Transparency – světelné umění v Praze v době předsednictví České republiky v EU

Projekt Transparency bude obohacen o další světelnou instalaci. Vltavské ledolamy u Novotného lávky budou sloužit jako pozadí pro instalaci TACET, rakouské umělkyně Ully Rauter. Poprvé se instalace slavnostně rozsvítí v pátek 20. 2. v 19.00 hodin. Ojedinělý umělecký projekt Transparency si dal za úkol v rámci českého předsednictví v Evropské unii rozzářit svými barvami střed města a obyvatele Prahy i její návštěvníky seznámit se světelnými instalacemi dosud nevídaných rozměrů.

  • 9 minut čtení

 

Projekt Transparency bude obohacen o další světelnou instalaci. Vltavské ledolamy u Novotného lávky budou sloužit jako pozadí pro instalaci TACET, rakouské umělkyně Ully Rauter. Poprvé se instalace slavnostně rozsvítí v pátek 20. 2. v 19.00 hodin. Ojedinělý umělecký projekt Transparency si dal za úkol v rámci českého předsednictví v Evropské unii rozzářit svými barvami střed města a obyvatele Prahy i její návštěvníky seznámit se světelnými instalacemi dosud nevídaných rozměrů.

 

„České předsednictví v Radě Evropské unie v průběhu první poloviny roku 2009 umožňuje Praze ukázat světové veřejnosti svoji otevřenost, vitalitu a „joie de vivre“. Projekt světelných instalací s názvem Transparency vychází z koncepce zpřístupnění současného umění širokému publiku. Šest světově renomovaných umělců připravilo pro diváky vrcholné vizuální zážitky. Světelné projekce na průčelích budov, na Vltavě a dalších nečekaných místech v centru Prahy překvapí a ohromí každého diváka,“ řekl o projektu pořádaném agenturou w.art projects a podporovaném hlavním městem Prahou primátor Pavel Bém. „Projekt Transparency je skvělou myšlenkou jak upozornit na kouzlo hlavního města v tomto pro Českou republiku tak důležitém období,“ doplnil primátor.

 

Jaume Plensa (Španělsko) představuje divákům svou skulpturu WE (My) od 7. ledna do 30. června 2009 na náměstí Jana Palacha naproti Rudolfinu. WE (My) je 5 m vysoká, 2700 kg vážící, bíle natřená, laserem vyřezávaná socha z kartáčované oceli, která představuje tělo sedícího člověka vytvořené z písmen. Její přední strana je otevřená. Plensa ve svém nejnovějším díle poprvé vytvořil sochu, která se skládá z písmenných znaků různých jazyků: latiny, hebrejštiny, arabštiny, ruštiny, hindštiny, řečtiny, čínštiny a japonštiny. Intencí Jaume Plensy je stvořit znak naděje v mír a porozumění mezi všemi národy na světě.

Skulptura WE Podobnými skulpturami vzdává Plensa hold lidskému tělu jakožto nejdokonalejšímu architektonickému dílu, které je ochranou a přístřeším pro duši, sny a přání. Často přitom spojuje písmo s transparentními materiály, světlem a akustickými prvky.

Plensa, narozený v roce 1955, žije v Barceloně. Je jedním z nejvýznamnějších soudobých španělských umělců. V roce 1997 se mu podařilo prosadit se na mezinárodní scéně výstavami a projekty ve veřejném prostoru, které vzbudily velký ohlas. Patřila k nim také pozoruhodná práce Crown Fountain pro Millenium Park v Chicagu v roce 2004.

 

Julian Opie (Velká Británie) představuje LED panel ANN, DANCING (Tančící Ann) v jednom z oken Národního divadla obrácených na Národní třídu od 7. ledna do 30. června 2009.

Julian Opie patří k předním soudobým umělcům mezinárodního renomé. Narodil se v roce 1958, žije a pracuje v Londýně. Opie studoval na Goldsmith College of Art a brzy vystavoval v Lisson Gallery a ICA v Londýně, Kunstverein v Kolíně nad Rýnem a Fondation Cartier pour l’art contemporain v Paříži.

Jeho umělecká díla jsou zastoupena v nejdůležitějších sbírkách a muzeích na světě, například v The Tate Modern a The National Portrait Gallery v Londýně, MoMA v New Yorku, MOMAT v Tokiu a Stedelijk Museum v Amsterdamu.

Díky počítačové animaci, zvuku a obrazovkám s LED předvádí Opie nečekanou interpretaci plastik. Tak široké, jako je spektrum vlivů, z nichž Julian Opie čerpá – od klasických portrétů a plastik až po japonské komiksy manga – je široké i spektrum nejrůznějších médií a technologií, které při své tvorbě používá.

LED panel ANN, DANCING Pro jeho práci je charakteristická redukce na podstatné. Tento princip je zjevný zejména u portrétů. Jeho vysoce stylizovaná práce zahrnuje převod fotografií (nebo krátkých filmů) do figurativních reprodukcí vytvořených pomocí počítačové animace. Jeho ilustrace představují nový přístup k obrazům a formám, které prostřednictvím moderních materiálů a médií odkazují na souvislost se současným světem.

 

V roce 2001 získal Julian Opie za ztvárnění obálky alba britské skupiny Blur s názvem Best of Blur cenu za nejlepší ilustraci udělovanou časopisem Musik Week.

 

Stephan Reusse (Německo) bude promítá své MICE (Myši) na průčelí akademie v Dušní ulici poblíž Španělské synagogy od 7. ledna do 30. června, denně od 20.00 - 01.00 hodin.

Reusseho práce se zabývají vnímáním a vzpomínkami. Tato instalace se soustřeďuje na myši, které v noci ovládají naše příbytky. Laserový paprsek kreslí na zeď stopy pohybu a siluety těchto zvířat. Jejich tvar vychází z analýzy infračervených videozáznamů myší, které autor schematicky zjednodušeně reprodukuje. Takto vytvořené pohybové vzorce a formy jsou výsledkem kombinace reálného filmu a animace.  

Myši Pro světelnou show Mice (Myši) je charakteristický přirozeně hektický, ustrašeně opatrný a neklidný pohyb, který je příznačný pro každodenní lidský život. Myši jsou ve své nefyzické přítomnosti pro autora metaforou pomíjivosti. V okamžiku, kdy má člověk pocit, že je vidí, se již manifestují jen ve vzpomínce. V mnoha autorových pracích slouží technická transformace k tomu, aby umožnila imaginaci dotýkat se zón nevědomých vzpomínek pozorovatele. Obrazy vytváří pozorovatel. On je zná ze svých vzpomínek a sám si je zaostřuje.


Stephan Reusse se narodil v roce 1954, žije v Kolíně nad Rýnem. V roce 1997 byl hostem ve Villa Romana. V letech 2000-06 vyučoval na Umělecké vysoké škole pro média v Kolíně nad Rýnem v oboru fotografie a nová média. K jeho předním projektům „umění na budovách“ patří laserové skeny v Münsteru, Torontu, Vancouveru a Šanghaji.  

 

Arthur Duff (USA) se v Praze představil s projekcí s názvem LOVE LETTERS (Milostné dopisy) na Staroměstském náměstí v termínu od 7. ledna do 1. února, a to každý večer od 18.00 do 24.00 hodin.

DARLING WAVE
MY CONFUSION FLATLY BRUSHES YOUR BIGOTED IDENTITY. YOU ARE MY MATURE BOD. MY NEED PROPERLY LAUGHS AT YOUR HOSTILE PERSPECTIVE. MY SUBJECTIVE PAST SCRATCHES YOUR DIFFERENCE. MY DARLING FANTASY HURRIEDLY STARTS YELLING FOR YOUR WARNING.

YOURS MYSTERIOUSLY

Jednotlivé texty jsou výsledkem kombinace milostných dopisů autorových rodičů, které si napsali před více než třiceti lety, pomocí programu Christophera Stracheye Love Letters. Tento program vytvořený v roce 1952 pro Manchester Mark 1 náhodně sestavuje milostné dopisy. Arthur rozebral dopisy svých rodičů na slovesa, příslovce, podstatná a přídavná jména a ty zasadil do osnovy básní vytvořených Stracheyovým programem. Výsledné záhadné vzkazy s podmanivým efektem byly výkonným zeleným laserem promítány na Staroměstské náměstí.

Ve svém díle Love Letters (Milostné dopisy) se Arthur Duff zaměřil na osobitý proces interpretace, který je vyvoláván náhodně generovaným textem, který umožňuje pozorovateli přiřadit mu vlastní význam.

DARLING WAVE Arthur Duff se narodil v roce 1973 ve Wiesbadenu americkým rodičům. Rodina se často stěhovala a žila v různých zemích např. ve Spojených státech, Jižní Koreji, Německu, Japonsku či Itálii. Duff se aktivně zapojuje do dění na italské scéně současného umění. Žije v Benátkách, pracuje v Margheře, kde má již několik let i své studio. Nedávno se zúčastnil výstavy “The word in art – Research and the avant-garde in the 20th century” v Muzeu moderního a současného umění v Trentu a Roveretu, své speciální projekty představil též na XIV. Quadrenniale v Římě, GAM a Palazzu delle Papesse v Sieně. Jeho poslední projekt Borrowing You uvedl v Castelfranco Venetu, kde nainstaloval obří laser, který promítal na budovy středověkého centra borrowed words občanů města.

V současné době pracuje pro galerii Galica Arte Contemporanea v Miláně a Studio La Cittá ve Veroně, se kterými se pravidelně účastní všech velkých mezinárodních veletrhů umění. Pracoval na didaktickém projektu muzea Peggy Guggenheim a přispěl k vyhraněnému přístupu ke vzdělávání aplikovanému v nově otevřeném C4-Contemporary Culture Centre v Caldognu.

 

Ulla Rauter (Rakousko) představí svůj TACET od 20. února do 30. června vždy od setmění do půlnoci na Vltavě u Muzea Bedřicha Smetany.

TACET Intervence TACET upozorňuje na akustické pauzy, a vytváří tak ze zvukové kulisy města nepsanou partituru. Rozsvícení textu je vizuálním akcentem, který vyznačuje jen zřídka vědomě vnímané okamžiky ticha, kdy dochází k přerušení téměř konstantní hladiny městských hluků. Pokynem k mlčení jsou současně pokládané otázky: Kdo má mlčet a kdo mlčí? TACET se obrací na nepřítomný subjekt provozující hudbu nebo naopak na skrumáž hluk produkujících věcí a živočichů v bezprostředním okolí a vyjadřuje jejich boj o výsostné akustické postavení v daném místě.

Ulla Rauter, narozená v roce 1980, pracuje ve Vídni. V letech 2000 - 2002 navštěvovala Kolleg für Grafik-Design na Graphische Wien, následně mistrovskou třídu pro komunikační design na téže škole. Od roku 2003 studuje transmediální umění na Univerzitě pro aplikované umění ve Vídni ve třídě prof. Brigitte Kowanz. 

 

Jenny Holzer (USA) se představí světelnou instalací na průčelí Národního muzea v termínu od 30. dubna do 6. května 2009. Pro Prahu si připravila projekci básní Franze Kafky a Wislawy Szymborské.

Projekce básní Franze Kafky a Wislawy Szymborské. Jenny Holzer se narodila v roce 1950 v Ohiu, žije a pracuje v Hoosicku, New York.

Světelné instalace jsou nedílnou součástí tvorby Jenny Holzer již více než jedno desetiletí. Velkoplošné projekty vytváří už od roku 1996, kdy laserem promítala texty na památník bitvy národů v Lipsku. 

Ve svém díle v současné době upřednostňuje obří pohyblivé filmové projekce, které byly poprvé představeny na sklonku roku 1996 na Biennale di Firenze: il Tepo e la Moda ve Florencii.

Své projekty Holzer uskutečnila již na čtyřech kontinentech, ve čtrnácti zemích a více než třiceti městech, k nimž patří Florencie, Řím, Rio de Janiero, Benátky, Oslo, Buenos Aires, Berlín, Paříž, Singapur, San Diego či New York. Její světelné instalace se objevily na jedněch z nejzajímavějších architektonických staveb, počínaje novou Národní galerií Miese van der Roheho a Židovským muzeem Daniela Liebeskinda v Berlíně až po pyramidu I. M. Peie v Louvru, na pohoří nad Rio de Janierem, vodních plochách řek Sieny a Arno nebo skokanských můstcích v Lillehammeru.

Jeden z jejích nejvýjimečnějších projektů se uskutečnil v září 2007. Holzer promítala z Kennedyho Centra na Rooseveltův ostrov ve Washingtonu, D. C. proslovy prezidentů Johna F. Kennedyho a Theodora Roosevelta.

 

Umělec | doba trvání | místo:

7. 1. – 30. 6. 2009

  • Jaume Plensa (Španělsko) nám. Jana Palacha | Rudolfinum
  • Julian Opie (Velká Británie) Národní divadlo
  • Stephan Reusse (Německo) Dušní ul. před Španělskou synagógou

 

7. 1. – 1. 2. 2009

  • Arthur Duff (USA) Staroměstské náměstí

 

20. 2. – 30. 6. 2009

  • Ulla Rauter (Rakousko) ledolamy před Novotného lávkou

 

30. 4. – 6. 5. 2009

  • Jenny Holzer (USA) Národní muzeum

 

 

V Praze 18. 2. 2009

 

MUDr. Pavel Bém – primátor hlavního města Prahy

do funkce opětovně  zvolen 30. 11. 2006, působnost v oblasti zahraniční politiky, koordinace přípravy Strategického plánu hl.m. Prahy, oblast vztahů a spolupráce se Svazem měst a obcí ČR a Asociací krajů ČR, problematika čestných poct a čestného občanství hl.m. Prahy, problematika udílení znaků a praporů městských částí, užití znaku hl.m. Prahy, organizace protidrogové a protialkoholní prevence, koordinace vztahů hl.m. Prahy k městským částem, oblast tělovýchovy.

 

 

18. února 2009
18. února 2009