Radní Třeštíková: Ztrátu milionů, o které Praha přišla kvůli odlivu turistů, pocítí celé Česko

V polovině března se kvůli opatřením vlády proti koronaviru zastavilo celé Česko a s ním také téměř všechen kulturní život. O dva měsíce později se pomalu pražská divadla, kluby a kina probouzí. Do plné kondice se ale podle radní pro kulturu a cestovní ruch Hany Třeštíkové (Praha sobě) dostanou až na podzim. „Škody budeme sčítat až na podzim. Žádná větší kulturní instituce ale kvůli krizi nezanikla,” řekla v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

V polovině března vláda kvůli koronaviru rozhodla o zákazu akcí nad 100 lidí a opatření potom přitvrzovala. Kvůli tomu musely zavřít kulturní instituce, které dne na den přišly o možnost si na sebe vydělat. Jak jim hodláte pomoct?

Snažíme se pomoct mnoha způsoby a na nikoho nezapomenout. Jedním dechem ale dodáváme, že gros pomoci musí ležet na státu, který vydával opatření a musí se o českou kulturní scénu postarat. My jsme začali vydávat opatření od začátku a nevěděli jsme, na jak dlouho to bude. Je to živý proces, který neskončil. Opatření nejsou finální.

Nicméně nejdřív to byla nefinanční pomoc. Posunutí splácení nájmů, tam kde jsou instituce v našich nájmech. Vyzývali jsme i městské části, aby udělaly to samé. Začali jsme vyjednávat s kulturními aktéry, kteří u nás dostávají příjmy grantové podpory. Pokud se jejich akce vůbec nekonaly, tak jsme chtěli přizpůsobit smlouvu, aby peníze nemuseli vracet. Taky se přizpůsobovaly podmínky, jakými se grant hodnotí.

Zároveň jsme začali ihned řešit finanční opatření. Hlavním heslem pro nás bylo na nikoho nezapomenout. Jednak jsme u institucí, které od nás čerpají peníze na celoroční činnost, udělali možnost navýšit si grant o dvacet procent. Tím by se měl částečně sanovat výpadek z příjmů ze vstupného. Na rozdíl od ministerstva kultury jsme se snažili nezapomenout na komerční scény, které u nás negrantují. Zaměřili jsme se na divadla a hudební kluby, které jsou zaměřené na českého diváka. Mohou si u nás zažádat o dotaci do 500 tisíc korun.

S městskou knihovnou jsme se domluvili, že rozdělí 10 milionů na nákup knih od pražských nakladatelů do svých fondů. A taky jsme dali 10 milionů korun Galerii hlavního města Prahy, která z toho nakoupí umělecká díla do svých fondů a podpoří umění ve veřejném prostoru. A vyhlásili jsme i individuální účelové dotace na výrobu online obsahu.

Kde magistrát na pomoc získá prostředky?

Na magistrátu funguje ekonomická pracovní skupina napříč koalicí a opozicí a ta řeší zmírnění dopadů opatření v Praze. Tam jsme chodili představovat opatření a vyžádali jsme si od nich i s cestovním ruchem navýšení rozpočtu o téměř 250 milionů. Jde to z rozpočtového přebytku. Nevím přesně odkud. Ale je to nějaká rezerva, kterou magistrát má a v jiných časech s ní operuje jinak.

Zmiňovala jste, že kulturním institucím by měl pomoct zejména stát. Pořadatelé zrušených akcí mají nově podle zákona nárok na to, aby vstupné vrátili až příští podzim a nebo rozdali poukazy. Je to podle vás řešení, které jim může výrazně pomoci?

Nevím, jestli výrazně, ale pomoct to může. Hlavní problém byl v cash flow. Kulturní instituce má nějaký režim, kdy jí přijdou peníze na účet a použije je na výdaje. Ve chvíli, kdy přestaly peníze chodit, nějaké lehké pozdržení toho vracení je nápomocné. Nicméně pomůže to řešit cash flow, ale nemůže to sanovat škody.

Mnohé kulturní instituce začaly už teď prodávat lístky na druhou polovinu roku, některé začínají teď i hrát. Může je to zachránit? Kdy doženou ztráty?

Výpadek byl a je, a to minimálně od poloviny března do konce května. I když by od tohoto pondělí mohly divadla hrát, tak návrat diváků nebude v plné míře. Už kvůli opatřením musí držet rozestupy, jsou tam limity na lidi, kteří jsou v jednom sále. Otázka taky je, jak se lidé v červnu začnou vracet do divadel, když pak jsou divadelní prázdniny. Do plných obrátek se minimálně divadla vrátí až v září. Výpadek by měly pokrýt hlavně granty a individuální dotace. Škody budeme sčítat až na podzim.

Pomoc od státu a města je tedy v současnosti klíčová. Zachrání ale všechny? Máte zprávy o tom, že by některé z kulturních institucí kvůli koronaviru končily?

Naštěstí nemám a doufám, že je ani nedostanu. Ale je brzo na to škody v této oblasti sčítat. Zasáhnou do toho prázdniny a léto. Některé scény ale zase mají letní programy, kde je velká šance, že už lidé budou chodit téměř bez omezení. Jsem v kontaktu s 90 procenty institucí a nemám povědomí o tom, že by vyloženě kvůli koronaviru někdo skončil. Nemůžu ale říct, jak jsou na tom ty nejdrobnější divadelní soubory, tam bohužel nevím.

Podzimní celopražský festival?

Stála jste i za projektem Vstupenka na nic, ve kterém si mohli lidé koupit lístek, aby podpořili instituce. Pomohl institucím?

Byla to dobročinná akce, kde si každý mohl koupit vstupenku o ničem. Každý si mohl koupit lístek na neexistující představení a tím poslat peníze oblíbenému divadlu, kinu nebo hudebnímu klubu. Scéna s tím neměla žádné výdaje. To je rozdíl od online přenosů, kde divadlo nějaké náklady má – umělecké odměny, licenční poplatky atd.

Na facebooku jste psala, že bude mít i podzimní pokračování. O co jde?

Zaznamenali jsme velkou vlnu vděku ze strany kulturních aktérů, kterým to nejen pomohlo vybrat peníze, ale kvitovali, že v rámci té akce byli všichni společně. Byla to situace, která je stmelila, protože je zasáhla všechny stejně. I z jejich strany vzešla chuť to proměnit v další kampaň, takový restart kultury na podzim. To teď dáváme dohromady, zatím tomu říkáme Něco. Bude záviset na tom, jaká budou opatření. Ale doufám, že na podzim vrátíme halasně kulturu zpátky k životu.

Co to znamená konkrétně?

Přemýšlíme o celopražském festivalu kultury v ulicích i na scénách.

Do podzimu ale ještě zbývá několik měsíců a například divadla mohla otevřít už od 25. května. Jak to v nich bude chodit? Musí se zkoušet v rouškách? Jak se budou dodržovat rozestupy diváků ve foyer nebo na toaletách?

Každá scéna má svá specifika. Roušky jsou samozřejmost po celou dobu představení, a to od chvíle, kdy vstoupí do divadla až do momentu, než vyjdou. Mezi diváky by se měly dodržovat dvoumetrové rozestupy. Jsou tam připravené dezinfekce. A divadla by podle toho, jak jim to finance dovolí, měla dezinfikovat celé divadlo.

Tím, že se většina vstupenek prodává online, tak se budou snažit prodávat lístky na jméno, aby v případě problémů dalo najít, kdo v hledišti seděl. Divadlo si také může vzít na dotyčné kontakt a pozvat je na představení na určitý čas, aby se řady naplnily postupně a lidé se nehromadili ve foyer.

Pokud představení navštíví pozitivně testovaný divák, budou muset do karantény všichni diváci i zaměstnanci?

To bohužel nevím, je to spíš otázka na hygienu.

Distanční natáčení filmů

Ačkoli stálé kulturní instituce musely zavřít, začaly se objevovat nové, jsou to autodivadla, autokina nebo koncerty na lodi. Jsou to covidové projekty, nebo budou pokračovat i po pandemii?

Autokina jsou projektem na celé léto. Pražské diváky to celkem zaujalo a jezdí tam. Co se týče autodivadel, které dělal Art Parking v Holešovické tržnici, tak skončili teď v neděli. Vzhledem k tomu, že se do divadla může chodit, tak by se dublovali. Bylo to na překonání nějaké doby a ta skončila. Přemýšlí ale o dalších kreativních řešeních, jak se dá pojmout letní scéna.

Do Prahy se po koronaviru vrací i filmové štáby. Máte zprávy o tom, jaké zahraniční projekty tady momentálně vznikají?

To nevím. Ale zaslechla jsem a upozorňuji, že to nemám ověřené, že ve filmových produkcích se snaží dělat natáčení na distanc. Normálně sem přijede nejužší štáb – producent, kameraman a podobně – a teď se někteří z nich snaží koordinovat ty řemeslné práce, které tady zastávají převážně Češi, distančně. Jsou online a režisér dává pokyny lidem na place.

Stále jsem se ale od ministerstva kultury nedozvěděla, jestli sem zahraniční štáby a třeba i sólisti z orchestru mohou dojet bez problémů, nebo musí zůstávat v karanténě.

Odpočinek od turistů

Koronavirus kromě zavření kulturních institucí znamenal i odliv turistů. Co to pro centrum města znamená? Má to i nějaké plusy?

Minusy jsou jasně vyčíslené. Jsou to miliony, které ucítí celá Česká republika. Praha byla velkým magnetem pro cestovní ruch a turisti sem vozili spoustu peněz a byla na ně napojená spousta služeb. Zásadní minus je tak ekonomický dopad.

Zároveň je krize šance. Ze dne na den sem přestaly létat letadla z celého světa a ulice jsou vylidněné od turistů, tak je to pro nás šance Prahu přeformovat. Až se vrátí turistický ruch, měla by být připravená a oproštěná od různých nánosů, které tady vznikaly od roku 1989. Možná jsme je už ani nevnímali, ale teď začaly v prázdné Praze vynikat. Vidíte tam ten Disneyland, který s sebou turistický ruch nabaloval. Snažíme se proto Prahu očistit.

Mluvíme teď o vizuálním smogu, jako jsou různé reklamy na oknech prodejen nebo rikši zaparkované u vchodů, nebo i o něčem jiném?

Jsme rádi, že se heslo vizuální smog dostalo k veřejnosti. Ale je na to napojeno i spousta různých služeb, které fungovaly díky turistům. A jelikož teď nejezdí, tak je možné, že samospádem zaniknou, například jsou to různé thajské masáže. Ale ten vizuální smog je asi všeobjímající označení. Zahrnuje způsob, jakým se označují provozovny, až po to, jak vypadají předzahrádky a kde jsou zaparkovaní veteráni.

Na facebooku jste k jednomu z příspěvků vaší kolegyně Kristýny Drápalové, který kritizoval právě thajské masáže, napsala, že s vizuálním smogem nemůžete nic dělat „i kvůli nefér legislativě, která městu ukrajuje na pravomocích“. V čem je nefér? Co by se podle vás mělo změnit?

Asi to nedokážu popsat tak dobře jako ona, ale premisa je jednoduchá. Máme spoustu povinností a málo pravomocí. Ale vzhledem k tomu, že samospráva je k ulicím nejblíž, tak by mělo být přirozené, že si rozhodne o tom, jak budou vypadat. Neustále do toho ale mluví státní správa, se kterou je to na dlouhé lokte a kde je několik orgánů, které podle nás rozhodují o věcech, o kterých by si mělo rozhodovat město.

Opravdu si s tímhle město nemůže jednoduše poradit? Nelze s tím bojovat?

Nemáme na to nástroj. Můžeme znepříjemňovat život, můžeme na to neustále upozorňovat. Můžeme je přes památkáře pokutovat, ale výše pokut jsou pro prodejce tak směšné, že se jim vyplatí.

Pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti) na svém facebookovém profilu před několik dny psal, že jste společně s týmem sepsala jasná a srozumitelná pravidla ohledně označování provozoven v památkovém centru Prahy. Co budou muset nyní dodržovat?

Plán ukazuje, jak si představujeme, že by město mohlo vypadat. Jmenuje se „Manuál pro kultivovanou Prahu”. Velice pregnantně, detailně a srozumitelně jsou v něm popsány příklady dobré praxe. Například se tam řeší, jak by se měly označovat provozovny, štíty nad obchody, rolety… Opravdu jsou to všechny vrstvy.

Můžeme ho vyžadovat po našich nemovitostech, nájemcích, nicméně nemůžeme ho vyžadovat po soukromých majitelích. Myslím ale, že ve chvíli, kdy zapojíme tlak veřejných orgánů a veřejnosti, tak majitelé pochopí, že je pro ně daleko lepší, když svou provozovnu označí esteticky.

Praha začala provádět změny například i na Smetanově nábřeží. V čem budou spočívat?

Je to pruh, který vede od kavárny Slavie až po park, který se jmenuje Národního obrození. Vychází se tím vstříc tamějším podnikatelům, ale i institucím typu FAMU a Hollar, aby mohli mít předzahrádku a vznikl tam veřejný prostor. S kolegou Adamem Scheinherrem (Praha sobě) jsme se domluvili, že se tam pokusíme vytvořit i kulturní program, který by přilákal lidi. Jedná se o nejkrásnější nábřeží v Praze, odkud je vidět na Pražský hrad. Je škoda, že je to používané jen jako cesta odněkud někam, a ne jako cíl.

Co se tam tedy zavře?

Tramvaje tam dál budou jezdit v obou směrech a omezí se pruh pro auta v jednom směru od Národního divadla směrem na Novotného lávku. Auta budou jezdit objížďkou před ulici Divadelní, což mimochodem je způsob, jakým se to místo objíždí celkem běžně. Ve druhém směru budou auta jezdit normálně.

Minulý rok navštívili Prahu komisaři z UNESCO. Podle nich město i český stát málo chrání hodnoty, pro které byla historická část Prahy na seznam světového dědictví zapsána. Hrozí hlavnímu město vyškrtnutí z tohoto seznamu? Co dělá Praha pro to, aby se to nestalo?

Hlavně jsme s UNESCO navázali aktivní vztah. Předchozí garnitura s nimi moc nemluvila a lidově řečeno, UNESCO z toho bylo nervózní. Přivítali jsme je tady před rokem touto dobou. Oni nám napsali, z čeho mají obavy, a my jsme na to reagovali dalším dopisem. V dubnu jsme měli znovu zástupce přivítat a chtěli jsme tu udělat workshop, ale ten se bohužel kvůli koronaviru nekonal. Budeme teď čekat na další instrukce. Ale myslím, že jsme jim včas ukázali, že nám na jejich stanovisku záleží a že je bereme jako důležité partnery. Ta hrozba podle mě pominula.