10212003-Metro-Aby mě nemusel nikdo vzít za uši

Aby mě nemusel nikdo vzít za uši

Metro | 21.10.2003 | rubrika: Publicistika | strana: 6 | autor: Pavel Bém

sloupek

Když se krátí den, podléhám pocitu, že se krátí i čas. Snažím se ho dohonit. Chci stihnout víc, než je reálně možné. Dostal se mi do rukou fejeton Františka Langra z roku 1923, který začíná: "Kdybych byl zvolen pražským starostou, pověsil bych si na dveře úřadovny tuto tabulku: Nechodím na bankety, nezahajuji slavnosti, nepřijímám vzácných hostí, protože nemám kdy. Starosta." A k tomu vím, že otázka, již bych raději neslyšel, je, kolik času trávím s rodinou. Je smutné, jak málo. Ten čas se nedá vrátit. Jde o můj stálý vnitřní boj.

Mám rád přírodu a hory. Několikrát jsem se dostal do situace, kdy člověk chrání holý život a je konfrontován s nepřízní osudu či počasí. Uvězněn na skalní stěně v nadmořské výšce několik tisíc metrů. Nemůžete ani nahoru, ani dolů. Ti, kdo se na horolezectví dívají jako na sport, kde principem je překonávání sebe sama, mohou soudit, že k horám patří snaha zatnout zuby a za každou cenu se s problémem vyrovnat. Pro mne jsou v horách nejdůležitější lidské vztahy. Horolezci jsou spojeni stovkami zážitků. Často se musíte vrátit kvůli týmu, kvůli tomu druhému. To je záruka, že v horách nezůstanete sami. To se vám v politice nejspíš nestane. Nejste na laně. I když i přátelství na laně je v jistém slova smyslu jeden z mýtů. V situaci, kdy sám bojujete o holý život, toho asi pro svého kamaráda moc udělat nemůžete. Na druhou stranu míra zodpovědnosti je mimořádná. Neohrozit sebe znamená neohrozit ostatní.

Rozeběhl se nový školní rok. Dospívající a mladí lidé se mě často ptají, co si myslím o toleranci k měkkým drogám. Historie praví, že na španělském královském dvoře padaly hlavy, když se potají kouřily tabákové listy, přivezené z Ameriky. Dnes je tabák přirozenou součástí našeho života a bohužel jen v ČR umírá každý rok na následky dlouhodobého kouření přes 22 tisíc lidí. Podobný vývoj vidíme u alkoholu – od démonizovaného, zakazovaného a tvrdě postihovaného "ovoce" až po úplnou společenskou akceptaci. Na člověka, který nepije, se dnes díváme téměř jako na podivína. Lze předpokládat, že v budoucnosti, již můžeme změřit ne jedním desetiletím, ale spíše horizontem staletí, se i pohled na řadu dnes zakázaných drog změní. Je možné, že marihuana a produkty konopí projdou stejnou peripetií, jako prošly tabák či alkohol. Realitou je, že jde o látky, které lidskému organismu nikoliv pomáhají, ale naopak škodí. Mohou zničit celou nastupující generaci žijící v tomto postmoderním světě. Jako lékař z oboru jsem viděl stovky a tisíce závislých osob i desítky těch, kteří kvůli drogám zemřeli. Nepatřím do kategorie zastánců liberalizace drog, v tomto pohledu jsem velmi opatrný. Na druhou stranu, stejně tak může zničit nastupující generaci iracionální kriminalizace uživatelů návykových látek. Úroveň poznání jde rychle dopředu. Na španělský dvůr se už asi nevrátíme při hledání účinných nástrojů na řešení drogové problematiky. Budoucnost je v kvalitní prevenci.

Dívám se do kalendáře na přehled akcí, nad nimiž jsem jako primátor převzal záštitu. Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, začíná například Symposium Sekce asistované reprodukce Čs. Gynekologicko-porodnické společnosti. Účastní se ho 150 odborníků z celého světa. ČR patří dnes ve světovém měřítku k zemím s velmi nízkým přírůstkem obyvatelstva, což, jak víme, bude mít značný ekonomický dopad v budoucnu. Od 23. října bude k vidění v Karolinu mezinárodní výtvarná výstava autorů, kteří ztratili možnost aktivního pohybu rukou či úplně žijí bez horních končetin a své obrazy malují ústy či nohama. Abych nezapomněl, v předvečer vydání tohoto sloupku oslavila koncertem v Národním divadle své narozeniny Hana Hegerová. V jednom z jejích hitů "Lásko prokletá" je celý život. Nelituji takto investovaného času. A z toho prvorepublikového fejetonu si místo úvodu vyberu závěr: "Chtěl bych být takovým starostou, aby mne nikdo nemusel vzíti za uši."