem v roce 1919. Živnostenské školství bylo zároveň v rukou společenstev, což byli nástupci cechů a státu, metodicky podléhali ministerstvu školství, které na ně i přispívalo. Vysoké školy, například univerzita, byly v rukou státu a Praha k nim neměla žádný oficiální vztah.
Po vzniku ČSR se zvýšil počet měšťanských škol o 27. Postupně došlo k rozšíření i obecných škol. Zatímco v roce 1918 bylo v naší metropoli 148 škol obecných a 59 měšťanských, měla Praha v roce 1927 již 155 škol obecných a 97 měšťanek. Počet tříd rostl se snižováním kapacity dětí ve třídě, z původních maximálních 71 žáků na třídu na pozdějších 50 školáků.
Školský personál, učitelé i školní zřízenci byli zaměstnanci Magistrátu hlavního města Prahy. Pedagogové v městských ústavech (mateřské školy, jesle, městské útulky, střední a odborné školy) a jejich školní zřízenci byli výhradně zaměstnanci obce. Ostatní, zejména kantoři národních škol, byli zaměstnanci obce jen zčásti. Jejich postavení se však neřídilo obecními usneseními, ale státními zákony.
Praha přispívala školství podle potřeby od 10 do 18 procent ze svého ročního rozpočtu. Například v roce 1918 to bylo téměř 12,5 milionu korun, o šest let později již 48 milionů a po dalších třech letech skoro 100 milionů. Mimoto pražská obec jenom v prvním desetiletí trvání ČSR vynaložila dalších 112,6 milionu korun také na nutné investice a opravy školních budov.