V Praze se mění koncepce bytové politiky-rozhovor náměstka primátora hl. m. Prahy Ing. Jana Bürgermeistera s redaktorkou Renátou Barabášovou, uveřejněný v měsíčníku Listy hl. m. Prahy, v čísle prosine

Listy hlavního města Prahy | 1.12.2004 | rubrika: Pražské zpravodajství - Finance, Legislativa, Bezpečnost | strana: 3 | autor: Renáta Barabášová

Ing. JAN BÜRGERMEISTER, náměstek primátora hlavního města Prahy

* Problém bydlení stále trápí mnoho Pražanů. Vy sám jste také přišel s velmi zajímavou myšlenkou, aby magistrát pomáhal nájemníkům směňovat byty. Jaká vidíte řešení v oblasti bytové politiky?

My tady děláme, co můžeme, abychom trošku ulehčili z krunýře, který nájemníkům způsobuje regulace nájemného a paradoxně i velmi tuhá ochrana nájemního práva tak, jak ji zná Občanský zákoník. Jeho důsledky jsou nemilé. Vlastníci domů se směnami bytů nesouhlasí, protože pro ně znamenají udržení regulovaného nájemného, a hledají přirozeně všechny cesty k tomu, aby si mohli s nájemníky vyjednat řekněme tržní nájemné nebo nájemné, které by vzniklo dohodou. My nemáme důvod, abychom v městském majetku blokovali lidi v tom stavu, se kterým nejsou spokojeni. Někdo by raději z většího bytu do menšího nebo naopak, a to z důvodů, kterých je spousta zrovna jako lidských osudů. My nemáme důvod, pokud neexistuje podezření ze spekulace a z falešného chování, směny nepovolovat. Dokonce vycházíme vstříc i tehdy, jde-li o směnu do uvolněného bytu, a to tak, abychom zefektivnili využívání svého majetku. Současně nám jde o to, abychom snížili počty neplatičů. Protože co pak zbývá lidem, když jsou zahnáni do kouta, než dlužit, když na nájemné nemají.
Ale to je jen první dílčí opatření. My podstatně měníme koncepci bytové politiky. Napříště chceme mít v majetku města vlastně pouze takové byty, které budou sloužit lidem jako pomoc v nouzi, ale jen po dobu trvání té nouze, ať již sociální či zdravotní, nebo startovací byty pro mladé rodiny. To jsou všechno jasné koncepty, protože budoucnost vidíme ve vlastnickém bydlení, do kterého počítám i družstevní výstavbu. Také je důležité nastavit podmínky pro nájemní bydlení tak, aby bylo zajímavé pro silné investory. Tento segment na trhu s bydlením zatím zcela chybí. To je v současné době velký problém, který svým způsobem také zapříčiňuje regulace nájemného. Pokud tedy parlament a vláda nedokážou přemýšlet v tomto ohledu konstruktivněji a pružněji, tak alespoň děláme drobnými krůčky, co můžeme, abychom řekněme existenci velmi deformovaného trhu s byty uvolňovali a řešili alespoň částečně tento citlivý problém.

* Myšlenka přemluvit soukromé investory, aby investovali do nájemního bydlení, je jistě velmi zajímavá. Jak toho ale chcete docílit?

Ono nejde v žádném případě o to, abychom někoho přemlouvali. Buď jsou, nebo nejsou podmínky pro to, aby investoři, kteří řekněme pracují s dlouhodobou návratností uložených prostředků, přemýšleli nad investicemi do nájemního bydlení. Je jisté, že poptávka po něm bude, a nemyslím na skupinu sociálně slabých. Vždy ale zůstanou lidé, kteří se nechtějí vázat k vlastnictví, a tudíž chtějí bydlet v nájmu a volná nabídka nájemního bytu jim chybí. Myslím si, že zde je v prvé řadě na tahu vláda a parlament. Dokud totiž bude platit dosavadní právní režim, který deformuje trh s byty a který umožňuje zneužívat nájemní právo na šedém trhu s byty tím, že je možné jeho hodnotu směňovat za zády vlastníka, těžko očekávat změnu. Za této situace na náš trh ti investoři, kteří by investovali do nájemního bydlení, prostě nevstoupí. Čili je to dlouhodobá koncepční úvaha. My spíše teď připravujeme projekty a pozemky k výstavbě bytových domů s tím, že bychom dále neinvestovali, ale hledali stavebníky, kteří by dané, připravené projekty realizovali. Půjde o formu spolupráce v rámci smlouvy o výstavbě. Jednotliví partneři do takto připravených projektů vyjdou ze soutěží, kde hlavním kritériem bude velikost vlastnického podílu města na celkové budoucí bytové ploše.

* Bydlet potřebují mladé rodiny, ale také starší lidé. Mám na mysli skupiny občanů s nízkými příjmy, kteří sice nejsou právě v sociální tísni, ale kterým žádná soukromá banka neposkytne úvěr či hypotéku. Může nějakým způsobem těmto skupinám obyvatel město pomoci k přiměřenému, slušnému bydlení?

Standardním způsobem. Pokud prokážou svoji situaci, řekl bych v konkurenci ostatních žadatelů, tak město a městské části své volné byty přidělují ve schématu, které této kategorii vyhoví. Já si myslím, že si-tuace není kritická ani pro tuto kategorii lidí, protože zase si musíme uvědomit, že v České republice i v Praze je v zásadě bytů dost, například ve srovnání s Rakouskem, Německem a s dalšími vyspělými zeměmi, i když jsou třeba horší kvality než v těchto zemích. Tady musí pomoct neziskový sektor, ať již družstva nebo zatím nevznikající neziskové organizace tak, jak je předjímá zákon. V prvé řadě však, a to již můžeme sledovat, nastává rozmach družstevní výstavby, kam jsou koneckonců směrovány také nějaké modely státní podpory. Já si myslím, že družstva můžou být i našimi partnery v těch připravovaných projektech jako právní subjekty kapitálově silné a schopné stavět byty a domy pro družstevníky.